Čís. 2098.

Vpád nepřátelského vojska (roku 1919 na Slovensko) jest vyšší mocí ve smyslu § 95 dopr. ř. žel. Dráha neručí za to, bylo-li zboží za takových poměrů doručeno osobě třetí.
Z neuposlechnutí odesílatelových poukazů, jež nejsou zřejmy z obsahu nákladního listu, jest práva jen dráha, jíž byl poukaz udělen anebo znám.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv II 190/22.) Žalující firma odeslala 29. ledna 1919 z Teplic — Šanova vagon s nákladem strojů do Rábu v Uhrách. Vagon došel až do pohraniční stanice Parkán — Nana, kde zůstal až do května 1919. Při vpádu maďarského· vojska na Slovensko koncem května 1919 byl vagon v poslední chvíli z Parkáň — Nany odvezen, připojen k vlaku, vyklizujícímu Komárenskou zbrojovku, a společně s ostatními vagony dopraven do Brněnské zbrojovky, jež ho po vyložení poslala zpět. Žalobu o náhradu škody proti železničnímu eráru oba nižší soudy zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Rozhodnutí sporu závisí na rozhodnutí právní otázky, zda stalo se hrubou nedbalostí dráhy dle § 95 žel. dopr. ř., že vagon byl v Brně vydán společně s vojenským, ze zbrojovky Komárenské vyklizeným materiálem vojenského eráru, jak tvrdí žalující strana, či zda stalo se tak následkem neodvratitelné vyšší moci dle § 84 žel. dopr. ř., jak tvrdí strana žalovaná a napadený rozsudek. Odvolací soud připojuje se k názoru prvé stolice. Jest prokázáno, že vagon byl již v nepřátelském ohni společně s jinými 23 vagony před nepřítelem, který stanici Parkáň-Nana přepadl, odvezen do vnitrozemí a tak zachráněn, že však při tom jeho průvodní papíry nemohly býti již s sebou vzaty. Že ve vpádu nepřátelského vojska do nádraží musí býti spatřována vyšší moc ve smyslu § 84 žel. dopr. ř., o tom nemůže býti sporu. Jest však jen pokračováním této neodvratitelné vyšší moci, když vagon ocitl se následkem překotného odvezení se stanice Parkán v chaosu jiných rovněž na rychlo a bez průvodních listin do vnitrozemí odvezených vagonů, a když v Brně byl spolu s jinými v týž čas bez průvodních listin z Uher tam dopravenými 23 vozy, které obsahovaly vyklizený materiál ze zbrojovky Komárenské, odevzdán vojenské správě. Jakým způsobem se vůz mezi tyto komárenské vozy dostal, nedalo se zjistiti. Ale z přípisu ministerstva Národní obrany ze dne 22. dubna 1921 jest patrno, že i tyto vozy přišly do Brna bez dopravních dokladů, svědek Josef N. udal, že vagony z Komárenské zbrojovky byly doprovázeny vojáky a tito mu poznačili také obsah vagonu čís. 2178 jako vyklizené vojenské zboží, z obsahu vagonu, jak jej žaloba vyličuje, jde na jevo, že mohl býti za vojenské zboží, z muniční továrny v Komárně odvezené pokládán, a dle zprávy přepravního kontrolora Ladislava С-a z 23. června 1920 poznačil důstojník, který s vozy Komárenskými ze Slovenska přijel, obsah vagonu č. 2178 jako evakuovaný vojenský majetek a nařídil jeho odevzdání vojenské správě. Že tato zpráva jest pravdivá, tomu nasvědčuje i svědectví Kurta K., že vrchní revident W. měl to tak ve svých zápiskách o tomto vagonu poznamenáno. Pro dráhu, nemající o uvedeném vagonu žádných dopravních dokladů, nebylo důvodu, aby o pravdivosti prohlášení vojenských orgánů pochybovala, zvláště když obsah vagonu se s jejich tvrzením shodoval, a nelze tedy ve vydání vagonu vojenské správě shledávati na její straně zavinění. Naopak lze v něm viděti jenom důsledek vyšší moci, která se vpádem nepřátelského vojska do Parkány projevila. Že na vagonu byla ještě přepravní cedulka Teplice-Šanov, nemůže na tom ničeho změniti, neboť byla již 4 měsíce stará, a dle svědectví Josefa N-a se stávalo často, že vojáci