Vězeňství.

V-m rozumí se soubor zařízení a opatření, upravujících výkon trestů na svobodě, uložených trestními soudy. Tyto tresty Vykonávají se jednak V samostatných trestních ústavech, jednak ve věznicích soudních. V širším smyslu pak sem patří též ústavy pro vyšetřovací vazbu, ústavy přechodné (pro trestance, kteří nemohou býti podmíněně propuštěni, ale u nichž lze očekávati polepšení), polepšovací, donucovací pracovny, trestní a nucené pracovní kolonie, věznice policejní, pro dlužníky atd. Nauka o v. je pomocnou vědou trestního práva.
Hlavní úkol trestního soudnictví je spíše než v uložení trestu v jeho účelném výkonu, který má směřovati k nápravě viníkově, pokud arci nejde o úplně zkažená a nepolepšitelná individua, proti nimž nutno s plnou přísností uplatniti jen požadavek ochrany společnosti před zločinem. Výchovnou stránku trestu lze ovšem uplatniti jen při dlouhodobých trestech na svobodě. Od původních systémů krutých trestů, ovládaných snahou po mstě a odplatě za spáchané bezpráví, dospělo se vývojem k stále dokonalejším systémům vězeňským, tresty na svobodě se zdokonalily a zlidštily. Silné hnutí reformní v tomto směru zaznamenáváme v druhé polovině XVIII. stol. zásluhou Johna Howarda v zemích anglosaských, odkud proniklo do celého civilisovaného světa. Z vězeňských systémů dlužno uvésti: Systém pensylvánský (též filadelfický či komůrkový), vzniklý k podnětu B. Franklina r. 1776 ve Filadelfii, podle něhož byl trest odpykáván v nejpřísnější samovazbě. Tohoto systému, který později časovým vývojem doznal různých změn, přidrželo se částečně i Rakousko. (Trestní zákon z r. 1852 a zákon z r. 1872 o samovazbě.) Systém auburnský (též systém mlčení), podle něhož vězňové ve dne pracují společně, ale mají zakázáno spolu mluviti, na noc pak jsou od sebe odděleni. Byl sice užíván již v XVIII. stol. v některých státech evropských, ale ve zdokonalené formě byl zaveden v letech 1821 a 1822 v některých trestnicích Spojených států severoamerických, zejména v Auburnu N. Y. Systém progresivní (též irský, intermediární), dnes nejdokonalejší způsob výkonu trestu, při němž se trest vykonává ve stupních: samovazba, společná vazba, přechodný ústav, podmíněné propuštění. Je spojen s rozdělením trestanců na kázeňské třídy, při čemž chování a pracovní výkon se klasifikují a umožňuje se tak postup do vyšších tříd, přes mírnější stadia až k úplnému propuštění. Vyvíjel se už od let čtyřicátých, ale plného uplatnění dostalo se mu nejprve v Irsku zákonem z r. 1854 (Irish prison act). Uherský trestní zákon z r. 1878, platný dosud v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, přijal v podstatě progresivní systém, zdokonalený zákonem o podmíněném odsouzení a propuštění č. 562/1919 Sb., platným pro celou republiku. V této /souvislosti dlužno se též zmíniti o instituci neurčitého odsouzení, zavedené na př. již přes 60 let ve Spojených státech severoamerických. Soud neuloží určitou výměru trestu, nýbrž záleží na chování odsouzeného v trestní vazbě, kdy trest skončí. Neurčitého odsouzení se používá zejména jako prostředku nápravného pro mladší a polepšitelné provinilce, umístěné v ústavech zv. reformatories, a sleduje se jím hlavně polepšení vězně. K tomuto cíli — polepšiti vězně kázní, prací a účelnou výchovou a učiniti z něj pokud ještě možno platného člena společnosti, již nutno před novými zločiny brániti — má podle moderních relativních trestních teorií (nauk o důvodu a účelu trestu) směřovati trest na svobodě, který má ve způsobu, intensitě i době svého trvání býti podle toho upraven., Trest musí býti co nejvíce přizpůsoben individualitě jednotlivého trestance, aby ho postihl způsobem a měrou podle jeho povahy nejúčelněji.
