Čís. 4481.

Zákon ze dne 25. února 1920, čís. 144 sb. z. a n. o závodních a revírních radách při hornictví.
Správě závodu nepřísluší právo, volně nakládati se zaměstnaneckými byty v dělnických koloniích, nechť jsou to byty dělnické nebo zřízenecké (dozorecké). Byty takové přikazovati a odnímati povolány jsou výlučně orgány, naznačené v §u 2 čís. 7 prov. nařízení ze dne 13. července 1920, čís. 434 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1924, Rv II 812/24).
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě, jíž se domáhalo důlní podnikatelstvo na zaměstnanci vyklizení naturálního bytu. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání žalující strany, uplatňující dovolací důvody čís. 2, 3 a 4 §u 503 c. ř. s. není v právu. V § 2 čís. 7 a § 19 přikazuje zákon o hornických radách správu (spolusprávu) dobročinných zařízení pro zaměstnance závodní radě, pokud se týče, radě zřízenecké. Prováděcí nařízení k tomuto zákonu ze dne 13. července 1920 čís. 434 sb. z. a n. upravuje tuto správu v §u 2 čís. 7 tak, že pověřuje správou dobročinných zařízení zvláštní orgány, jejichž složení jest různé dle toho, byla-li dotyčná zařízení zřízena z prostředků dělnických či závodních nebo obou, a dle toho, je-li zařízení určeno pro dělníky či pro zřízence, ponechávajíc úpravu správy zařízení, určených pro dělníky a zřízence, dohodě, kterou schvaluje revírní rada. Mezi dobročinnými zařízeními, jejichž správa jest takto upravena, uvádí prováděcí nařízení výslovně i dělnické kolonie. Že k správě dělnické kolonie náleží též přikazování bytů jednotlivým zaměstnancům, plyne z pojmu správy v obecném tohoto slova smyslu a není důvodu, by se slovu »správa« v § 2 čís. 7 přikládal jiný smysl. Dle toho a dle uvedených předpisů nepřísluší správě závodu právo volné disposice se zaměstnaneckými byty v dělnických koloniích (ovšem pokud tomu neodporuje zakládací listina, vystavená před účinností zákona, kterýžto případ zde však nepřichází v úvahu), nýbrž jednotlivé byty přikazují a odnímají činitelé, dle § 2 čís. 7 prov. nař. k správě kolonií povolaní. Co do obmezení práva správy závodu, s byty disponovati, nesejde na tom, zda jde o byt dělnický či o byt zřízenecký (dozorecký), poněvadž i byty v dělnických koloniích určené pro zřízence (dozorce) jsou dobročinným zařízením pro zaměstnance ve smyslu zákona a podléhají tudíž správě podle ustanovení §u 2 čís. 7 prov. nař.; okolnost, zda jde o byt dělnický či zřízenecký, může míti význam jen pro určení příslušnosti činitelů k správě oprávněných. Nenáleží však k pravomoci soudů, by o tom rozhodovaly, který z činitelů v § 2 čís. 7 uvedených jest dle povahy bytu, zda jest to byt dělnický či zřízenecký, věcně a dle místní polohy bytu místně příslušným, ten který byt spravovati. Otázkou, zda sporný byt jest bytem dělnickým, a zda jeho správa patří dobročinné komisi dělnické, zřízené při jámě »František«, neměl se tudíž odvolací soud vůbec zabývati, a uchýlil-li se při tom, jak odvolání tvrdí, uplatňujíc dovolací důvody dle čís. 2 a 3 § 503 c. ř. s. od zjištění prvého soudu, neopakovav důkazů, nejsou tím zmíněné dovolací důvody opodstatněny, poněvadž tyto okolnosti nejsou pro rozhodnutí sporu závažnými. Z toho, že závod není oprávněn volně disponovati sporným bytem, ať je dělnickým nebo dozoreckým, plyne, že není oprávněn se domáhati na soudě jeho vyklizení, dokud neprokáže, že byt byl žalovanému činitelem k správě příslušným odňat. Ježto tento důkaz nebyl podán, byla žaloba odvolacím soudem právem pro tentokráte zamítnuta.

Citace:

č. 4481. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 791-792.