Čís. 8670.Byla-li žaloba o obnovu zadána na odvolacím soudě základní rozepře, jest dovolání do rozsudku o obnově zadati na soudě prvé stolice základní rozepře, třebaže odvolací soud dal rozsudek o obnově nesprávně sám přímo doručiti stranám. (Rozh. ze dne 31. ledna 1929, Rv I 759/28.)Žaloba o obnovu byla zadána na krajském soudě v P. jako odvolacím soudě základní rozepře. Krajský soud v P. uznal částečně podle žaloby. Do tohoto rozhodnutí podal žalovaný u krajského soudu v P. odvolání, jež Nejvyšší soud odmítl.Důvody:Napadeným rozsudkem rozhodl krajský soud v P. jako soud odvolací o žalobě o obnovu, u něho zadané, a pojal do tohoto rozsudku i usnesení, jímž rozhodl o námitce nepříslušnosti. V takovém případě platí podle předpisu § 535 c. ř. s. pro ústní jednání, provedení důkazů a pro oznámení rozsudku vydaného k žalobě první stolicí, jakož i pro odporovatelnost rozsudku ustanovení, platící pro tento vyšší soud jako stolici opravných prostředků. Soud druhé stolice pochybil, neoznámiv rozsudek vydaný k žalobě o obnovu okresnímu soudu v S., jenž v základní rozepři jednal jako soud prvé stolice a jemuž náleželo doručiti stranám vyhotovení řečeného rozsudku, doručiv sám svůj rozsudek přímo stranám. Než tento postup, jenž není zmatečností, nemohl dovolatele opravňovati k tomu, by nedbali jasného předpisu § 505 c. ř. s., podle něhož bylo opravný prostředek podati ve lhůtě čtrnácti dnů u procesního soudu prvé stolice. Ježto však dovolání bylo podáno přímo u soudu druhé stolice a nedošlo k soudu prvé stolice v dovolací lhůtě, bylo dovolání jako opožděné odmítnouti (§ 507 c. ř. s.).