Č. 3662.

Pozemková reforma: I. Ne každý soukromý odprodej části zabraných nemovitostí odporuje účelům pozemkové reformy. — II. Stpú nemůže žádaný souhlas ke zcizení části zabraných nemovitostí odepříti jen pro pouhou svou, ničím nedoloženou obavu, že by zamýšlené zcizení mohlo provádění pozemkové reformy ztížiti nebo zmařiti.
(Nález ze dne 26. května 1924 č. 9465).
Věc: Dr. M. E. v Č. proti státnímu pozemkovému úřadu o souhlas ke zcizení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad souhlas k zcizení pozemků č. k. — — v celkové výměře 4 katast. jiter, 1745 sáhů, náležejících ke státem zabranému velkému pozemkovému majetku fideikomisu Č., o který žádali kupitelé manželé Sz-ských a to z těchto důvodů:
Zákony o poz. reformě řeší důležité otázky hospodářské a sociálně-politické, které mohou jen tehdy býti řádně rozřešeny, budou-li prováděny pod státní autoritou nezávisle na zájmech soukromých. Soukromý prodej však nemůže otázky ty řešiti a nemůže úkoly ony splniti a proto by se neplánovité soukromé prodeje, sledující jen soukromý prospěch bez ohledu na zájmy veřejné, nesrovnávaly se zákony o pozemkové reformě a křížily a mařily by ji. Stpú nemaje dosud hotového plánu o provedení poz. reformy na tomto velkostatku, nemá přehledu o potřebě půdy v kraji pro účely veřejné, pro oprávněné uchazeče a není proto jistoty, že při soukromém prodeji bude dbáno těchto zřetelů a je skoro obava, že půda dostala by se do rukou méně oprávněných, k placení schopnějších, a to na úkor potřebnějších. Proto musela žádost býti zamítnuta a strany odkázány na řízení přídělové.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané veden byl nss těmito úvahami: Nař. rozhodnutí odpírá uděliti souhlas dle § 7 záb. zák. a odkazuje strany ke konci svých důvodů na řízení přídělové. Tím dává žal. úřad zřejmě na jevo, že rozhodnutí to je definitivním zamítnutím žádosti o souhlas, nikoli pouhým oddálením rozhodnutí o souhlasu tom. Neboť nař. rozhodnutí zamítlo žádost podanou kupiteli a tito tedy na řízení přídělové byli odkázáni, t. j. naznačeno jím, že až přistoupeno bude k přídělu převzatého statku, mohou se ucházeti o příděl pozemků, jichž zamýšleli nabýti koupí.
Jak nss ustáleně judikuje, jsou úvaze úřadu o tom, má-li či nemá-li dáti souhlas ku zcizení, dány určité meze, vytčené právě účelem zákonů o pozemkové reformě. Stpú je jen tehdy oprávněn souhlas ten odepříti, jestliže by zamýšlené zcizení mohlo účelné provedení pozemkové reformy na tom kterém velkostatku zmařiti neb aspoň značně ztížiti.
Žal. úřad vyslovuje názor, že se každý soukromý prodej, sledující jen soukromý zájem, bez ohledu na zájmy veřejné, nesrovnává s účelem zákonů o pozemkové reformě a tedy by provedení její mařil a křížil. Právem označuje stížnost názor ten za mylný. Vždyť záborem nenastala konfiskace a zákon záborový v § 7 zcizení zabraného pozemkového majetku výslovně připouští. Ovšem k platnosti zcizení vyžaduje se souhlasu stpú-u, jemuž dána tím moc, nepovoliti taková zcizení, jimiž by provádění pozemkové reformy bylo zmařeno nebo značně ztíženo. Odepření souhlasu je však jen tehdy odůvodněno, když ten který prodej konkrétní měl by v zápětí zmaření neb značné ztížení pozemkové reformy na tom kterém velkostatku.
Pokud tedy žal. úřad vychází z názoru, že každý soukromý odprodej pozemkovou reformou kříží a maří a proto souhlas k odprodeji, o který právě jde, odepřel, je rozhodnutí ovšem nezákonné. Ale žal. úřad zabývá se i tímto konkrétním odprodejem a uvádí, že by tento odprodej mohl eventuelně zmařiti účelné provedení pozemkové reformy na velkostatku S., poněvadž zcizením pozemků, o které jde, mohli by eventuelně býti zkráceni ti, kteří mají nárok na příděl dle zák. přídělového. Uvádí pak žal. úřad, že nemá posud plánu, dle kterého hodlá při provádění pozemkové reformy na velkostatku S. postupovati, že neví, kolik půdy potřebí bude pro účely veřejné a kolik pro oprávněné uchazeče a proto vyslovuje obavu, že by odprodejem půdy mohly oprávněné osoby býti zkráceny.
Stížnost vytýká, že úřad již ví, kolik půdy bude potřebovati, když již 1000 k. j. skutečně jménem státu převzal a tvrdí, že i tento důvod je nezákonný.
Dle názoru nss-u to, co žal. úřad uvádí, mohlo by býti důvodem, aby žal. úřad rozhodnutí o tom, má-li či nemá-li dáti souhlas dle § 7 záb. zák. oddálil, nemůže však býti důvodem pro odepření souhlasu, který dle svrchu uvedeného může důvodně býti odepřen jen, možno-li právem tvrditi, že zamýšlené zcizení provedení pozemkové reformy maří neb podstatně stěžuje, nikoli však pro pouhou, ničím nedoloženou obavu, že by ji snad stížiti neb zmařiti mohl.
I druhý důvod, pro který úřad souhlas odpírá, vybočuje tedy z mezí volné úvahy, dané úřadu při uvažování o souhlasu dle § 7 záb. zák. a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 3662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1381-1382.