staré přepravní cedulky neodškrabali. V odvolacím spisu uplatňuje žalobce mimo nedbalost dráhy při vydání vagonu vojenské správě ještě další důvody, ze kterých prý dráha za jeho škodu zodpovídá. S těmito dalšími důvody lze se dle § 482 c. ř. s. zabývati jenom potud, pokud se opírají o okolnosti již v prvé stolici přednesené nebo zjištěné, žádný z nich při tomto zkoumání neobstojí. Zavinění dráhy spatřuje žalující firma především v tom, že vagon č. 2178 stál následkem stávky železničních zřízenců ve stanici Nové Zámky od 8. února 1919 do 25. února 1919, následkem čehož prý nepřešel v čas hranice. Odvolací soud nemůže tuto příčinnou souvislost pokládati za dostatečně prokázanou, neboť dle svědectví Bedřicha K-a a jeho zprávy v železničním spise byla doprava do Maďarska vojenskou správou povolena teprve v dubnu 1919, a vozy, které dříve do Parkáně přijely, musily do té doby tam čekati. Pro konečný výsledek bylo tedy stejné, zda stál vůz v únoru 1919 v Nových Zámcích či v Parkáně. Další zavinění dráhy záleží prý v tom, že nechala vůz č. 2178 státi ve stanici Parkáň-Nana od 26. února 1919 do 31. května 1919, ač již v dubnu byla přeprava do Uher povolena a denně přes 100 vagonů přes hranice bylo vypravováno. Tvrzení toto opírá se o nesprávný výklad dotyčné zprávy přednosty stanice v Parkáne Bedřicha K-a. Dle této zprávy stálo dne 26. února 1919, když vůz dojel do Parkáně, tam již 151 jiných vozů do Maďarska určených, a byla stanice přeplněna. Když počátkem dubna roku 1919 byl povolen vojenskou správou převoz vystěhovalou ze Slovenska do Maďarska, byl některý den takový nával, že se dopravovalo přes hranice více než 100 vozů denně, a přes to se stalo, že některé převozy stály ve stanici 5 až 6 dní pro nedostatek strojů a vozů. Přes 100 vozů denně se vypravovalo tedy ze stanice s vystěhovalci ze Slovenska a i tito musili čekati ve stanici 5 až 6 dní, tím spíše musely čekati nákladní zásilky, ve stanici již od konce února na dopravu čekající, neboť jich převoz byl méně pilný a patrně obtížnější. Z uvedené zprávy nelze tedy vyčísti nějaké prodlení na straně dráhy při výpravě vagonu čís. 2178 přes hranice; zdali skutečně dráha v tomto směru se nějakého zavinění dopustila, nelze dále zkoumati, poněvadž to nebylo v prvé stolici tvrzeno a proto se o tom nejednalo. Konečně dovolává se žalující firma toho, že 31. března 1919 nařídila dráze, by vagon byl poslán zpět, a dovozuje, že žalovaný železniční erár ručí dle § 100 žel. dopr. ř. za to, že tohoto příkazu nebylo uposlechnuto. Nehledíc však k tomu, že není vůbec ani tvrzeno, že tento příkaz se stal formálně správně dle § 73 žel. dopr. ř., a že naopak jest to pochybno, poněvadž by žalující firma musila v tomto případě ku příkazu přiložiti duplikát nákladního listu, ale v žalobě sama tvrdí, že jej přiložila později k reklamaci, nemohl se odvolací soud tímto tvrzením zabývati, neboť z tohoto důvodu by náhrada škody mohla býti požadována jenom od Ústecko-Teplické dráhy jako dráhy zasílací, které uvedený příkaz byl udělen, a nikoliv od dráhy státní, která vagon teprve od zasílací dráhy k dopravě převzala. Dle § 100 žel. dopr. ř. ručí sice i následující dráha, když zboží s nákladním listem k další dopravě převezme, za správnou dopravu dle uzavřené dopravní smlouvy a při tom také za zavinění zasílací dráhy, ale pouze podle obsahu nákladního listu a neručí tedy za neuposlechnutí příkazů odesílatelových, které z nákladního listin nejsou patrny. Za zanedbání příkazu žalobcova z 31. března 1919, aby vůz byl poslán zpět, ručí Ústecko-Teplická dráha jako přejímatelka příkazu dle § 73 žel. dopr. ř., státní