NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 11232.

Rybářství. — Vodní právo: I. * Prohlásí-li úřad slup na chytání ryb ve smyslu § 16 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. ex 1885 za propadlou, neplyne z toho pro uživatele slupi povinnost dopraviti ji na určité místo. — II. Zákaz užívání slupi týká se každého, kdo jí užívá, třeba není vlastníkem jejím.
(Nález ze dne 25. dubna 1934 č. 14519/32.)
Věc: Robert V. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek zákona na ochranu rybářství.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím st-li bylo uloženo odevzdati slup do 48 hodin u obecního úřadu v P., se zrušuje pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Plzni z 8. dubna 1931 byl st-l uznán vinným přestupkem čl. III. vyhlášení býv. místodržitelství v Praze z 23. července 1913 č. 34 z. z., spáchaného neoprávněným užíváním slupi při mlýně v P., ježto zákaz užívání slupi pro tento mlýn vydaný byl potvrzen rozhodnutím býv. min. orby z 19. března 1909 a nálezem ss-u Budw. A 7092; st-l byl proto zmíněným nálezem okr. úřadu v Plzni ve smyslu § 16 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. ex 1885 odsouzen k pokutě 50 Kč event. k trestu vězení v trvání 5 dnů; současně byla slup ta podle cit. zákonného ustanovení prohlášena za propadlou a st-li uloženo, odevzdati ji do 48 hodin u obec. úřadu v P. V odvolání z nálezu tohoto podaném namítal st-l jednak, že není vlastníkem mlýna v P. a slupi u mlýna toho se nacházející, ježto vlastníkem mlýna i slupi jsou František V. (bratr st-lův) a jeho manželka, kdežto st-l je jen pachtýřem mlýna a při uzavření pachtu v r. 1928 ani později mu nebylo sděleno, že dotyčné slupi nesmí býti používáno. Dále namítal st-l, že slupi té k chytání ryb vůbec neužíval, ježto v řece po celou dobu pachtu není ryb. St-l se tedy nedopustil přestupku a nejsa vlastníkem mlýna, nemůže slupi disponovati a nemůže mu tudíž býti ukládána povinnost, aby slup odstranil.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání toto zamítnuto, ježto skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je úředním šetřením a st-lovým částečným doznáním prokázána.
V důvodech poukazuje žal. úřad na čl. III odst. 6 vyhlášení býv. místodržitelství v Praze z 23. června 1913 č. 34 z. z., jímž mimo jiné je zakázáno používání slupi a na nález ss-u Budw. A 7092/09, jímž bylo rozhodnuto, že výjimka v tomto článku uvedená se na slup u mlýna v P. nevztahuje, takže se slupi té k chytání ryb nesmí používati. Ze všeobecného znění zákonných ustanovení (§§ 7 a 16 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. čes. ai 1885, čl. III vyhlášky býv. místodržitelství z 23. června 1913 č. 34 z. z.) dovozuje žal. úřad, že není úmyslem jich trestati snad pouze majitele rybářského práva a pouze majitele rybářského náčiní proti zákazu užívaného, nýbrž každého, kdo zakázaného způsobu lovení ryb a zakázaného náčiní používá, takže pro posouzení skutkové podstaty uvedeného přestupku je zcela nerozhodno, zda st-l je majitelem či pachtýřem mlýna a slupi v P. K námitce st-lově, že nevěděl, že slupi té se nesmí používati, upozorňuje žal. úřad na čl. III cit. místodrž. vyhlášky, dále na cit. nález a na všeobecně známou zásadu, že neznalost platných zákonných ustanovení neomlouvá. Slupi používal st-l již tím, že ji ponechal ve vodě (i v době hájení), neodstranil ji a neučinil k chytání ryb nezpůsobilou, bez ohledu na to, zda st-l do ní fakticky ryby chytal či nikoli. Ostatně st-lovo tvrzení, že v řece ryb není, nezakládá se na pravdě, a st-l byl v každém případě povinen slup z vody odstraniti. K poslední námitce st-lově konečně podotkl žal. úřad, že podle § 16 cit. rybář. zákona všechny přístroje rybářské proti předpisu používané propadají ve prospěch státu bez ohledu na to, kdo je jejich majitelem.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Zákon z 9. října 1883 č. 22 z. z. z r. 1885, daný na zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách, zakazuje používání určitých způsobů lovení ryb buďto přímo (§ 6), nebo zmocňuje politický úřad zemský, aby pro jednotlivé vody nebo obvody vodní vydal další zákazy ve příčině způsobu lovení, lapadel a přístrojů k chytání ryb vůbec (§ 7). Na základě tohoto zákonného zmocnění vydány byly býv. místodržitelem pro král. České postupně vyhlášky ze 4. března 1908 č. 22 z. z., ze 2. srpna 1912 č. 59 z. z. a z 23. června 1913 č. 34 z. z., z nichž prvá stanovila jednak zákaz užívání slupi, jejichž otvory neměly určitých rozměrů, jednak zákaz stavení slupi s tím, že tento zákaz nevztahoval se na taková chytadla, před vydáním zákazu již stávající, jichžto trvání se zakládá na určitém zvláštním právním důvodu (čl. III č. 3 a 6). Rovněž vyhláš-
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 44 kou z r. 1913 zakázáno bylo používání slupí s tou výjimkou, že zákaz ten se nevztahuje na taková chytadla (slupi), která existovala již před vydáním zákazu vysloveného místodržitelskou vyhláškou ze 14. května 1897 č. 25 z. z., jichž trvání se zakládá na určitém zvláštním právním důvodu (staré výsady listinné, vrchnostenské nebo úřední povolení).
