Čís. 1178.

Držbou (§ 171 tr. zák.) jest možnost skutečné vlády nad věcí movitou, spojená s vůlí, tuto možnost si také udržeti. Není držbou, vstoupila-li mezi posavadního majitele a věc vůle jiného držitele, takže onomu není fysicky možno, by věcí vládl.
Krádež ve společnosti (§ 174 II. a) tr. zák.) předpokládá, by společník byl nejen na místě činu nebo v blízkosti jeho přítomen, nýbrž aby se též zúčastnil přímo nebo nepřímo (§ 5 tr. zák.) na provedení krádeže.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, Kr II 421/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 1. dubna 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 I. c), 174 II. a), 179 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, pokud uplatňuje zmatek čís. 10 §u 281 tr. ř. nelze oduznati oprávnění. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný súčastnil se demonstrací v M. a že za těchto demonstrací v blízkosti krámu S-ova, který byť davem vypleněn, převedl na sebe plátno v ceně 530 Kč 40 h, ač věděl, že plátno pochází z plenění. Poškozenému S-ovi podle zjištění rozsudku bylo při demonstracích odcizeno zboží v hodnotě několik stotisíc Kč. Obžalovaný zodpovídá tudíž s ostatními demonstranty, kteří současně s ním kradli, za hodnotu odcizených věcí, které 2000 Kč převyšují. Na základě tohoto zjištění uznal rozsudek obžalovaného vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 I. c), 174 II. a), 179 tr. zák. Správně proti závěru rozsudku, že v činu obžalovaného jsou subjektivní a objektivní znaky skutkové podstaty krádeže, namítá stížnost, že chybí tu hlavní znak objektivní skutkové podstaty, t, j. držba. Držbou v trestně právním smyslu jest možnost skutečné disposice s věcí movitou, spojená s vůlí, tuto možnost si také udržeti. Není tedy držbou, vstoupila-li mezi dosavadního majitele a věc vůle jiného držitele, takže původnímu majiteli fysicky není možno, by věcí disponoval. Zjišťuje-li tedy rozsudek, že obžalovaný plátno, o něž jde, od neznámého muže v blízkosti závodu S-ova převzal, jest tím zároveň zjištěno, že držba přešla z původního majitele na tohoto neznámého, aniž by původnímu majiteli bylo již možno, disponovati věcí odcizenou. Spoluvina na zločinu krádeže nemůže býti v činu obžalovaného spatřována proto, že rozsudek odsuzuje ho pro krádež ve společnosti. Ostatně nemohla by býti řeč o spoluvině proto, že rozsudek nezjišťuje, zda obžalovaný byl s neznámým pachatelem krádeže plátna ve srozumění před spácháním činu. Pouhé převedení ukradené věci na sebe nemůže, hledíc ku zvláštní skutkové podstatě §u 185 tr. zák., založiti skutkovou podstatu krádeže. Krádež ve společnosti pak předpokládá, by společník byl nejen na místě činu nebo v blízkosti jeho přítomen, nýbrž, aby se súčastnil na provedení krádeže. Teprve současné a bezprostřední spolupůsobení více osob při výkonu krádeže, více osobami zamýšlené, vtiskuje činu onen znak nebezpečnosti, kterou postihuje zákon přísnějším stíháním krádeže ve společnosti s několika pachateli. Aby konečně mohla býti obžalovanému přičtena k tíži kvalifikace podle §u 179 tr. zák., bylo by potřebí, by obžalovaný účasten byl na plenění obchodu S-ova jakožto přímý spolupachatel nebo nepřímý pachatel podle §u 5 tr. zák., k čemuž pouhé převzetí jednotlivého předmětu z pleněného obchodu nepostačuje. Zjištění, odpovídající takovému přímému spolupachatelství neb aspoň spoluvině podle § 5 tr. zák., v rozsudku obsaženo není. Účast na demonstraci neobsahuje ještě nutně účasti na plenění. K účasti na plenění bylo by nutno zjistiti, že obžalovaný, třebaže nebyl v krámu poškozeného při plenění přímo přítomen a se plenění činně nesúčastnil tím, že sám věci z krámu S-ova odnesl, alespoň jinak ve srozumění s jinými pachateli při plenění byl spolučinným а k jeho provedení přispěl (na př. pozorováním, zda se neblíží stráž, aby pachatele plenění, s nimiž byl srozuměn, mohl varovati, čekáním na přímého pachatele, od něhož věci z plenu převzal, aby je do bezpečí odnesl atd.).

Citace:

č. 1178. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 211-212.