Čís. 11121.

Oplocení železničního tělesa slouží k tomu, by bylo zabráněno neštěstím z provozu dráhy a k ochraně železničního tělesa a železničního provozu a má zabrániti tomu, by se lidé a povozy nedostali na železniční těleso.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, Rv I 1369/30.)
Žalobce, jda za tmy po cestě podél železniční tratě, zřítil se do železničního příkopu a poranil se. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody odůvodňoval žalobce v podstatě tím, že trať nebyla řádně oplocena. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest zjištěno, že se úraz přihodil žalobci večer za mlhy na veřejné obecní cestě, jež jest od železničního tělesa ohraničena železným plotem, zasazeným do obecní cesty. Podle zjištění nižších soudů držel se žalobce při chůzi po cestě horního drátu v tomto plotu a, když přišel ke sloupku před mostem, kde byl drát více vyhnutý do vzdušného prostoru nad příkopem, spadl následkem tohoto vyhnutí drátu do příkopu. Nižší soudy, vycházejíce z právního názoru, že oplocení toto může míti jen význam, dáti veřejnosti výstražné znamení, by se nepřecházelo na pozemky dráhy, a že dráha nemá povinnost zříditi zábradlí pro bezpečnost chodců, zejména ne pro to, by ho chodci používali v noci za tmy jako vodítka, uznaly, že nárok žalobní není důvodem po právu a že si žalobce úraz přivodil vlastním zaviněním, nespadnuv do příkopu proto, že ohraničení tělesa dráhy chybělo, nýbrž proto, — jak sám tvrdí — že se držel při chůzi drátu (lana) oplocení. Tento názor nižších soudů sdílí i dovolací soud a lze jej opříti o ustanovení § 41 želez. provoz. řádu čís. 1 /52 ř. z. a o ustanovení § 10 písm. d) želez. konces. zákona čís. 238/54 ř. zák., z nichž jest zřejmo, že oplocení železničního tělesa slouží k tomu, by bylo zabráněno neštěstím z provozu dráhy, a k ochraně železničního tělesa a železničního provozu a má zabránití tomu, by se lidé a povozy na železniční těleso nedostali. Tvrdí-li žalobce teprve v dovolacím spisu, že došlo k dohodě mezí drahou a obcí R., podle níž se dráha zavázala postaviti železnou ohradu nikoliv k ochraně železničního tělesa, nýbrž k ochraně chodců, by nespadli s cesty, jde o nepřípustnou novotu, ježto původně tvrdil jen, že dráha byla povinna ohradu zříditi a udržovati. I kdyby tomu tak bylo, neplynulo by z toho, že dráha byla povinna zříditi zábradlí tak pevné, by se ho chodci za tmy a mlhy mohli přidržovati. K účelu, k němuž bylo zřízeno, ohraničiti železniční pozemek, postačilo. Rozhodnutí čís. 3726 sb. n. s. se žalobce pro svůj názor dovolávati nemůže, poněvadž v případu tam uvedeném šlo o dílo ohrožující svou povahou bezpečnost kolemjdoucích osob, čemuž v souzeném případě tak není, a žalobce by do příkopu nebyl spadl, kdyby se při chůzi nebyl drátu držel.

Citace:

Čís. 3728.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 782-782.