Vězeňství v Československé republice bylo po převratu nově vybudováno, zavedeno roztřídění trestanců podle jejich povahy na místě dřívějšího dodávání do trestnic jen podle územních obvodů, postupně nově vydány vězeňské předpisy, zejména domácí řády pro trestnice a věznice sborových a okresních soudů, služební řády pro úředníky trestnic a věznic a dozorce vězňů, pro něž zavedeny též odborné přípravné kursy, jichž absolvování a složení zkoušky je nezbytnou podmínkou pro přijetí uchazeče do sboru vězeňské stráže. Samostatné trestnice byly výnosem ministerstva spravedlnosti z 22. XII. 1921, č. 60783, vyňaty z dosavadní správní a dohlédací činnosti vrchních státních zastupitelství a podřízeny přímo ministerstvu spravedlnosti od 1. I. 1922, čímž docíleno sjednocení agendy výkonu trestu a zjednodušení hospodářské a účetní správy. Též věznice soudní byly zreorganisovány zejména po stránce hospodářsko-účetní.
Platné trestní právo československé (trestní zák. z 27. V. 1852, č. 117 ř. z., platný v zemi České a Moravskoslezské, trestní zák. čl. V/1878 a XL/1879 platné v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, jakož i zákony je doplňující) zná tyto druhy trestů na svobodě: Žalář těžký a prostý, káznice, vězení tuhé a prosté, po př. domácí, uzamčení, zavření a státní vězení. Unifikace různých způsobů trestní vazby byla provedena zák. z 15. IV. 1920, č. 284 Sb. a výnosem min. sprav, z 8. V. 1920, č. 23 Věst. Nejtěžší druhy trestů na svobodě jsou těžký a prostý žalář a káznice, ukládané výhradně za zločiny. V praksi není po odstranění spoutání rozdílu ve výkonu těchto trestů, rozdíl je dnes jen nominální. Trest žaláře a káznice je buď doživotní nebo dočasný. Nejvyšší výměra dočasného trestu je 30 roků (§ 1 zák. z 3. V. 1934, č. 91 Sb.). Vězení, jakožto hlavní trest na přečiny a přestupky, je buď tuhé, při jehož výkonu je vězeň omezen na stravu a práci ve věznici zavedenou, nebo prosté, při němž si vězeň může sám voliti přiměřené zaměstnání, nestravuje-li se na útraty státní. Ve výjimečných případech dovoluje zákon přeměnu prostého vězení na vězení domácí. V praksi se však této přeměny téměř neužívá. Nejdelší trvání vězení je zpravidla šest měsíců, u jednotlivých trestných činů až pět roků. Trest uzamčení se ukládá za přestupky a má býti podle možnosti vykonán v samovazbě. Nejdelší trvání dva měsíce. Zák. o státním vězení z 16. VII. 1931, č. 123 Sb., zavedl pro celé území republiky nový druh trestu, státní vězení, který znalo už dříve trestní právo platné v zemi Slovenské a Podkarpatoruské. Státní vězení možno uložiti za delikty povahy politické, které nejsou zvláště zavržitelné a nebyly spáchány z nízké a nečestné pohnutky, nýbrž ve snaze vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných a sociálních. Nepatří sem vojenská zrada a některé jiné v zákoně zvláště uvedené zločiny proti národní obraně, životu, bezpečnosti těla a majetku. Trest státního vězení vykonává se v trestnici nebo i věznici krajského soudu, v jehož obvodě odsouzený bydlí. Osoby k tomuto trestu odsouzené požívají oproti jiným vězňům výhod stran umístění, užívání vlastního oděvu a prádla, stravování, zaměstnání, pohybu na volném vzduchu, čtení, psaní, kouření, přijímání návštěv a omezení kárných trestů. Zákon o trestním soudnictví nad mládeží z 11. III. 1931, č. 48 Sb., zavedl další nový druh trestu, zavření, za trestné činy spáchané ve věku mladistvém (14—18 roků), které se kvalifikují vesměs jako provinění bez ohledu na to, zda čin by jinak podle trestních zákonů byl zločinem, přečinem nebo přestupkem. Soud může také naříditi ochranný dozor a ochrannou výchovu rodinnou nebo ústavní ve výchovně.