dráha by ručila jenom tehdy, kdyby jí byl příkaz od Ústecko-Teplické dráhy došel. To žalující firma ani netvrdí a proto je toto odůvodnění žalobního nároku právně pochybeno. Pod titulem nesprávného právního posouzení věci uvádí konečně žalující strana, že žalovaný železniční erár a vojenský erár, který obsah vagonu převzal, jsou touž osobou, žalovaná strana je prý tedy posud v držení zásilky a z toho důvodu je ku vydání i k náhradě škody povinna. Železniční a vojenský erár nelze zde zaměňovati, ježto výslovné poznačení eráru v žalobě jako železničního jest přirozeným důsledkem právního důvodu, o který se žaloba opírá, totiž porušení dopravní smlouvy. Tento právní důvod nebyl v prvé stolici změněn, změna ve druhé stolici není dle § 483 c. ř. s. vůbec přípustna, proto nelze k okolnosti, že ztrátu zboží zavinil snad vojenský erár, zde vůbec přihlížeti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba vrcholí v tom, že se žalovaná strana dopustila hrubé nedbalosti tím, že vydala vagon čís. 2178 správě vojenského materiálu v Brně, tedy třetí osobě, a žádá náhradu plné škody, opírajíc se o § 95 žel. dopr. ř. Jest tedy zkoumati, zda tento předpoklad jest správným. Bylo zjištěno, že žalující byla ze stanice Parkáň-Nana před 30. květnem 1919 doporučeným dopisem vyrozuměna a žádána o disposici, že však disposice nepřišla. Prvý soud mluví tu o překážce v dopravě. Vyrozumění doporučeně jest spolehlivým způsobem vyrozumění, více nelze žádati. Bylo by zbytečno, zabývati se tvrzením žalující, že vyrozumění neobdržela. Vyrozuměla-li žalovaná strana odesílatele a žádala disposici, dala tím již na jevo, že vezme zboží na sklad, kdyby neobdržela disposice (»má železnice zboží vzíti na sklad«). § 74 (4) a 81 (3) žel. dopr. ř. Žalovaná strana neobdržela disposic od žalující firmy a vzala tedy zásilku na sklad na nebezpečí a útraty odesílatelky a ručila pak za péči bedlivého obchodníka. Nevyrozuměla-li žalující o tom, že vzala na sklad, není tedy rozhodno se zřetelem k § 81 (3) (5) žel. dopr. ř. Tím, že žalovaná vzala zboží na sklad, stala se schovatelkou. Koncem května 1919 nastal vpád maďarského vojska. Vagon odvezen — jak zjištěno — již v nepřátelském ohni s jinými vagony před nepřítelem do vnitrozemí. Průvodní papíry nemohly vsak s sebou již býti vzaty. Panovalť ve stanici velký chaos. Odvolací soud zjišťuje překotné odvezení ze stanice Parkáň-Nana. Zmatek jest přirozeným následkem nepřátelského vpádu, jenž jest každým způsobem neodvratnou vyšší mocí; nastalo vybočení z normálních poměrů, vagon ocitl se za nastalého zmatku v transportu, dopravujícím vyklizenou zbrojovku v Komárně. Odvolací soud uvádí, že se nedalo zjistiti jakým způsobem se vagon čís. 2178 dostal mezi Komárenské vozy; to jest úplně vysvětlitelno nastalým zmatkem a nedostatkem průvodních listin. Jsou to jen přirozené další účinky nepřátelského vpádu a nedostatku průvodních papíru. O nedostatku péče bedlivého obchodníka nelze tedy mluviti. Odvolací soud zjišťuje, že vagony z Komárenské zbrojovky byly doprovázeny vojáky a tito poznačili oficiálu N-ovi obsah vagonu jako vyklizené vojenské zboží, že důstojník, který s Komárenskými vozy ze Slovenska přijel, poznačil obsah vagonu jako vyklizený vojenský majetek a nařídil jeho odevzdání vojenské správě. Svědek N. mluví o vojenském transportu 24 vozů, v němž byl vůz č. 2178 a o tom, že veškeré vozy byly poslány, že mají býti předány pouliční dráze. Tím ocitl se vagon za dané situace skutečně ve vojenské správě, jež byla dle zprávy K-ovy ze dne 6. srpna 1920 v dané situaci i jinak činnou, povolivši začátkem dubna 1919 převoz vystěhovalců