NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15278.

Zásada, vyslovená v § 14, písm. c), druhá věta zákona čís. 320/19 Sb. z. a n. pro řízení o žalobě o rozluku manželství, platí obdobně i při rozvodu manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 10. června 1936, Rv I 1234/36.)
Proti žalobě na rozvod manželství od stolu a lože, opřené o rozvodové důvody odpovídající rozlukovým důvodům § 13 lit. e), h) rozl. zákona, namítl žalovaný manžel, že se žalobkyně nemůže dovolávati pro opodstatnění žaloby jeho jednání před vánocemi 1933, neboť toto jednání mu žalobkyně odpustila. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Rozvodové důvody nejsou uvedeny v § 109 obč. zák. výčetmo, nýbrž přřkladmo. K nim náleží výslovně též podle postavení osob velmi citelné, opětované ubližování, což patrně odvolací soud chtěl naznačiti, uváděje podobný rozlukový důvod § 13, písm. e) zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 Sb. z. a n. Již z povahy věci vyplývá, že žalující nemůže uplatňovati takové rozvodové důvody, které odpůrci již odpustil, ježto se tím žalobního práva vzdal. Ale odpuštění děje se v předpokladu polepšení se. Provinil-li se manžel znovu, není odpuštění, ježto podmínka jeho se nesplnila, na překážku, by i skutečnosti sběhnuvší se před tím, nebyly uplatňovány (rozh. čís. 6309 Sb. n. s.). Tato zásada, která pro řízení o žalobách o rozluku jest výslovně stanovena v § 14, písm. c) zák. čís. 320/19 Sb, z. a n., platí obdobně při rozvodu manželství. Nezáleží na tom, zdali po usmíření manželů, a tudíž po podmíněném odpuštění dřívějších poklesků, nastaly takové skutečnosti, které již samy o sobě stačily za důvod k rozvodu, naopak nutno přihlížeti k tomu, zda z chování se manžela po smíření lze důvodně usuzovati na to, že předpokládané polepšení nenastalo. Že tomu v projednávaném případě tak bylo, plyne ze zjištění, že žalovaný již několik dní po usmíření manželů po vánocích 1933 z malicherné příčiny chtěl něčím hoditi po žalobkyni, že na to strany po tři dni spolu nemluvily a žalovaný své manželce na Sylvestra v roce 1933 sdělil své neodvolatelné rozhodnutí dáti se rozvésti. Posuzuje-li se tento výstup v souvislosti s dřívějšími, nutno souhlasiti s napadeným rozsudkem v tom, že žalobkyně právem uplatňuje rozvodový důvod velmi citelného, opětovného ubližování podle § 109 obč. zák.
Civilní rozhodnutí XVIII 41

Citace:

Čís. 15278.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 667-667.