Dočasné tresty mají býti vykonávány úplně nebo částečně v samovazbě, a to tresty do 8 měsíců celé, tresty do 18 měsíců jen tehdy, možno-li očekávati polepšení odsouzeného. Jinak má trestanec odpykati v samovazbě aspoň počátek trestu, nejméně 8 měsíců, nejvýše 3 roky. V praksi se však tato ustanovení vždy neprovádějí pro nedostatek samo vazebních cel. Dřívější ustanovení o zkrácení trestu samovazbou, podle něhož po odpykání tří měsíců samovazby počítaly se každé další dva dny samovazby za tři dny trestu, bylo zrušeno zák. č. 102/1929 Sb., čl. IV.
Je vůbec podstatným požadavkem moderního v., aby aspoň na noc byl každý trestanec isolován od ostatních. Společná vazba je spíše školou zločinnosti než její brzdou. U nás hlavně pro nedosažitelnost finančních prostředků k vybudování moderních ústavů vězeňských nebo aspoň k adaptování dosavadních možno tomuto požadavku učiniti zadost sotva u čtvrtiny všech vězňů. Při trestech na svobodě delších jednoho roku možno odsouzeného podmíněně propustiti (zákon o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění ze 17. X. 1919, č. 562 Sb.) po odpykání dvou třetin trestu, nejméně však jednoho roku, při doživotním trestu po uplynutí nejméně 20 roků se zkušebnou dobou rovnající se zbytku trestu, nejméně však dvouletou, po kterou se propuštěný musí řádně chovati, jinak se výkon zbytku trestu nařídí. Některé odchylky pro mladistvé stanovil zákon o trestním soudnictví nad mládeží. O podmíněném propuštění, po př. jeho odvolání rozhoduje zvláštní komise, zřízená u krajského soudu, u něhož si trestanec odpykává trest, nebo v jehož obvodě leží trestnice, v níž je trestanec umístěn. U mladistvých rozhoduje dozorčí rada. Zvláštní ustanovení platí pro mladistvé úchylné vězně, kteří pro duševní nebo tělesné vady nemohou býti podrobeni kázni zavedené v polepšovně. Mají býti v případě potřeby odděleni od ostatních a výkon trestu má býti jich stavu přizpůsoben. Nelze-li u takového vězně po odpykání aspoň šesti měsíců trestu očekávati příznivých výchovných výsledků a není-li svému okolí nebezpečný, může býti podmíněně propuštěn, i když jinak nejsou splněny předepsané podmínky.
Zákon o trestním soudnictví nad mládeží zavedl ochrannou výchovu ústavní, kterou může naříditi soud nebo dozorčí rada polepšovny, t. j. ústavu určeného k odpykání trestu zavření delšího šesti měsíců po př. tří měsíců (§ 13). Ochranná výchova vykonává se ve výchovně, do níž dále mohou býti přijaty též osoby mladší 18 let na návrh zákonného zástupce se souhlasem poručenského (opatrovnického) soudu. Zákon o ochranné výchově dosud nebyl vydán. Zatímní předpisy, pokud se tkne výkonu ochranného dozoru a ochranné výchovy, zejména i dodávání do polepšoven, které se budou nazývati výchovnami, a o zřízení zemských výchovných rad, rozhodujících o tom, má-li býti ochranná ústavní výchova vykonávána v zemských výchovnách, po př. místních výchovných rad, obsahují §§ 63, 64 zák. o tr. soud. nad mládeží a vlád. nař. z 13. VII. 1935, č. 164 Sb.
Tresty zavření do šesti měsíců vykonávají se v soudních věznicích nebo, jde-li o trest vyšší šesti týdnů, v samostatných odděleních věznic, určených ministerstvem spravedlnosti. Tresty mají býti vykonávány ve výchovně, má-li po trestu následovati ochranná výchova ústavní, nebo jde-li o osobu, která byla dána do výchovny. Trest zavření do šesti měsíců může býti za souhlasu min. spravedlnosti vždy vykonán v některé výchovně. Tresty zavření delší 6 měsíců se vykonávají v polepšovně, za kterou může ministr spravedlnosti určiti také samostatné oddělení některé trestnice. Nařídí-li to ministr spravedlnosti, mohou býti v polepšovně vykonávány tresty zavření delší tří měsíců. Trest zavření lze vykonati v polepšovně jen do 21. roku odsouzencova, zbytek ve zvláštním ústavě. Při výkonu trestu zavření je dbáti toho, aby vězňové byli užitečně zaměstnáni s ohledem na jejich příští povolání, aby byli tělesně i duševně vychováváni a nepřišli do styku se staršími vězni. Pravidlem je společná vazba, výjimkou Samovazba. Jako kárných trestů lze užiti odnětí povolených výhod, samovazby, postil a tvrdého lože. Na výkon trestu zavření ve výchovně dohlíží komisař, v polepšovně a soudní věznici kromě toho ještě dozorčí rada. Pro propuštěné má býti podle možnosti zajištěno předem řádné umístění na svobodě a mladistvý může býti za tím účelem ponechán v ústavě ještě déle, nejvýše 14 dní. Podle výsledku výkonu trestu rozhodne dozorčí rada před propuštěním vězně o jeho případném dání pod ochranný dozor nebo do ochranné výchovy.