ze Slovenska do Maďarska. Byl-li tedy vagon za tohoto stavu věci vydán v Brně vojenské správě, nemůže to odůvodniti na straně žalované zavinění. Žalován byl železniční erár, čímž dán i důvod žaloby, porušení dopravní smlouvy, při tom dlužno setrvati. Sluší tedy rozlišovati v tomto případě železniční a vojenský erár, změna důvodu v opravném řízení není přípustna. Jde o železniční erár, jemuž nelze přičítati zavinění ohledně vydání zásilky vojenské správě. Je-li tomu tak, nelze vůbec mluviti o tom, že jest nárok žalobní po právu vůči železničnímu eráru, jenž jest odpovědnosti prost (§ 76, žel. dopr. ř.). Že vpád nepřátelského vojska jest neodvratnou vyšší mocí, jest samozřejmo. Jemu v zápětí následoval zmatek, spojený s nedostatkem průvodních listin. Tím nenastal jen jeden účinek, nýbrž řada účinků jevících se zejména v osudech zásilky. Odvolací soud mluví tu případně o pokračování neodvratitelné vyšší moci. Že byla železnice v prodlení se splněním dopravní smlouvy, nelze důvodně tvrditi. Odvolací soud správně vyložil, že nelze přičítati nějaké zavinění železnici, stál-li vůz od 8. února 1919 do 25. února 1919 v Nových Zámcích a od 26. února 1919 do 31. května 1919 ve stanici Parkáň-Nana. Výklad ten spočívá na správném pojetí základů, o něž se opírá; jest mu přisvědčiti. Žalovaná vyrozuměla žalující před 30. květnem 1919, neobdržela však její disposice, žalující 31. března 1919 žádala sama vrácení zboží, dopisem z 22. března 1919 žádala sama o šetření ohledně vagonu č. 2178. Nelze tedy nic dovozovati z toho, nebyla-li vyrozuměna o tom, že vůz stojí v Nových Zámcích, a v Parkáň-Nana po případě o tom, co vadí další dopravě, a to tím méně, když žalující klade důraz na neoprávněné vydání zboží vojenské správě v Brně. Nemohl-li býti zjištěn způsob, jakým se dostal vůz čís. 2178 mezi Komárenské vozy, jest to jen důkazem mimořádných poměrů, přivoděných zmatkem, nastalým následkem nepřátelského vpádu jako neodvratné vyšší moci. Nedá se tu tedy příčinná souvislost důvodně popírati. Hodnocením výsledku ústního líčení bylo zjištěno, že průvodní papíry vozu nemohly již býti s sebou vzaty. Tomu nelze odporovati poukazem na zprávu ministerstva Národní Obrany. I tato zpráva byla hodnocena, obsah její, v dovolání uvedený, nemůže ničeho změniti na právním posouzení věci. Vůz čís. 2178 byl ve vojenském evakuačním vlaku. Důstojník poznačil obsah vozu jako evakuovaný majetek a nařídil jeho odevzdání vojenské správě. Tomuto zjištění nelze již v dovolacím řízení odporovati. Není to vyloučeno, nenalézal-li se žádný z 23 vozů, s nimiž sporný vůz vojenské správě byl odevzdán, ve výkaze vozovém evakuačního vlaku. Jen průvodní listiny mohly býti rozhodny, pokud se týče dopravovaného vozu, nikoliv pouhý seznam vozu. Transport byl pod vojenským doprovodem. Prohlášení důstojníka, který s evakuovanými vozy jel a jeho rozkaz musily býti za dané situace pro železniční orgány směrodatnými v příčině sporného vozu. Jest nepřípustno, hodnotiti v dovolacím řízení váhu průvodního prostředku. V příčině významu přepravní cedulky stačí odkázati k správným důvodům odvolacího rozsudku. Odvolací soud opírá se o zprávu přednosty stanice K-a v Parkáň-Nana a dospívá k přesvědčení, že nelze z ní vyčísti prodlení na straně dráhy při výpravě vozu čís. 2178 přes hranice. Vývodům jeho jest zplna přisvědčiti a odkazuje se k nim. Odvolací soud uvádí, že převoz nákladních zásilek byl méně pilný a patrně obtížnější než převoz vystěhovalců. Jest to jeho volná úvaha, spočívající na znalosti životních poměru, jíž jest přisvědčiti. O odporu se spisy tu nelze tedy mluviti. Že vůz stál v