NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 206.

Přečin dle § 5 čís. 1, 2 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. jest dokonán zamlčením, zatajením zásob zboží a nestává se beztrestným tím, že pachatel později — vida nezbytí — zásoby ty ohlásil.
(Rozh. ze dne 10. června 1920, Kr. I 258/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského jako lichevního soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 1920, jímž byl obžalovaný Hugo L. sproštěn obžaloby pro přečin dle § 5 č. 1, 2 cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Soud nalézací sprostil obžalovaného obžaloby pro přečin dle § 5 čís. 1, 2 cís. nařízení ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z., vycházeje z názoru, že obžalovaný, pověděv smíšené komisi okresní politické správy, jež prohlížela zásoby látek u obchodníků, o zboží, na půdě uloženém, cestou na půdu, učinil své povinnosti ještě v čas zadost a tím přispěl k tomu, že se ony zásoby zjistily. Právem potírá zmateční stížnost tento názor jako právně mylný a dovozuje uplatňujíc důvod zmatečnosti dle § 281 č. 9 a) tr. ř., že výrokem nalézacího soudu byl porušen zákon. Zjišťujeť rozsudek, že se místodržitelský koncipista Jan S., který komisi vedl, obžalovaného, který provázel komisi při prohlídce krámu, vedlejší místnosti a sklepa, tázal po prohlédnutí každé z těchto místností, nemají-li ještě jinde nějakých zásob, načež obžalovaný odpovídal, že jiných zásob nemají. Zamlčev takto zásoby zboží, ukryté na půdě, zatajil je úmyslně úřadu a dopustil se tedy tím, jsou-li ostatní podmínky uvedeného § 5 čís. 1, 2 citovan. cís. nařízení splněny, činu, jejž mu obžaloba klade za vinu. Neboť čin dokonán byl zamlčením, zatajením zásob zboží, nacházejících se na půdě, a nestal se beztrestným tím, že obžalovaný později zásoby ty ohlásil, neboť stalo se tak, jak soudem nalézacím zjištěno, teprve cestou na půdu, tedy jen proto, že obžalovaný si uvědomil, že neohlásí-li zásoby sám, komise určitě na ně přijde, pročež, nevida jiného východiska, doznal zásoby zboží na půdě uloženého. O nějakém dobrovolném ustoupení od činu již dokonaného nemůže tu tedy býti řeči.

Citace:

Čís. 206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 297-298.