Tresty na svobodě kromě trestů zavření mohou býti zostřeny postem, tvrdým ložem, samovazbou a temnicí. Osobám, na kterých se vykonává trest státního vězení, možno jako kárný trest uložiti toliko důtku, půst, odloučení od ostatních vězňů nebo odnětí některých výhod.
V Čsl. republice jsou tyto vězeňské a polepšovací ústavy:
1. šest trestnic, samostatných to ústavů, určených k odpykávání trestů na svobodě delších jednoho roku až do doživotí, a to 5 pro muže, 1 pro ženy;
2. 2 ústavy pro mladistvé provinilce;
3. 37 věznic krajských soudů pro odpykávání trestů nepřevyšujících rok a pro vyšetřovance obojího pohlaví, a to 16 věznic v zemi České, 8 v zemi Moravskoslezské, 13 v zemi Slovenské a Podkarpatoruské;
4. 379 věznic okresních soudů pro odpykávání trestů uložených okresními soudy a pro vyšetřovance.
V soudních věznicích odpykávají se též tresty pořádkové, uložené v řízení civilním a trestním, a dále slouží tyto věznice pro výkon vazby jako prostředku zjišťovacího nebo exekučního, konečně pro vězně důchodkové, úřadů správních a hnance, pokud není pro tyto účely jiných vhodných místností.
Z trestnic jsou 2 určeny pro trestance a polepšitelné recidivisty a to trestnice v Plzni a Leopoldově.
Trestnice v Plzni-Borech byla vystavěna r. 1878 panopticky s 8 křídly, z nichž 6 je určeno pro cely samo vazební a pro společnou vazbu, jedno pro pracovní provoz dílenský a jedno (administrativní) pro kanceláře, školu, nemocnici, kostel a knihovnu. Má 387 cel pro samovazbu. Slouží též k odpykávání trestů státního vězení přes 6 měsíců na osobách bydlících v zemi České a Moravskoslezské. Průměrný denní stav trestanců za r. 1937 byl 735.
Trestnice v Leopoldově byla zřízena r. 1854 ze zrušené pevnosti. Slouží jednak k odpykávání trestů na prvotrestancích a polepšitelných recidivistech odsouzených soudy v zemi Slovenské a Podkarpatoruské a k odpykávání trestů státního vězení přes 6 měsíců na osobách bydlících v zemi Slovenské, jednak jako trestní přechodný ústav pro ty trestance, kteří, ač se dohře chovají, nemohou býti ještě podmíněně propuštěni, poněvadž nejsou splněny všechny zákonné podmínky. Do přechodného ústavu mohou býti dodáni po odpykání dvou třetin trestů, jsou tam pod mírnějším dohledem a mají zvykati svobodnějšímu pohybu i volnější práci. Přechodný ústav je zařízen na způsob hospodářské kolonie. Trestnice má 243 samo vazební cely. Průměrný stav 769, z toho 76 chovanců přechodného ústavu.
Pro nepolepšitelné trestance jsou určeny trestnice v Kartouzích a Ilavě. Za nepolepšitelné se pokládají zpravidla ti, kteří byli pro zločin téhož druhu již aspoň třikrát odsouzeni.
Trestnice v Kartouzích u Jičína pro nepolepšitelné ze země České a z obvodu 4 krajských soudů země Moravskoslezské byla zřízena r. 1857 ze zrušeného kartuziánského kláštera. Jejím největším nedostatkem je poměrně velmi malý počet samovazebních cel, jichž má jen 63 při průměrném stavu 508 trestanců.
