NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1891.

Jde o podvod, nikoliv o krádež, bylo-li připevněním svorky na elektrickém počítadle zabráněno, aby proud jím neprocházel.
(Rozh. ze dne 6. února 1925, Zm II 449/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 24. května 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem krádeže podle §u 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nyní příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost jest v právu, uplatňuje-li s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. nesprávný výklad zákona, jejž spatřuje v tom, že nalézací soud podřadil čin obžalovaného zákonným ustanovením o krádeži. Má za to, že dlužno jej posuzovati jako podvod. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný, který měl smlouvu o dodávání elektrického proudu s městskou elektrárnou, připevnil na počítadle svorku, což mělo za následek, že proud počítadlem neprocházel, takže jeho spotřeba nebyla správně vykázána a takto správu elektrárny uvedl v omyl co do skutečné spotřeby proudu v úmyslu, by byla poškozena na majetku. O krádeži nelze tu již z toho důvodu mluviti, že odbírání elektrického proudu nestalo se bez svolení elektrárny, nýbrž na základě smlouvy, jíž elektrárna byla zavázána obžalovanému proud dodávati a obžalovaný byl oprávněn proud odebírati. Smlouvu tuto porušil obžalovaný způsobem trestním zákonem zapovězeným jen potud, že svým jednáním uvedl elektrárnu v omylu po té stránce, že neupotřebil více proudu, než na základě výkazu počítadla měl zaplatiti. Není proto třeba v tomto případě, kde již ze způsobu provedení činu vysvítá, že jde o podvod, zabývati se ještě otázkou, zda skutková podstata krádeže ani proto není daná, že proud (elektrická energie) není věcí movitou ve smyslu trestního zákona, kterážto otázka vzhledem na to, že ani přírodní věda dosud povahy elektrického proudu spolehlivě neřešila, jest spornou i v oboru právnictví, pokud zákon jí výslovně neřeší, jako na př. německý zákon z 9. dubna 1900 ř. z. str. 288 »betreffend die Bestrafung der Entziehung elektrischer Arbeit«. Nejde tudíž v tomto případě o krádež; vykazujeť čin obžalovaného veškeré známky skutkové podstaty podvodu. Rozdíl ten není prakticky bez významu, ježto pro obžalovaného bezpochyby odsouzení pro krádež bylo by nepříznivějším, což vysvítá již z toho, že dvojité předchozí potrestání, byť i jen pro přestupek krádeže, jest již kvalifikací pro potrestání nové krádeže jako zločin. Ježto tudíž již z toho, co shora bylo uvedeno, jest patrno, že soud nalézací vycházel z nesprávného právního názoru a proto potřebných skutkových zjištění neučinil, není třeba zabývati se ostatními důvody zmatečnosti rovněž ve stížnosti uplatňovanými; bylo proto rozsudek zrušiti jako zmatečný již z důvodu čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a věc vzhledem ku škodě nedosahující výši ke kvalifikaci jako zločin zákonem vyžádané vrátiti nyní příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 1891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 98-99.