Čís. 6728.

Nelze odporovali smlouvě, jíž byla postoupena třetí osobě nemovitost, do níž dlužník investoval, předpokládaje, že se mu nemovitosti dostane.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1927, Rv II 392/26 ) — Čís. 6728 —
139
Hedvika C-ová, matka Františka С-a, postoupila svou usedlost Marii C-ové, manželce Františka С-a, jenž byl právoplatně uznán povinným zaplatiti žalobkyni odškodné za svedení pod slibem manželství. Exekuce, vedené žalobkyni proti Františku C-ovi ku vydobytí tohoto nároku, zůstaly bezvýslednými. Tvrdíc, že František C. před postupem nemovitosti Hedvikou C-ovou Marii C-ové investoval do nemovitosti značný peníz, domáhala se žalobkyně na Marii C-ové, by smlouva, jíž odstoupila Hedvika C-ová usedlost žalované, byla prohlášena vůči žalobkyni za bezúčinnou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. vyvrací žalobkyně názor soudu druhé stolice, že předmětem smlouvy ze dne 13. listopadu 1922 nebylo jmění Františka С-a, nýbrž jeho matky Hedviky C-ové, a že proto není předpokladu pro odpůrci žalobu. Snaží se odůvodniti názor, že, poněvadž František C. investoval do hospodářství rodičů, jež mu mělo při sňatku připadnouti, vlastní hotovost, činil tak právě v tomto předpokladu, tudíž jakoby se to stalo do jeho vlastního majetku. Proto nemůže prý býti předmětem žaloby uvedená investice, nýbrž právní jednání, jež se týká jmění Františka С-a, a právním jednáním jest odstupní smlouva ze dne 13. listopadu 1922, kterou nabyla žalovaná polovice usedlosti s příslušenstvím, tudíž také s investicemi, které František C. vložil do postoupené usedlosti. Než s dovolatelkou nelze v tomto myšlenkovém postupu a právním názoru souhlasiti. Soud v nižších stolic vytkly žalobě nedostatek předpokladu odpůrčího nároku, že nejde o právní jednání dlužníkovo a že právní jednání, jemuž se odporuje, netýká se jmění dlužníkova. Výtka jest oprávněna. Odpůrci nárok podle žaloby spočívá v prohlášení bezúčinnosti svatební a odstupní smlouvy ze dne 13. listopadu 1922, dle níž postoupila Hedvika C-ová usedlost s inventářem žalované v udánlivé ceně 20.000 Kč, vůči vykonatelné pohledávce žalobkyně z toho důvodu, že smlouva byla uzavřena ve zjevném úmyslu zkrátiti věřitele Františka C-а, jenž měl hospodářství jako jediný syn obdržeti a na nějž měl nárok jako nepominutelný dědic. Že Františku C-ovi nevzešel ještě žádný nárok jako nepominutelnému dědici, na to poukázal již prvý soud a dovolání se již dále o tom nezmiňuje. Též odvolací soud již odbyl jeho nedovoleně nové tvrzení, že František C. měl na hospodářství nárok, jehož prý se zřekl, již ze závazného prohlášení svých rodičů. Ani to se již v dovolání neopakuje. Dovolání klade tudíž váhu již jen na to, že František C. investicemi vložil do hospodářství vlastní jmění, čímž chce prokázati, že odporováním odstupní smlouvě odporuje se též jednáním Františka С-a, jež ovšem se jeho jmění dotýkala. Ale jednání Františka C-а, týkající se investic, jsou samostatným jeho právním jednáním, jež ovšem stalo-li se, dotýkalo se jeho jmění. Odporuje-li se odstupní smlouvě mezi Hedvikou C-ovou a žalovanou Marií C-ovou, neodporuje se tím zároveň tomu, že František C. před tím do hospodářství, patřícího ještě rodičům, investoval něco ze svého jmění. Dovolatelka též připouští, že František C. — Čís. 6729 —
140
provedl investice v hospodářství rodičů za předpokladu, že je po nich obdrží, tedy v předpokladu docela jiném, než aby zkrátil své věřitele. Je-li tomu tak a posuzuje-li se odpůrci žaloba tak, jak byla podána, uznal správně odvolací soud, že právní jednání, jež jest předmětem odporování, nejsouc ani právním jednáním dlužníkovým, nedotýká se jmění dlužníkova. Odpůrčí nárok sleduje účel napraviti oproti vykonatelné pohledávce odpůrčího věřitele majetkoprávní účinky, jež vyvolalo odporovatelné právní jednání dlužníka, kterýž jest zavázán k plnění odpůrčímu věřiteli.

Citace:

Čís. 6728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 166-168.