Parkáň-Nana až do 31. května 1919, jest omluveno úplně vývody zprávy ze dne 6. srpna 1920, jak odvolací soud správně dolíčil. Žalující tvrdila sama ve sporu hrubou nedbalost žalované a opřela toto tvrzení o určitý děj; tvrzený děj jest v tomto směru rozhodným, co nebylo tvrzeno a projednáváno, nelze přezkoumávati. Stanovisku odvolacího soudu nutno tak rozuměti, není nesprávné. Výklad § 100 žel. dopr. ř. jest správný, správnost jeho plyne již z druhého odstavce tohoto § »podle obsahu nákladního listu«. Vzhledem k tomu netřeba zabývati se otázkou, stal-li se příkaz formálně správně. Že nelze zavinění žalované dovozovati z toho, že nechala státi vůz i po 1. květnu 1919 v pohraniční stanici, již shora dovoženo, a bylo by zbytečno opět se k tomu vraceti. Odvolací soud uvádí, že z přípisu ministerstva Národní Obrany ze dne 22. dubna 1921 vyplývá, že i Komárenské vozy přišly do Brna bez dopravních dokladů. Dovolání poukazuje k tomu, že v přípisu se pouze uvádí, že nebylo možno, všecky vagónové zásilky opatřiti předepsanými doklady. Pro posouzení případu není rozhodno, byly-li všechny vagonové zásilky bez průvodních listin či jen některé. Nelze mluviti o odporu v podstatném bodě dle § 503 čís. 3 c. ř. s. Odvolací soud zjistil prohlášení důstojníka o obsahu vagonu a jeho rozkaz dle zprávy dopravního kontrolora С-a z 23. června 1920 a uvádí, že správnosti zprávy nasvědčuje i svědectví K-a, že vrchní revident W. to měl tak ve svých zápiskách o tom vagonu poznamenáno. Dovolání uvádí samo, že z výpovědi K-a jde na jevo, že měl za to, že vůz byl vojenskou správou zabaven. Výpověď K-a byla tu toliko podpůrným zdrojem při hodnocení průvodů, jež jest z dovolacího řízení vyloučeno a nemůže odůvodniti odpor se spisy. Zjištění, že žalující byla vyrozuměna, když doprava přes hranice byla nemožná, vztažně, že když přeprava přes hranice se stala nejistou a ponechání vozu v Parkáň-Nana nebezpečným (prvý soud mluví tu o překážce v dopravě), opírá se o výsledek ústního líčení (výpověď svědka K.: doprava do Maďarska bola ten čas celkom nemožna) a železn. spis (zpráva ze 6. srpna 1920), jest jimi s dostatek kryto a není tu odporu se spisy. Železniční spis byl při ústním líčení předložen a přečten. Není vadou řízení, odvolává-li se soud na zprávu kontrolora С-a. Posouzení věrohodnosti přísluší soudu. Že převoz nákladních zásilek jest méně pilný a patrně obtížnější, spočívá na volné úvaze a posouzení životních poměru. Nebyly-li o tom provedeny důkazy, nezakládá to vady řízení. Pokud se týče otázky zavinění, budiž poukázáno k hořejším vývodům. Že otázka zavinění dráhy byla zkoumána, svědčí rozsudek odvolacího soudu s dostatek. Odvolací soud vyřídil odvolací důvod vadnosti řízení a odporu se spisy poukazem ku právnímu posouzení věci, nedoplniv řízení a položiv svému rozhodnutí za základ děj v první stolici zjištěný. Tím uznal neoprávněnost odvolacího důvodu v tomto směru. Řízení není neúplné, skutkové základy к rozhodnutí nutné byly zjištěny v míře úplně postačitelné a odpor se spisy ve smyslu zákona nelze v žádném směru seznati. Dotyčné vývody dovolání nejsou s to, odůvodniti vadnost řízení neb odpor se spisy. Prodlení dráhy při výpravě vozu přes hranice nebylo zjištěno, zjištěna neodvratná vyšší moc se všemi dalšími účinky, zjevivšími se v osudech sporného vozu, ve vydání vozu vojenské správě nelze spatřovati zavinění na straně dráhy, nárok uplatněný vůči železničnímu eráru není po právu. Napadené rozhodnutí jest správné, vývody dovolání nejsou způsobilé, zvrátiti jeho správnost.

Citace:

č. 2098. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1194-1200.