NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 5365.

Jde o případ podle poslední věty odst. 3 § 8 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., spočívá-li po provedení důkazu pravdy rozdíl mezi stíhaným závadným tvrzením a tím, co bylo dokázáno, jen v tom, zda urážlivý útok směřoval proti určitému stavu vůbec, či jen proti jeho valné části.
(Rozh. ze dne 17. září 1935, Zm I 592/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 29. března 1935, jímž byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 2, 3 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Zprošťující nález opírá se především o závěr nalézacího soudu, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy, při čemž nalézací soud vychází z úvahy, že v zažalovaném článku byl soukromý žalobce viněn, že v jeho — ČÍS. 5365
orgánu, totiž v periodickém tiskopise »S. H.«, jehož je odpovědným redaktorem, byl uveřejněn útok na učitelstvo, jak je v zažalovaném článku reprodukován, a že v čísle 48. »S. H.« ze dne 25. listopadu 1932 byl takový útok skutečně uveřejněn.
Jediná výtka, kterou zmateční stížnost soukromého žalobce v pravdě uplatňuje s hlediska zmatku čís. 9 b), § 281 tr. ř., vrcholí v tom, že stíhaný článek viní soukromého žalobce, že v periodickém tiskopise jím redigovaném byl uveřejněn všeobecný útok proti učitelstvu vůbec, kdežto úvodní článek »S. H.«, jehož se napadený rozsudek v příčině důkazu pravdy dovolává, útočí jen proti části učitelstva, pokud se týče byrokracie vůbec. Stížnost tedy uplatňuje, že to, co kmetský soud v příčině důkazu pravdy zjistil, se nekryje s obsahem stíhaného obvinění, a že proto soud prvé stolice pochybil, pokud měl za to, že důkaz pravdy se podařil.
Leč stížnost je na scestí. Že se útoky na učitele, jak jsou v zažalovaném článku reprodukovány, kryjí věcně, ba doslova s útoky obsaženými v úvodním článku »S. H.«, stížnost ani nepopírá. Spor je jen o to, proti komu skutečný a reprodukovaný útok směřuje, a zda případný rozdíl ohledně této otázky má význam pro rozhodnutí o důkazu pravdy. Tu poukazuje napadený rozsudek zcela správně k tomu, že článek ve »S. H.« uveřejněný mluví sice jen o části učitelstva, že však tomu nelze rozuměti jinak, než že jde o valnou část učitelstva, zvláště když hned první odstavec onoho článku praví, »že valná část veřejných zaměstnanců v této zkoušce (snížení jejich platů) propadá naprosto«, že tudíž jde o takovou část, která netvoří nepatrný zlomek, nýbrž má již v celém učitelstvu určitý význam a vliv (a to prý »vliv anarchistický, rozkladný, protidemokratický« a pod.). Této úvaze není na závadu, že inkriminovaný článek mluví na jednom místě též o »hrstce povýšených byrokratů a učitelů«, neboť podle celé souvislosti tohoto místa s ostatním obsahem článku nelze pochybo váti o tom, že je tím míněno učitelstvo vůbec v poměru k ostatnímu obyvatelstvu státu. Rozsudek je proto v právu, pokud důsledkem toho, hledě k úsudku nepředpojatého čtenáře, chápe tyto těžké výtky jako útok na učitelstvo jako takové, zvláště když se článek »S. H.« nedovolává ani jediné konkrétní skutečnosti, kterou by bylo možno vymezili část učitelstva tak těžce napadenou od části příslušnými výtkami nedotčené. Kmetský soud shledal v onom článku právem paušální podezřívání učitelstva a nikoli pouhé pranýřování protistátní činnosti některých učitelů nebo skupin učitelstva, zvláště když hned první věta článku, o nějž jde, mluví o veřejných zaměstnancích jakožto »části našeho národa« bez omezení.
Bylo by ještě podotknouti, že v podstatě není rozdílu v tom, zda se při takovém útoku mluví o učitelstvu vůbec, neb o jeho části co do počtu neurčité, ba dokonce o valné části učitelstva, neboť tvrdí-li se urážlivé skutečnosti o takovéto části stavu, je v tom obsažen útok na stav jako takový. Spatřuje-li tedy soukromý žalobce zažalovaný přečin proti bezpečnosti cti ve tvrzení stíhaného článku, že v jeho orgánu byl uveřejněn útok na učitelstvo jako takové, a bylo-li prokázáno, že v časopise, jehož je soukromý žalobce odpovědným redaktorem, vyšel článek, který tytéž urážky vyslovil proti takové významné části učitelstva, o které byla svrchu řeč, a tkví-li tedy rozdíl jen v tom, zda útok výslovně směřoval proti celému učitelstvu, či proti takové části učitelstva, že podle jejího významu útok proti ní se rovná útoku proti učitelstvu jako takovému, pak zůstala neprokázána leda zcela podřadná, na podstatě obvinění ničeho neměnící skutečnost, k čemuž však podle § 8, odst. 3 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. nelze přihlédnouti. Nepochybil tedy kmetský soud, pokud měl za to, že se obžalovanému důkaz pravdy podařil, a bylo proto zmateční stížnost zamítnouti.

Citace:

čís. 5365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 347-349.