Trestnice v Ilavě pro nepolepšitelné ze země Slovenské a z obvodu 4 krajských soudů země Moravskoslezské. Starý hrad z XIII. stol., později klášter, byl k trestničním účelům adaptován r. 1855, později přistavěna budova samovazební, která má 189 cel. Průměrný stav 352 trestanců, z toho 90 chovanců donucovací pracovny, která je rovněž v trestnici umístěna, pro osoby příslušné do země Slovenské a Podkarpatoruské.
Ústav pro choré trestance na Mírově na Moravě, bývalá tvrz ze XIII. století, je určen pro trestance, kteří pro sešlost věkem, trvalou tělesnou vadu nebo trvalý chorobný stav musí býti pod stálým lékařským dohledem, byť i ne v nemocničním ošetřování. K účelům trestničním byla stavba přizpůsobena r. 1858. Nynějšímu účelu slouží od 1. VII. 1930. Přednostou ústavu je vrchní justiční lékař. Ústav má 2 nemocnice, z nichž jedna je určena pro tuberkulosní. Průměrný stav 252.
Pro ženy je jediná trestnice v Řepích u Prahy, kamž se dodávají trestanky z celé republiky, s výjimkou trestanek ze země Podkarpatoruské, odsouzených k trestům do 5 roků. Ty se dodávají do trestničního oddělení věznice krajského soudu v Užhorodě. Trestnice v Sepích jest od r. 1865 umístěna v klášterní budově milosrdných sester řádu sv. Karla Boromejského. Správa trestnice včetně zaopatření, vyučování a zaměstnání trestanek je smluvně svěřena tomuto řádu, jehož představená řídí trestnici s pomocí a pod dohledem vězeňského správního úředníka, ustanoveného ministerstvem spravedlnosti. Vnitřní službu konají 32 řádové sestry, zevní strážní službu 5 dozorců. Výnos pracovního provozu náleží řádu, jemuž justiční správa platí vydržovací příspěvek na hlavu a den 7 Kč 75 h. Průměrný stav 207 trestanek, které jsou umístěny vesměs ve vazbě společné. Několik samovazebních cel jest určeno pro nově dodané trestanky a pro výkon kárných trestů.
Polepšovací a trestní ústav pro mladistvé provinilce v Mikulově na Moravě slouží jednak jako polepšovna k výkonu trestů zavření převyšujících 6 měsíců z celého státního obvodu, jednak jako výchovna k výkonu ochranné výchovy. Má vlastní zemědělské hospodářství, při němž se chovancům poskytují základy odborného vzdělání hospodářského. Průměrný stav 189, z čehož asi 40 připadá na polepšovnu, ostatek na výchovnu.
Komenského ústav v Košicích byl již dříve — zbudován r. 1903 — státní polepšovnou a nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 22. II. 1919, č. 136 Sb., a vlád. nař. ze 14. XI. 1919, č. 609 Sb., dostalo se mu nynějšího názvu. Byl určen pro polepšovací výchovu a pro výchovu opuštěné, zanedbané, mravně ohrožené nebo porušené mládeže. Nyní má oddělení justiční pro chovance, jimž byla soudy mládeže uložena ochranná ústavní výchova, jakož i k odpykávání trestů zavření do 6 měsíců z obvodu vrchního soudu v Košicích s výjimkou soudů z obvodu krajského soudu v Rim. Sobotě, a oddělení sociální péče, v němž možno umísti ti také chovance, jimž byla ústavní výchova uložena poručenskými soudy. Má 14 dílen, kde se chovanci pod odborným vedením mohou pravoplatně vyučiti řemeslu, živnostenskou pokračovací školu se 2 přípravkami a školu hospodářskou pro chovance, kteří se chtějí věno váti zemědělství, dále vlastní zahradnictví, kde se chovanci rovněž mohou vyučiti, a zemědělské hospodářství v Opatské. Průměrný stav 346, z čehož více než třetina připadá na oddělení sociální péče. Dříve zde byli umístěni i nedospělí do 14. roku, jimž byla poručenskými soudy uložena ústavní ochranná výchova. Nyní se dodávají do vychovatelny ve Slov. Lupči, podřízené ministerstvu sociální péče.
Z dalších ústavů, v nichž v případě potřeby možno vykonávati též tresty zavření pod dohledem komisaře ustanoveného ministerstvem spravedlnosti, zasluhují zmínky dívčí vychovatelna spolku Záchrana v Likieru na Slovensku, kde je t. č. asi 120 chovanek, z toho asi tři čtvrtiny chovanek umístěných sem na základě rozhodnutí soudů mládeže a soudů poručenských, městská chlapecká vychovatelna v Praze 8-Libni a dívčí útulek Armády Spásy v Praze 14-Krči.
