NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6331.

Zpracování původního díla (§ 7 původského zákona) je uměleckým dílem, požívajícím ochrany, jeví-li se jako výsledek svérázné a osobité tvůrčí činnosti, nezávislé na cizím díle, jež mu bylo předlohou.
Nejde o takovou tvůrčí činnost, nýbrž o pouhé technické provedení původního díla bez tvůrčího prvku, byly-li k původnímu sochařskému dílu (pomníku) připojeny dodatky, které se často dělají.
(Rozh. ze dne 27. února 1939, Zm II 31/39. Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromých žalobců M. a N. do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný A. zproštěn podle § 259, čís. 3 tr. ř. obžaloby pro přečin podle § 45 zák. č. 218/1926 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Podle zjištění napadeného rozsudku postavil obžalovaný pomník, který se shodoval s pomníkem postaveným soukromým žalobcem; jak soukromý žalobce, tak obžalovaný postavili pomník podle návrhu sochaře K., který si oba koupili, takže byli oba oprávněni použíti uvedeného návrhu a jej zpracovati. Pokud jde o uvedený původní návrh sochaře K., usoudil nalézací soud shodně s posudkem znalce O., že šlo o dílo umělecké.
V souzeném případě jde o otázku, zda za umělecké dílo lze považovati i zpracování původního návrhu soukromým žalobcem (§ 7 zák. čís. 218/1926 Sb. z. a n.). V tomto směru se vyjádřil znalec, že připojení bronzové trnové koruny na kříž, vsazení tabule z jiného materiálu do čelných desk, které vynikají profilem ze základních desk, a umístění nádoby na květiny jsou výsledkem tvůrčí činnosti soukromého žalobce. Tento svůj nález a posudek doplnil znalec v ten smysl, že se trnová koruna a kombinace barev materiálu často dělá.
Napadený rozsudek hodnotil obě části znaleckého posudku (že jde o umělecké dílo a že se takové zpracování často dělá) a usoudil, že to, co znalec po skutkové stránce potvrdil, totiž že se taková úprava pomníku často dělá, vylučuje správnost jeho závěru, že taková úprava je výkonem tvůrčí činnosti a tudíž uměleckým dílem. Není tudíž zmateční stížnost v právu, tvrdí-li (§ 281, čís. 5 tr. ř.), že se nalézací soud odchýlil od znaleckého posudku, aniž uvedl pro to důvody.
Zmateční stížnost se dále domnívá, že nalézací soud mylně posoudil, zda šlo o zásah do původcovského práva, či nikoli (§ 281, čís. 9 a) tr. ř.), když posuzoval uvedenou otázku podle toho, že obžalovaný pracoval podle návrhu sochaře K., že přizpůsobil poměrům rozměry pomníku a že pracoval podle přání svého zákazníka. Zmateční stížnost ani tu neobstojí. Vždyť přehlíží, že jádro otázky záleží v tom, zda činnost soukromého žalobce (zpracováni původního díla) je předmětem ochrany původcovského práva podle § 7 uved. zák. Na tuto otázku nalézací soud odpověděl záporně, neboť opíraje se mimo jiné o znalecký posudek, vyslovil, že šlo o věc odborné techniky. S tímto závěrem nalézacího soudu je souhlasiti, neboť »zpracování« (podle § 7 cit. zák.) původního díla se stává uměleckým dílem požívajícím ochrany původcovského práva, jeví-li se jako výsledek tvůrčí činnosti, svérázné, osobité a nezávislé na cizím díle, jež mu bylo předlohou (rozh. čís. 3848 Sb. n. s.). Připojil-li soukromý žalobce k původnímu dílu sochaře K. dodatky, které byly znalcem uvedeny a které se podle jeho posudku často dělají, nešlo tu o tvůrčí činnost v uvedeném smyslu, nýbrž jen o pouhé technické provedení původního návrhu bez tvůrčího prvku. Ježto podle toho, co bylo uvedeno, není splněna skutková podstata přečinu podle § 45 uved. zák. po objektivní stránce, nebylo se třeba zabývati výtkami zmateční stížnosti, jež činí závěrům nalézacího soudu o subjektivní vině obžalovaného. Byla proto zmateční stížnost soukromých žalobců zamítnuta částečně jako neprovedená a částečně jako neodůvodněná.

Citace:

Čís. 6331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 58-60.