NPD documents search: Sociální revue, 11 (1930) - K pojmu zemědělského zaměstnance.

K pojmu zemědělského zaměstnance.

Pro vyřešení sporné otázky, zda kk pojištění Anežky Vítkové je příslušnou stěžující si pojišťovna či zemědělská pojišťovna v Opočně, je rozhodným předpis § 25 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jenž v odst. 1. stanoví, že zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven, uvedených v §§ 26 až 29, jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.
Podle stálé judikatury tohoto soudu, jež došla výrazu zejména v nálezech tohoto soudu Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24 a 3226/24, jest rozuměti pojištěncem zemědělským a lesním takového zaměstnance povinně pojištěného, jenž koná práce v podniku zemědělském nebo lesním, t. j. v takovém, jehož předmětem je zužitkování, resp. vzdělávání půdy zaměstnavatelovy k docílení plodin (rostlinných surovin). Tento právní názor byl sice vysloven za platnosti nemocenského zákona z r. 1888 а k výkladu jeho § 12, kdežto dnešní spor jest posuzovati podlé shora citovaného zákona č. 221/1924, než oba tyto zákony užívají stejného výrazu ve spojitosti podstatně stejné a zákon č. 221/1924 nemá ustanovení, jež by tomu bránilo, aby právního výkladu, uvedeného v citovaných nálezech, nebylo použito plně i na pojištění podle tohoto zákona. Opírajíc se o tento § 25, naříkané rozhodnutí zakládá svůj výrok, že А. V. podléhá pojištění u zemědělské nemocenské pojišťovny v Opočně o skutkové zjištění, že je zaměstnána výhradně v polním hospodářství Václava Klimeše. Toto zjištění je v souhlase se spisy, neboť takto seznala zaměstnankyně sama a také četnieká stanice v Machově k vyzvání úřadu vyšetřila a oznámila, že А. V. je u V. K. v B. zaměstnána jako služebná od 15. května 1927, a to výhradně při uklízení dobytka a při polním hospodářství. Tvrdí-li stěžující si pojišťovna teprve ve stížnosti, že zaměstnankyně ta byla zaměstnána většinou jako chůva u dětí V. Κ., jest přednes ten v rozporu se spisy.
Nesprávné právní posouzení případu spočívá podle názoru stížnosti v tom, že žalovaný úřad neuznal za směrodatnou okolnost, že V. K. především provozuje živnost hostinskou, řeznictví a uzenářství, jichž provoz je prý hlavním předmětem jeho výživy, kdežto obdělávání polí tvoří jen nepatrnou část jeho příjmu, zvláště když výnos polí těchto by vůbec k výživě jeho rodiny nestačil. Nemůže prý proto býti hospodářství jeho považováno za jeho zaměstnání hlavní, jež by zakládalo příslušnost v něm zaměstnaných osob u zemědělské nemocenské pojišťovny. Náhled tento nemá opory v zákoně. Při hodnocení povahy podniku s hlediska § 25 rozhodují, jak vpředu vyloženo, pouze objektivní znaky podniku samého, t. j. zda předmětem podniku je zužitkování či vzdělání půdy zaměstnavatelovy k docílení plodin, nikoli však subjektivní moment a nahodilá okolnost, že zaměstnavatel je majitelem několika podniků a že polní hospodářství není jeho zaměstnáním hlavním. Ve spisech jest zjištěno, že V. K. je majitelem 4 kusů hovězího dobytka, 1 koně a obhospodařuje vlastních 22 korců polí, že je tedy majitelem polního hospodářství. Netřeba zajisté bližšího výkladu, že polní hospodářství zůstává zemědělským podnikem, i když hospodář jest ještě majitelem podniku jiného, v daném případě majitelem živnosti
610 hostinské, řeznictví a uzenářství (srovnej nález Boh. A 3226/24). Právem proto neposoudil žalovaný úřad daný případ s hledisek stížností uplatňovaných.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 6. září 1930, č. 13973/30.)

Citace:

K pojmu zemědělského zaměstnance.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 622-623.