Z 37 věznic krajských soudů největší je věznice krajského soudu trestního v Praze 14-Pankráci, dřívější to samostatná trestnice, vystavěná v letech 1885 až 1889, která zahájila činnost 1. IX. 1889, kdy do ní byli převedeni trestanci ze zrušené trestnice v Praze 2, zvané svatováclavské. Od 1. VI. 1926 je věznicí krajského soudu. V této věznici, která má také zvláštní oddělení pro ženy-rodičky a útulek pro děti pod vedením odborného lékaře, jest umístěno pravidelně více než 1000 vězňů a vyšetřovanců. Průměrný denní stav za rok 1937 byl tu 1186. Ostatní věznice krajských soudů dělí se podle počtu vězňů na tři typy: A s průměrným obsazením přes 200, B s průměrným obsazením 120—200, C s průměrným obsazením nižším. Věznice krajského soudu v Užhorodě má též trestniční oddělení pro prvotrestance a polepšitelné recidivisty, kde se odpykávají tresty až do pěti roků, uložené krajskými soudy v zemi Podkarpatoruské. Má též oddělení pro ženy. Slouží také k odpykávání trestů státního vězení přes 6 měsíců na osobách bydlících v zemi Podkarpatoruské. Ve věznici krajského soudu v Nitře je umístěna též donucovací pracovna pro ženy ze země Slovenské a Podkarpatoruské. Ve věznici krajského soudu v Litoměřicích jest umístěna také polepšovna, určená k odpykávání trestů zavření převyšujících 6 měsíců na mladistvých ženského pohlaví z celého státního obvodu. Průměrný denní stav vězňů a vyšetřovanců ve věznicích krajských soudů za rok 1937 byl v zemi České 2863, Moravskoslezské 1557, Slovenské a Podkarpatoruské 2446, celkem 6866. Průměrný denní stav vězňů ve věznicích okresních soudů z celého státního obvodu byl 3024. Na ženy připadá asi 10%.
Donucovací pracovny v zemi České a Moravskoslezské jsou ústavy zemskými, kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XXI/1913 jsou podřízeny správě a dozoru ministerstva spravedlnosti a přidruženy, jak shora uvedeno, k trestnicím. Soudy odkazují odsouzené na Slovensku a Podk. Rusi přímo k dodání do pracovny, kdežto v zemi České a Moravskoslezské vysloví soud přípustnost dodání do donucovací pracovny, rozhodnutí o dodání samém pak přísluší komisi zřízené u zemského úřadu. V zemi České jsou donucovací pracovny pro muže v Ruzyni a Pardubicích, pro ženy v Kostomlatech, dále pro mládež vychovatelny v Králíkách, Opatovicích n. L. pro hochy a v Kostomlatech pro dívky, v zemi Moravskoslezské jsou donucovací pracovny v Brně, Šumperku a Znojmě, vychovatelny v Uherském Hradišti, Albrechticích a Novém Jičíně pro hochy, v Boskovicích a Mohelnici pro dívky. Podle zákona z 24. V. 1885, č. 89 ř. z., a z 25. VI. 1929, č. 102 Sb., jsou tyto ústavy určeny pro osoby odsouzené pro tuláctví nebo trestné činy ze zahálčivosti nebo z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti, jakož i pro osoby mladší 18 let též k návrhu zákonného zástupce a se svolením poručenského soudu, jeví-li se nutná výchova v ústavě k jejich nápravě.
Trestanci v trestnicích jsou rozděleni podle chování v trestů ve 3 disciplinární třídy, lišící se různými výhodami stran návštěv, korespondence, vedlejších požitků atd., jakož i zevním označením. Prvotrestanci zařadí se při nastoupení do 1. (nejnižší) nebo 2. disciplinární třídy, zpětilí vždy do 1. třídy. Postup do vyšší třídy není možný před uplynutím dvou měsíců. Trestanky v ženské trestnici v Řepích jsou roztříděny ve 3 disciplinární oddělení A, B, C, a to tak, že jsou v oddělení A trestanky mnohokrát pro zločiny trestané a nepolepšitelné, v oddělení B trestanky s málo předchozími tresty, u nichž lze očekávati polepšení, v oddělení C prvotrestanky. Při dobrém chování a pilném pracovním výkonu je možný postup do vyššího oddělení. Každé oddělení má 2 třídy, z nichž v první stráví trestanka zpravidla v oddělení A polovinu, B třetinu, C čtvrtinu trestu, načež může postoupiti do vyšší třídy. Rovněž mladiství vězňové v polepšovacích ústavech jsou rozděleni ve 3 kázeňské třídy, každý nově dodaný zařadí se obyčejně do 2. třídy. Postup do vyšších tříd děje se podle výsledku měsíční kvalifikace o smýšlení, chování, čistotě, pořádku a pilnosti vězňů.
