NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1850.

Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 99 tr. zák. se nevyžaduje, by vyhrůžky bylo použito za jediným a výhradným účelem, vzbuditi u ohroženého strach a nepokoj. Spadá sem i případ, kde pachatel chce trestný výsledek §u 99 tr. zák. proto, by tím dosáhl výsledku jiného, třebas beztrestného (na př. svalil se sebe podezření z jiného činu), ač ví, že trestný výsledek jest s jeho jednáním nutně spojen.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1925, Zm II 404/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 2. července 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro nedokonané svádění ku zločinu veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle §§ů 9 a 99 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud, zjistiv, že výhružný list, k jehož odeslání obecnímu úřadu obžalovaný svého spoluvězně bez úspěchu snažil se svésti, byl s to, by mezi obyvatelstvem v B. způsobil strach a nepokoj a, že také obžalovaný si těchto následků byl vědom, sprostil obžalovaného z obžaloby pro zločin dle §§ů 9, 99 tr. zák. z toho důvodu, že není prokázán úmysl, způsobiti strach a nepokoj, neboť obžalovaný dopustil se činu toliko v úmyslu, by tím od sebe odvrátil podezření z pachatelství dřívějších požárů. Že onen úmysl jest podstatným znakem zločinu §u 99 tr. zák. plyne prý nejlépe z doslovu jeho, jelikož se tam praví »bloss in der Absicht« a t. d. což znamená, aby úmysl směřoval toliko k tomu, by ohrožený byl uveden ve strach a nepokoj. Pouhé vědomí, že ústní nebo písemná výhrůžka jest způsobilou, by vzbudila u ohroženého důvodnou obavu a způsobila u něho strach a nepokoj, prý nepostačuje, jelikož vzbuzení tohoto stavu musí býti .zamýšleným efektem a účelem činnosti. Právem zmateční stížnost veřejného obžalobce vytýká výroku tomu, že jest stižen zmatkem čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Spočíváť na právně pochybenému výkladu jak §u 99 tr. zák., tak §u 1 tr. zák. jak z dějin vzniku §u 9 tr. zák. plyne (srov. rozh. nejv. soudu vid. č. sb. 1672), slovo: »bloss« nemá znamenati, že skutková podstata zločinu podle §u 99 jest dána jen tehdy, když vyhrůžky tam uvedené použito bylo za jediným a výhradným účelem způsobiti u ohroženého strach a nepokoj, nýbrž mělo tím býti toliko vysloveno, že ustanovení §u 99 tr. zák. jest doplněním ustanovení §u 98 b) tr. zák., které může přijíti teprve v úvahu, není—li tu náležitostí skutkové povahy §u 98 b) tr. zák. Tím však neměla býti vyloučena trestnost činu v §u 99 tr. zák. naznačeného v případech, kde úmysl a pohnutka pachatelovy nejsou totožnými, nýbrž pohnutka pachatelova buď sahá přes výsledek v první radě chtěný, buď směřuje k cíli na výsledku spoluchtěném nezávislému. Nalézací soud jest na omylu, míně, že onou pohnutkou jest vyloučen úmysl, jak to vyžaduje § 1 a 99 tr. zák. Podle §u 1 tr. zák. vyhledává skutková podstata zločinu podle §u 99 tr. zák. po stránce subjektivní, by pokus vzbuzení stavu tam naznačeného byl pachatelem přímo rozvážen a zamýšlen; o tom však možno mluviti nejen, když pachatel dopouští se činu §em 99 tr. zák. zakázaného, jelikož jedině chce trestný jeho výsledek, nýbrž i tehdy, když výsledek ten chce jen proto, by tím dosáhl výsledku jiného, byť i beztrestného, jakož i v případě, když jedná za účelem dosáhnutí jiného výsledku, ač ví, že trestný výsledek jest s jeho jednáním nutně spojen. V tomto směru však rozsudek nemá postačitelného zjištění; neboť béře toliko za prokázáno, že obžalovaný si byl vědom toho, že dotyčný list byl s to, by mezi obyvatelstvem způsobil strach a nepokoj, nezabývá se však otázkou, zda obžalovaný též věděl, že účinek ten nutně nastati musí, nebo, zda nebyl by upustil od činu ani tehdy, kdyby výsledek byl měl za jistý.

Citace:

č. 1850. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 28-29.