NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8850.

Spoluzavinily-li obě strany zahájení důchodkového řízení pro podloudnictví proti oběma a byla-li míra spoluzavinění rozvržena na každou z nich podstoupením dobrovolné pokuty ve výši, kterou si každá z nich navrhla, nemůže se jedna strana domáhati na druhé náhrady této pokuty (části její) aniž náhrady útrat právního zastoupení v důchodkovém řízení.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, Rv I 1074/28.)
Proti žalobě o zaplacení peněžité pohledávky, jež byla mezi stranami nesporná, namítla žalovaná započtením vzájemné pohledávky 45000 Kč, jež musila prý z viny žalobcovy zaplatiti v upouštěcím trestním důchodkovém řízení, a 7500 Kč útrat právního zastoupení v tomto důchodkovém řízení. Soudy všech tří stolic neuznaly započtením namítané vzájemné pohledávky za pravé, Nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Nižší soudy zjistily srovnale, že bylo zahájeno trestní důchodkové vyšetřování pro podloudnictví proti žalované firmě jednak proto, že určité kusy zboží, posílaného z Vídně, které podléhaly vysokému clu a přepychové dani, byly zúmyslně uschovány v kusech bavlněných a vlněných, a dále, že byly vystavovány na zboží faktury až o 50% nižší a že žalovaná firma o tom věděla a s tím souhlasila, že žalobce dával k celnímu odbavení v Praze jiné konsignace s jinými nižšími cenami, než které mu sama sdělovala, že tudíž věděla a souhlasila s nesprávným postupem při odesílání a vyclívání zboží a tím sama zavinila, že trestní důchodkové řízení bylo proti ní zahájeno. Co se týče příčinné souvislosti mezi škodou žalované firmy, jež jí vznikla zaplacením dobrovolné pokuty 45000 Kč v řízení upouštěcím a zaplacením útrat 7500 Kč právního zastoupení obhájcem v upouštěcím řízení, a její vinou, jakož i spoluvinou žalobcovou, jest tato nižšími soudy zjištěna a správně posouzena, neboť soudy ty zjistily, že žalovaná věděla, jakým způsobem žalobce vychval v Praze zboží a že mu dávala k tomu cíli své nevyplněné blankety faktur. Poukaz na rozhodnuti ze dne 27. ledna 1928 č. j. Rv I 571/27 čís. 7727 sb. n. s. jest nepřípadným, neboť rozsudky nižších soudů byly v onom případě zrušeny nejvyšším soudem proto, že nabízené stranami důkazy o příčinné souvislosti škody žalobcovy a viny žalovaného nebyly vůbec provedeny (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), kdežto v tomto sporu byly potřebné důkazy provedeny a potřebná zjištění na jich základě učiněna. Žalobce i žalovaná firma zaplatili v upouštěcím řízení každý svou dobrovolnou pokutu, žalobce 50000 Kč a žalovaná 45000 Kč a tím si ocenili sami za souhlasu celních orgánů míru svého účastenství na přestupku důchodkovém společně spáchaném a na vině na něm. Tuto pokutu zaplatil každou z nich sám za sebe a pokuta stihla každého z nich vzhledem k jeho vlastnímu účastenství na důchodkovém deliktu. I když tedy žalobce spoluzavinil zahájení důchodkového řízení pro podloudnictví proti oběma, zavinila i žalovaná strana, jak zjistily nižší soudy, svým účastenstvím, souhlasem a vědomím o podloudnictví, zahájení řízení a, nemůže proto nyní svaliti výhradní vinu na žalobce. Každá strana zavinila společně škodu svou i škodu druhé strany a míra tohoto spoluzavinění byla rozvržena podle § 1304 obč. zák. na každou z nich podstoupením dobrovolné pokuty ve výši, kterou si každá z nich navrhla, a nemůže proto nyní žalovaná strana žádati, by žalobce, který podstoupil pokutu na něj připadající, nahradil jí ještě celou nebo část pokuty, kterou sama pro sebe navrhla a dobrovolně zaplatila, ocenivší tím sama míru svého účastenství na spoluvině. Tím méně může žádati náhradu výloh právního zastoupení, ana si je zjednala jen k svému vlastnímu obhájení ve svém vlastním zájmu a ana její nevina na deliktu podloudnictví nebyla zjištěna, naopak ona sama svou vinu mlčky zaplacením dobrovolné pokuty přiznala. Uznaly tedy nižší soudy právem, že nejsou po právu vzájemné pohledávky na náhradu škody 45000 Kč a 7500 Kč, uplatněné žalovanou stranou k započtení.

Citace:

č. 8850. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 489-490.