Za porušení kázně a domácího řádu může býti trestanec potrestán kárně domluvou, uložením těžší nebo méně výnosné práce, omezením nebo odejmutím vedlejších požitků a jiných výhod, postem, tvrdým ložem, samovazbou v kárné cele, temnicí nebo sesazením do nižší disciplinární třídy.
Zaměstnání vězňů pracemi řemeslnými v dílnách, zemědělství ve vlastních hospodářstvích ústavů i pracemi mechanickými děje se buď pro potřebu ústavu nebo justiční správy, zcela výjimečně na účet soukromého podnikatele. Za tuto práci dostávají trestanci odměnu (5—15 haléřů za hodinu), z níž polovinu mohou užiti k nákupu dovolených vedlejších požitků po případě k podpoře rodiny, druhá polovina se jim ukládá a vydá při vystoupení z trestu. Při zaměstnání trestanců hledí se ovšem k tomu, aby nebyli poškozeni dělníci a oprávnění živnostníci. V ústavech pro mladistvé, jak už bylo uvedeno, mohou se chovanci též vyučiti řemeslům. Na venkovské práce soukromníkům za mzdu propůjčují se trestanci jen se souhlasem příslušného okresního úřadu, není-li námitek s ohledem na místní dělnictvo.
Pro trestance, zejména mladší a negramotné, koná se pravidelné vyučování a to i v jazycích menšinových. Též se pořádají přednášky, pěstuje se hudba i zpěv, v některých ústavech jsou hudební a pěvecké sbory trestanecké. Ústavy mají vlastní knihovny pro vězně, obsahující přes 68000 svazků. Podle získaných zkušeností lze zejména hudbou a zpěvem velmi účinně působiti na mravní převýchovu vězňů. Ministerstvo spravedlnosti vydává zvláštní týdeník, přinášející v jazycích všech národností informace o význačných událostech doma i v cizině. Rovněž je postaráno o pravidelné konání bohoslužeb pro všechna náboženská vyznání, a o tělesná cvičení. V každém ústavě je nemocnice a lékárna. O zdraví vězňů a hygienu pečuje v každém ústavě pragmatikální nebo smluvní lékař.
Stravování trestanců je rovněž pod lékařským dozorem. Vedle normální chlebové dávky (600—800 gramů denně) dostávají trestanci v trestnicích k snídani polévku nebo kávu, k obědu polévku, příkrm a jednou až dvakrát týdně maso, k večeři příkrm nebo polévku. Pro nemocné trestance se upravuje strava zvláště podle lékařského předpisu. Těžce pracující dostávají malé přilepšení. Z poloviny pracovní mzdy mohou si trestanci přikupovati vedlejší požitky, tuky, chléb, maso, mléko atd. podle předpisů pro příslušné kárné třídy. Podobně jest upraveno stravování ve věznicích soudních, kde je však chlebová dávka menší. Kouření a pití alkoholických nápojů není dovoleno. Výjimky od zákazu kouření se povolují v ústavě mírovském a v přechodném ústavě v Leopoldově. Vyšetřovancům a osobám, odpykávajícím trest státního vězení je kouření a pití alkoholických nápojů v omezené míře dovoleno. Náklad na stravování je různý. R. 1937 činil denní náklad v jednotlivých ústavech 2 Kč 11 h až 3 Kč 69 h, náklad na ošacení, světlo a otop 82 h až 2 Kč 71 h. Od celkového hrubého nákladu, obsahujícího dále též náklad na vězeňský personál a na zařízení a udržování ústavů, dlužno odečísti výnos pracovního a hospodářského provozu, takže doplatek státu na jednotlivého trestance nebo chovance činil denně 8 Kč 36 h až 14 Kč 18 h.