Přestupky předpisů zák. č. 22 z. z. z r. 1885 i předpisů na základě zákona tohoto vydaných jsou postaveny pod trestní sankci § 16 cit. zák., při čemž současně bylo stanoveno, že mimo jiné i při přestupcích zákazů, vydaných na základě § 7 cit. zák., mají přístroje rybářské proti předpisu užívané býti prohlášeny za propadlé.
Z ustanovení těchto vyplývá, že užívání slupí je zásadně zakázáno a sice bez ohledu na to, kdo jich užívá, a tedy bez ohledu na to, zda uživatel je jejich vlastníkem či pachtýřem, a že ze zákazu jsou vyjmuty toliko slupi, které existovaly před vydáním vyhlášky ze 14. května 1897 č. 25 z. z. a jejichž trvání se zakládá na zvláštním právním důvodu, t. j. na staré výsadě listinné, nebo na vrchnostenském nebo úředním povolení. Je-li tedy používání slupí zásadně zakázáno a neuplatňoval-li st-l v řízení správním žádnou z výjimek z tohoto zákazu pro slup, o niž se v daném případě jedná, zejména neuplatňoval-li, že trvání této slupi se zakládá na zvláštním právním důvodu ve smyslu čl. III č. 6 místodržitelské vyhlášky z 23. června 1913 č. 34 z. z., t. j. na staré výsadě listinné, na vrchnostenském nebo úředním povolení, pak platil zákaz ten i pro tuto slup a dopustil se st-l užíváním takové zakázané slupi přestupku, při čemž okolnost, zda st-l je jejím vlastníkem či pachtýřem a okolnost, zda st-l věděl o tom, že používání slupi této bylo již rozhodnutím min. orby z 19. března 1909 č. 10520 zakázáno a že stížnost proti rozhodnutí tomuto podaná byla již nálezem ss-u Budw. 7092 A zamítnuta, je pro posouzení věci zcela irrelevantní. Vzhledem ke zmíněnému zákonnému zákazu bylo naopak věcí st-lovou, aby se napřed ubezpečil, zda zákaz ten se na jeho slup nevztahuje.
Namítá-li tedy stížnost, že st-l nemohl býti pro užívání této slupi trestán proto, že není jejím vlastníkem a že mu nebylo ani při uzavření pachtu ani později sděleno, resp. že si nebyl toho vědom, že užívání slupi té není dovoleno, jsou okolnosti tyto pro posouzení věci nerozhodné, a není pak tu ani žádné vady řízení, když žal. úřad tyto pro posouzení věci nerozhodné okolnosti nezjišťoval.
Uplatňuje-li pak st-l teprve ve stížnosti k nss-u námitku, že zákaz používání slupí se nevztahuje na takové slupi, které již stávaly před prvním vydáním zákazu místodrž. vyhláškou ze 14. května 1897 a jichž trvání se zakládá na určitém právním důvodu, uplatňuje tím okolnosti, kterých neuplatňoval v řízení správním a o kterých tedy žal. úřad nerozhodoval. Nemůže tedy nss vzhledem k předpisu § 5 zák. o ss o námitce této vůbec jednati, i kdyby ji bylo možno považovati za náležitě konkretisovanou přes to, že stížnost ani netvrdí, na kterém určitém zvláštním právním titulu trvání slupi té spočívá.
Stížnost namítá arciť dále, že st-l dotyčné slupi vůbec neužíval, že o tom nabídl důkaz svědky, a spatřuje vadnost řízení v tom, že žal. úřad tyto st-lem nabízené důkazy neprovedl. Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. — — — Vedle nálezu o vině a trestu obsahuje nař. rozhodnutí ještě jednak výrok, že slup propadá ve prospěch státu, jednak výrok, že st-l je povinen odevzdati slup tu do 48 hodin u obecního úřadu v P. Proti prvému výroku nemá stížnost stižních bodů a nemohl se tedy nss výrokem tím vůbec zabývati.
Proti výroku druhému pak namítá stížnost, že st-li nemůže býti ukládána povinnost, aby slup z vody odstranil a odevzdal ji u obecního úřadu v P., ježto st-l nejsa vlastníkem nemůže slup odstraniti.
Námitce této dal nss za pravdu již proto, že i když zákon č. 22 z. z. z r. 1885 úřadům ukládá, aby přístroje rybářské proti předpisu užívané byly nálezem prohlášeny za propadlé, neplyne z předpisu toho nikterak povinnost, že by ten, kdo přístrojů těch užívá, byl povinen je na určité místo dopraviti.
Pokud tedy nař. rozhodnutím bylo st-li uloženo, aby slup do 48 hodin odevzdal u obecního úřadu v P., nemá rozhodnutí to oporu v zák., a slušelo je proto v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11232. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 904-907.