NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6470.

Pojišťování pensijní: K výkladu pojmu »vyšší služby« ve smyslu zák. o obch. pomocnících.
(Nález ze dne 11. dubna 1927 č. 7544.)
Prejudikatura: Boh. 3817/24 adm.
Věc: Báňská a hutní společnost v Brně (adv. Dr. Frant. Pauk z Brna) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Karla G. a Josefa K. adv. Dr. Leop. Langer z Prahy) stran pensijního pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 6. února 1926 vyslovil žal. úřad, že Karel G. ve svém zaměstnání u firmy »Báňská a hutní společnost v Brně« od 1. května 1922 podléhá pens. pojištění. V důvodech uvedeno, že práce, které dle provedeného šetření vykonává (odborné třídění plechů za pomoci třídičů, vážení stohů, vypočítávání a znamenání váhy), dlužno hodnotiti jako vyšší služby ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z., zakládající podle § 1 odst. 2 lit. b) zák. č. 89/20 pojistnou povinnost. Manuelní práce, které koná, jsou významu časově podřadného a nemění proto nic na celkovém hodnocení jeho pracovního výkonu nikoli pouze podřízeného nebo dělnického. Rozhodnutím z 8. února 1926 vyslovilo žal. min. totéž ohledně Josefa K., uvádějíc pro výrok svůj tytéž důvody.
O stížnostech uvážil nss toto:
Obě nař. rozhodnutí opírají své výroky o pojistné povinnosti Karla G. a Josefa K. pouze o ustanovení § 1 odst. 2 lit. b) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., dle něhož jsou pojištěním povinni zaměstnanci v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích ať výdělečných ať nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké neb jiné vyšší služby ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 čís. 20 ř. z. o obch. pomocnících. Hodnotil pak žal. úřad činnost obou těchto zaměstnanců jako vyšší služby ve smyslu zák. o obch. pomocnících, a vyloučil, že by činnost ta mohla býti považována za pouze podřízenou neb dělnickou. Proti tomu, že žal. úřad posuzoval otázku pens. povinnosti obou zaměstnanců s hlediska § 1 odst. 2 lit. b) zák. pens., stížnosti zásadně ničeho nenamítají. Vytýkají však, že žal. úřad neprávem práce G-ým a K-ým konané považuje za vyšší služby ve smyslu zák. č. 20/10, dovozujíce, že práce ty jsou pracemi podřízenými, manuelními, dělnickými.
Je tedy těžiskem sporu otázka, je-li činnost G-ého a K-ého vyšší službou ve smyslu zák. č. 20/10 či jsou-li výkony jejich rázu převážně podřízeného, když — jak z § 1 odst. 1 pens. zák. zřejmo — zaměstnanci vykonávající převážnou měrou takové práce, jichž vykonavatelé nepovažují se za obch. pomocníky podle zák. č. 20/10 (§ 1 odst. 2), pens. povinnosti poj. nepodléhají.
Definice »vyšších služeb« ani služeb podřízených neuvádí ani zák. o obch. pomocnících ani zákon pensijní. Dle názoru nss-u je při řešení otázky, jakou činnost je považovati za »vyšší služby«, přihlížeti k tomu, že zákonodárce zákonu o obch. pomocnících podrobil všechny zaměstnance, kteří vykonávají služby kupecké; nelze proto předpokládati, že by z dobrodiní zákona toho chtěl vyloučiti ony zaměstnance, kteří sice nekonají služeb kupeckých, kteří však k výkonu svých služeb nekupeckých potřebují vyšší kvalifikace, mají větší zodpovědnost a konají práce pro podnik důležitější a význačnější, než osoba vykonávající sebe podřízenější práce kupecké. Naopak nelze však přehlédnouti, že zákon na rozdíl od služeb kupeckých při službách nekupeckých rozeznává »vyšší služby« a »služby podřízeného rázu« a jen vykonavatele vyšších služeb činí účastnými dobrodiní z něho vyplývajících. Z těchto úvah podává se dle názoru nss-u, vysloveného ostatně již v nál. Boh. 3817/24 adm., že zákon o obch. pomocnících vztahuje se vedle zaměstnanců konajících práce kupecké jen na takové zaměstnance, kteří konají takové služby, které vzhledem na požadavky určité kvalifikace zaměstnané osoby a vzhledem na význam a důležitost jejích výkonů pro podnik vybočují z mezí prací obyčejných, rázu podřízeného.
Otázku, zda činnost toho kterého zaměstnance je »vyšší službou« či je-li službou rázu podřízeného, lze zodpověděti jen, hodnotí-li se práce jimi konané vzhledem k zvláštním schopnostem a vlastnostem vykonavatele prací těch, vzhledem k jejich významu a důležitosti pro závod, vzhledem k zodpovědnosti vykonavatelů prací těch a jejich postavení v celkovém rámci organisace zaměstnanců toho kterého závodu.
Otázka, je-li činnost toho kterého zaměstnance činností duševní, kterou stížnosti negují a z čeho pak dovozují, že G. a K., nekonajíce převážně práce duševní, pens. povinnosti poj. nepodléhají, sama o sobě rozhodnou není, poněvadž zák. o pens. pojištění v § 1 odst. 2. pod lit. b), ani zákon o obch. pomocnících při pracích kupeckých neb vyšších nekupeckých požadavek převážně duševní práce neustanovují.
Hodnotí-li se s hledisek svrchu vytčených služ. výkony G-ého a K-ého, iak z nich žal. úřad na základě výsledků šetření vychází a jak je v nař. rozhodnutí uvádí, nelze shledati, že by právem byly hodnoceny jako vyšší služby. Neboť odborné třídění plechů za pomoci třídičů, vážení stohů, vypočítávání a zaznamenávání váhy jejich, nelze vzhledem k tomu, jak byly činnosti ty vylíčeny v adm. řízení vyslechnutými osobami, považovati za činnost, která by vyžadovala nějaké zvláštní kvalifikace osoby činnost tu konající, ani nelze o ní tvrditi, že by významem svým a důležitostí vybočovala z mezí prací obyčejných, rázu podřízeného. Vždyť třídění plechů třeba za pomoci třídičů a třeba se dalo odborně, nevyžaduje nějaké zvláštní kvalifikace neb způsobilosti toho, jemuž bylo uloženo; vážení stohů a zaznamenávání jejich váhy také nikoli. Vypočítávání váhy stohů těch může zřejmě spočívati jen v tom, že nejvýše váha jednotlivých plechů stoh takový tvořící, se sečte a k tomu, krom znalosti základních pravidel početních, není ničeho jiného potřeba. Že by činnosti ty vzhledem na svůj význam a důležitost pro podnik, v němž jmenovaní zaměstnanci jsou zaměstnáni, mohly a měly býti považovány za vyšší služby, žal. úřad ani netvrdí, stejně jako netvrdí, že by zodpovědnost a postavení G-ého a K-ého v souhrnu zaměstnanectva st-lčina činnost jejich jako vyšší činnost kvalifikovaly. Kvalifikaci tu vidí žal. úřad jedině v povaze prací samých. To však neprávem a to neprávem u každé z jednotlivých činností, následkem čehož není zapotřebí zabývati se otázkou, která z činností těch je významu časově podřaděného.
Nss shledal proto, že žal. úřad, hodnotiv činnost G-ého a K-ého jako vyšší služby a vysloviv, že oba proto dle § 1, odst. 2. lit. b) pens. zák. pens. povinnosti poj. podléhají, porušil zákon, a proto obě nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušil. — — — —

Citace:

č. 6470. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 677-679.