Službu ve vězeňských ústavech konají vězeňští úředníci a dozorci. Vězeňští úředníci jsou jednak úředníci právní s odbornou vězeňskou kvalifikací, dále úředníci zdravotní služby (justiční lékaři), duchovní služby, výchovné služby (ústavní učitelé), technické služby, dále úředníci vězeňské správní služby, t. j. absolventi středních škol s odbornou vězeňskou kvalifikací a inspektoři vězeňské stráže, ustanovovaní z kvalifikovaných vrchních dozorců vězňů. Dozorci vězňů ustanovují se z absolventů přípravného odborného kursu po úspěšném složení zkoušky. Ustanovováni jsou nejprve jako pomocní dozorci vězňů, a po dosažení definitivy jako dozorci, podúředníci a vrchní dozorci. Ve věznicích krajských soudů jsou ustanovovány také dozorkyně vězňů. V trestnicích bývá zpravidla při průměrném obsazení 500 trestanců 8 úředníků, při vyšším obsazení i více. Ve věznicích krajských soudů typu A jsou dva úředníci vězeňské správní služby a inspektor, typu B úředník vězeňské správní služby a inspektor, typu C toliko inspektor, který je zároveň správcem věznice. Počet dozorců řídí se skutečnou potřebou a to tak, že asi na 8 vězňů připadá 1 dozorce. Ve věznicích okresních soudů konají službu soudní zřízenci. V samostatných ústavech konají mimoto službu ještě pomocné síly kancelářské. Dozor na výkon vězeňské služby konají v zemi České a Moravskoslezské presidenti krajských soudů, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské prokurátoři. Bezprostředním dohledem na trestnice jsou pověřeni domácí komisaři, podřízení přímo ministerstvu spravedlnosti. Pro každou trestnici i pro větší věznice jsou ustanoveni občanští kontroloři, pravidelně členové Národního Shromáždění, kteří mohou ústav kdykoli nepředvídaně navštíviti, prohlédnouti, vyslechnouti stížnosti a podati ministru spravedlnosti zprávu.
Péče o propuštěné trestance děje se tím způsobem, že každá trestnice a věznice krajského soudu má vlastní podpůrný fond, z něhož se trestancům při propuštění podle potřeby a chování poskytují přiměřené podpory. Nemajetní trestanci, kteří nemají nezbytného oděvu, prádla a obuvi, obdrží potřebné z ústavních zásob. Mimo to je ještě 18 spolků pro péči o propuštěné trestance, které poskytují trestancům při propuštění rovněž podpory v penězích, šatstvu atd. a opatřují jim podle možnosti také zaměstnání.
Pokud umístění věznic a trestnic se tkne, jsou samostatné trestní ústavy s výjimkou trestnice v Eepích a věznice krajských soudů až na dvě výjimky umístěny vesměs v budovách státních. Okresní soudy v sídlech krajských soudů kromě Prahy mají věznice společné s krajskými soudy. Všechny okresní soudy mají jinak věznici vlastní s výjimkou dvou okresních soudů v zemi Moravskoslezské.
Problémy, týkající se výkonu trestů na svobodě, řeší mezinárodní komise pro trestní právo a v. (Commission internationale pénale et pénitentiaire), ve které je Československo též zastoupeno. Vždy v pětiletých obdobích konají se kongresy, jichž se účastní oficielní zástupci všech kulturních států, dále členové parlamentů, vědečtí a úřední pracovníci, zástupci odborných společností a jiní významní odborníci. První mezinárodní sjezd konal se v Londýně r. 1872, poslední XI. v Berlíně r. 1935. V Praze zasedal ve dnech 24. až 30. VIII. 1930 desátý mezinárodní sjezd. Mezinárodní komise, tyto sjezdy připravující, zasedá každoročně, poslední zasedání bylo v květnu 1938 ve Florencii, příští má býti r. 1939 v Bernu. Další mezinárodní kongres má se konati r. 1940 v Řmě.
Literatura.
Leitmeier: „Österreichische Gefängniskunde", Vídeň 1890; Högel; „Freiheitsstrafe und Gefängniswesen”, Graz 1916; „Vězeňství v československé republice", Praha, Ministerstvo spravedlnosti 1930; Miřička: „Trestní právo hmotné", Praha 1934.
Ferd. Tischler.

Citace:

č. 714. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 598-599.