NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

— Čís. 7541 —
Čís. 7541.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
Pod ustanovení § 20 (2) zák. nespadá případ, když si nájemník dal poskytnouti plnění od pronajímatele, za to, že si sám a ze svého opatří a zařídí přiměřené a dostatečné náhradní nájemné místnosti.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1927, R I 990/27.)
Žalovaný dluhoval žalobcům za byt v domě žalobců činži 2 587 Kč 50 h. Před vyklizením bytu ve prospěch žalobců (kupitelů domu) požadoval žalovaný od žalobců, by mu zaplatili 5 000 Kč jakožto příspěvek na přesídlení a na zařízení nového bytu, s čímž žalobci souhlasili s vím, že 5 000 Kč dlužno účtovati na dlužnou činži. Ježto žalovaný odepřel zapraviti dlužnou činži, domáhali se na něm žalobci zaplacení žalobou, tvrdíce, že ono ujednání jest neplatným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu a vrátil mu věc, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu ani té ani oné strany.
Důvody:
Podle § 1 (2) čís. 12 zák. o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. pokládati jest za důležitý důvod k výpovědi, — Čís. 7541 —
potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který uzná soud za dostatečný. Při posuzování přiměřenosti bytu nezáleží na výpravě bytu dosavadního (§ 1 (2) čís. 13 cit. zák.). Potřebovali-li tedy noví majitelé domu (žalobci) nutně nájemních místností, které v nově koupeném domě obýval a používal žalovaný, byli by dosáhli soudního svolení k výpovědi žalovaného z najatých místností pouze tehdy, kdyby mu byli mohli nabídnouti v náhradu jiný přiměřený byt, jejž by soud uznal za dostatečný. Této starosti, opatřiti náhradní byt žalovanému, zbavil je žalovaný tím, že si sám našel a upravil v jiných domech byt a krám, a ušetřil tím žalobcům výlohy spojené s úpravou náhradního bytu, kterých snad bylo potřebí k tomu, by mohl býti uznán za dostatečný a přiměřený, jest ovšem otázkou, kterou zůstavil první soud nerozřešenou, zda byt a krám, jež žalovaný nově najal, byl v takovém stavu, by mohl býti uznán přiměřeným a dostatečným bez oprav a adaptací, zda v tom stavu, v jakém byl, bez dalšího zákonným požadavkům vyhovoval, aniž bylo třeba nějakých oprav a zařízení, zda i bez nich se přibližně rovnal místnostem nájemním, žalovaným dosaváde používaným, zkrátka řečeno, byl-li nový byt a krám rovnocenným, přiměřeným a dostatečným, či zda bez oprav a adaptací nebyl použivatelným, nebyl dostatečným a přiměřeným bytem a krámem a konečně zda bylo zapotřebí právě veškerého nákladu, žalovaným vynaloženého, by nový byt a krám byl přiveden do stavu zákonem žádané přiměřenosti a dostatečnosti, zejména zda bylo k tomu potřebí nákladu 5 000 Kč, jež žalovaný od žalující strany požadoval, pokud se týče aspoň nyní sporných 2 587 Kč, které žalobci nyní požadují. Teprve potom, učiní-li první soud tato zjištění, bude lze posouditi, zda se dostalo nájemníkovi (žalovanému) na základě právního jednání s majiteli domu (žalobci) majetkové hodnoty, která přesahuje rovnocenný ekvivalent toho, co se dostalo smlouvou tou majitelům domu navzájem, teprve potom bude zjevno, zda si snad žalovaný, vykořisťuje a zneužívaje bytové tísně nových majitelů domu, nesjednal smlouvou tou zisk nespravedlivý a nepřiměřený (srov. rozh. čís. 3976 a 6045 sb. n. s.). Potom bude teprve i zjevno, zda 5 000 Kč, jež si žalovaný vymínil, se mu dostalo náhradou za opravy a adaptace náhradního bytu a krámu, jež si sám našel, či toliko za předčasný postup najatých místností novým majitelům domu (čís. 5785 sb. n. s.). Jsouť právě § 20 (2) zák. o ochraně nájemníků zapovězena toliko ona jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu, nebo v souvislosti s tím, nikoli však jednání, kterými za poskytnutou úplatu plní nájemník navzájem majiteli domu (pronajímateli) jinou majetkovou hodnotu, pod kterýžto pojem spadá zajisté i případ, když nájemník sprošťuje navzájem majitele domu ze vzájemného plnění majetkové hodnoty, když navzájem na se béře opatření nákladu, který by jinak majitel domu učiní ti musil, jako v tomto případě, kdy tento jinak by byl mu musil opatřiti a zaříditi přiměřené a dostatečné náhradní nájemné místnosti (§ 1 (2) čís. 12 zák. o ochr. náj.). Poněvadž první soud neučinil zjištění svrchu uvedená a pro právní posouzení platnosti — Čís. 7542 —
smlouvy o náhradě 5 000 Kč nutná, zůstalo řízení kusým a neúplným (§ 496 čís. 3 c. ř. s.) a proto právem odvolací soud nařídil doplnění řízení v uvedených směrech.

Citace:

č. 7541. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 564-566.