Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6559.


Tuzemský soud není povolán, by podle §§ 834 a 835 obč. zák. rozhodoval o způsobu hospodaření a o správních opatřeních ohledně nemovitého statku, ležícího v cizozemsku.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1926, R 2 380/26.)
Spoluvlastníci nemovitosti, ležící v cizozemsku, domáhali se na tuzemském okresním soudě, by byl upraven způsob hospodaření na nemovitosti. Soud prvé stolice odmítl návrh pro nepřípustnost mimosporného řízení a nepříslušnost dovolaného okresního soudu. Reku r s n í soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Dovolací rekurs do souhlasných usnesení nižších soudů v řízení mimosporném mohl by míti úspěch jen za předpokladů §u 16 nesp. říz. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., kterých tu není. Stěžovatel má patrně podle obsahu rekursního spisu na mysli zřejmé porušení zákona, které shledává v názoru nižších soudů, že tuzemský okresní soud není povolán, by podle §§ 834 a 835 obč. zák. rozhodoval o způsobu hospodaření a o správních opatřeních na nemovitém statku ležícím v cizozemsku. Tento názor jest však zcela správným. Z poměru spoluvlastnictví vzcházejí vzájemná práva a vzájemné závazky spoluvlastníků, které občanský zákon upravil v §§ 830 až 843 a které jsou jen výronem práva vlastnického ke společné věci a nikoli snad právy a závazky obligačními, jak mylně za to má stěžovatel. Tím méně jde o společenskou smlouvu po rozumu §§ů 1175 až 1216 obč. zák., jak dovolací rekurs tvrdí, čímž sám si podkopává půdu pro řízení mimosporné. V mezinárodním právu soukromém jest uznanou zásadou, kterou převzal i občanský zákon v §u 300, že nemovité věci jsou podrobeny zákonům místa, kde leží (immobilia obnoxia sunt territoriis). Věcná práva — ke kterým ovšem náleží také právo vlastnické a spoluvlastnické podle §§ 354 a 361 obč. zák. — pokud se vztahují na nemovitosti, jest tedy posuzovati podle práva, které platí v místě, kde nemovitost leží. Toto právo jest směrodatné pro nabytí i pro pozbytí práva vlastnického (spoluvlastnického), pro jeho obsah i obmezení. To platí také pro právní poměry spoluvlastníků nemovitostí a pro jejich vzájemné nároky a závazky. Nelze tedy v tomto případě použití předpisů §§ 833 až 835 obč. zákona, které podle obsahu žádosti mají navrhovatelé na mysli, ale které pro statek ležící v cizozemsku neplatí ani tehdy, kdyby žadatelé byli tuzemci — což ze spisů vidno není — ani tehdy, kdyby odpůrce navrhovatelů v obvodu dovolaného okresního soudu bydlel — což ve spisech není udáno, — ani tehdy, kdyby bylo možno v mimosporném řízení rozhodovati otázky, zdali jest odpůrce navrhovatelů správcem společného statku (což tento podle obsahu žádosti o sobě tvrdí), a zdali jako takový jest povinen podříditi se usnesení většiny — což vše jest pochybno. Soudy musí podle §u 41 j. n. a §u 2 čís. 1 nesp. říz. jednati v mimosporném řízení jen potud, pokud to zákony nařizují, což jest ve příčině mimosporné úpravy správy na statku v cizozemsku ležícím vyloučeno, takže právem nižší soudy pro nepřípustnost nesporného řízení a nepříslušnost dovolaného okresního soudu žádost odmítly.
Citace:
č. 6559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 785-786.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).