NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14590.

K § 301 zák. čís. 76/27 Sb. z. a n.
Dožádaný soud může samostatně zkoumati, jsou-li splnění formální předpoklady, které zákon určuje pro jeho úkon.
(Rozh. ze dne 4. října 1935, R I 993/35.) V berní exekucí berního úřadu v J. H. proti Josefu Č-ovi vznesla Ludmila Č-ová odpor u exekučního úřadu podle § 357 zák. čís. 76/27 sb. z. a n., jímž domáhala se vyloučení zabavených svršků z exekuce, tvrdíc k nim vlastnické právo. Exekuční úřad požádal okresní soud v J. H. o přísežný výslech odporovatelčin o údajích jejího odporu s tím, by odporovatelka byla vyzvána předložiti seznam svého jmění. Prvý soud návrhu vyhověl, rekursní soud k stížnosti Ludmily Č-ové návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V dovolacím rekursu se připouští, že při dožádání berního úřadu o přísežný výslech neběželo o úkon, jaký má na mysli § 47 ex. ř., a že nešlo ani o výslech, který by měl sloužiti k vyřízení sporu, jejž Ludmila Č. podala ve smyslu § 357 zákona čís. 76/27 sb. z. a n. za berní exekuce, jež byla prováděna proti jejímu manželi. Dovolací rekurs doličuje, že prý tento odpor byl pouze popudem k dožádání o výslech, který berní úřad jako úřad vymáhající uznal za potřebný v exekuční věci berní proti Josefu Č. a to ve smyslu § 347, 301 odst. 5 cit. zákona. Než dožádání svým obsahem nevyhovuje předpisům § 301 cit. z. a příslušné části prováděcího nařízení čís. 175/27 sb. z. a n., protože neobsahuje přesně a jasně formulované otázky, pokud by šlo o hospodářské poměry povinného dlužníka; z obsahu dožádání jest jasné, že výslech měl za účel jenom to, co se v dovolacím rekursu vylučuje, totiž šetření o poměrech Ludmily Č. a to jenom k vyjasnění odporu, který uplatnila v exekučním řízení prováděném proti manželovi. K tomu však přísežný výslech ve smyslu § 301 cit. z. neslouží a vymáhající úřad, jemuž sice v takovém nesporném řízení přiznati je povahu účastníka a tedy také právo k rekursu (§ 37 zákona čís. 100/31 sb. z. a n.), nemá tedy příčiny pokládati se za zkrácena, když rekursní soud za těchto okolností odepřel provedení přísežného výslechu. Soud není tu jenom prováděcím orgánem, nýbrž může samostatně zkoumati, jsou-li splněny formální předpoklady, které zákon pro jeho úkon určuje; v souzeném případě nepřekročil těchto mezí, protože za daných okolností byl by měl vlastně provésti přísežný výslech Ludmily Č. v její vlastní věci, o čemž sám dovolací rekurs připouští, že by se nesrovnávalo se zákonem a jeho tendencí (anal. odst. 5 připomínek k § 301, odst. 5 v prov. nařízení čís. 175/27 sb. z. a n.).

Citace:

Čís. 14590.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 662-663.