Čís. 13653.
Pojišťovací smlouva.
Stanoví-li všeobecné pojišťovací podmínky, že ztráta nároku pojistníka na náhradu škody nenastává, když při vyšetřování škody úmyslně neb z hrubé nedbalosti učiněná nesprávná udání neměla vliv ani na zjištění příhody ani na zjištění neb objem pojišťovatelova plnění, jsou takto kvalifikovanými nesprávnými udáními míněna jen ona, která mají vliv v neprospěch pojišťovny, nikoliv v neprospěch pojistníka. Rozhodujícím jest, zda podle nesprávných udání by byla měla pojišťovna hraditi více, než byla povinna podle pojišťovací smlouvy při správných udáních hraditi. Pokud tomu tak není, přiznala-li pojišťovna následkem nesprávných udání z benevolence za shořelé zboží, které bylo označeno jako vlastnictví pojistníka, něco více, než by byla za ně přiznala, kdyby bylo bývalo správně udáno, že i ostatní shořelé zboží jest vlastnictvím pojistníka a nikoliv zbožím do komise daným.
(Rozh. ze dne 15. června 1934, Rv I 2070/32.)
Žalobkyně pojistila u žalované pojišťovny proti požáru kiosk v lázních i se zbožím. Kdýž kiosk i se zbožím shořel, uznala žalovaná pojišťovna povinnost zaplatiti žalobkyni 14675 Kč, odepřela však placení dalších 28807 Kč z toho důvodu, že žalobkyně nebyla vlastnicí zboží. Žalobě o zaplacení 42506 Kč vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že Uznal žalovanou pojišťovnu povinnou zaplatiti žalobkyni 14675 Kč (jež žalovaná uznala); žalobu o zaplacení dalších 27831 Kč zamítl a uvedl v důvodech: Podle provedených důkazů došel soud k přesvědčení, že zboží, které shořelo, bylo ve skutečnosti vlastnictvím žalobkyně, že však Josef S., jako písemně vykázaný zástupce žalobkyně za ni prohlásil, že při požáru bylo též zboží z komise Hedviky K-ové, což mělo také vliv na objem plnění pojištovatelova. Josef S., jako zástupce žalobkyně učinil při vyšetřování škody nesprávné údaje, kteréžto měly vliv na zjištění objemu plnění pojišťovatelova a nastala tedy ztráta práva na toto plnění podle čl. 19 všeob. poj. podmínek. Tato ztráta však nenastala v plném rozsahu, neboť žalovaná strana výslovně uznala svou povinnost a tím zvláštní nový závazek (§ 1380 obč. z.) zaplatiti škodu, která byla způsobena požárem věcí, o nichž pravdivě Josef S. udal, že byly vlastnictvím žalobkyně. Byla to škoda ve výši 14675 Kč, kteroužto částku, jelikož žalovaná strana, ač výslovně uznala svůj závazek ji zaplatiti, ve skutečnosti tak neučinila, jest povinna zaplatiti a proto také soud v tomto směru rozhodl ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované, vyhověl však dovolání žalobkyně proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 27831 Kč 75 h, zrušil rozsudky obou nižších soudů v této části a vrátil věc prvému soudu, by v jednání o této části pokračoval a znovu rozhodl. V tomto směru uvedl v
důvodech:
Dovolání žalující strany proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 27831 Kč 75 h, opřené o do volací důvody § 503 č. 3 a 4 c. ř. s. jest s hlediska § 503 č. 4 c. ř. s. důvodné. Jde o výklad průpadné doložky § 32 odstavec (3) zákona o pojišťovací smlouvě pojaté do čl. 19 všeobecných pojišťovacích podmínek, pokud stanoví, že ztráta nároku pojistníka na náhradu škody nenastává, jestliže při vyšetřování škody úmyslně neb z hrubé nedbalosti učiněná nesprávná udání neměla vliv na zjištění příhody ani na zjištění nebo objem pojišťovatelova plnění. Jest zřejmo, že ustanovení to jest ku prospěchu pojišťovny, ano ji má uchrániti od škody, kterou by mohla utrpěli neb utrpěla následkem úmyslných neb z hrubé nedbalosti učiněných nesprávných udání pojistníka. Z toho plyne, že takto kvalifikovanými nesprávnými udáními jsou míněna jen ona, která mají vliv v neprospěch pojišťovny a nikoliv v neprospěch pojistníka, což i žalovaná strana připouští, spatřuje však jen svůj neprospěch v tom, že následkem nesprávných udání z benevolence přiznala za shořelé zboží, které bylo označeno jako vlastnictví pojistníka, něco více, než by byla za ně přiznala, kdyby byl býval Josef S. správně uznal, že i ostatní shořelé zboží jest vlastnictvím pojistníka a nikoliv zbožím do komise daným. Názor ten jest však nesprávný, neboť tím nebyla pojišťovna nijak zkrácena a neutrpěla žádnou hmotnou újmu, ana by při správných udáních byla' bývala musila přiznati náhradu i za zboží nesprávně jako komisní zboží označené a tato celková náhrada by bývala zřejmě daleko větší, než náhrada, kterou žalovaná přiznala žalobkyni jen za zboží jako vlastní označené, byť ji snad zvýšila z útrpnosti vzhledem k tomu, že pojistník utrpěl shořením zboží jako komisní označeného daleko větší škodu, která pojištěním kryta nebyla. Rozhodujícím je tedy, zda podle nesprávných udání by byla měla pojišťovna hradili více, než byla povinna podle pojišťovací smlouvy při správných udáních hradili, což se v souzeném případě nestalo, a má proto žalobkyně nárok na náhradu veškerého jí shořelého zboží, o němž je zjištěno, že bylo jejím vlastnictvím a bylo pojištěním kryto, a netřeba se zabývali otázkou, zda se nesprávná udání o zboží domněle do komise daném stala úmyslně neb z hrubé nedbalosti, aniž otázkou, kterou stranu stíhá o tom důkazní břemeno a zda žalobkyně ručí za nesprávná udání učiněná Josefem S-em.