Čís. 1311.

Návrh na uhražovací exekuci nezahrnuje v sobě návrhu na exekuci zajišťovací.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1921, R I 1382/21.)
Vymáhající věřitel navrhl exekuci uhražovací, soud prvé stolice povolil exekuci zajišťovací. Rekursní soud k rekursu dlužníka vyloučil z usnesení prvého soudu odstavec, jímž povolena exekuce zajišťovací. Důvody: Byl sice správně zamítnut návrh na exekuci uhražovací a odůvodněno to ustanovením § 505 c. ř. s. a § 1 čís. 1 ex. ř. V tom však, že soud procesní bez návrhu povolil exekuci ku zajištění, jejíž podmínky jsou sice dány, bylo pochybeno, neboť povoleno něco, čeho vymáhající věřitel nežádal (§ 54 čís. 3 ex. ř.), i nelze tu použíti obdobně výjimečného ustanovení § 85 odstavec třetí knih. ř., o záznamu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z důvodů soudu rekursního, k nimž dodal, že exekuční řád žádá zásadně podání návrhu, aby byla exekuce povolena (§§ 3, 53 a 54 ex. ř.) a provádí zásadu tu ještě zvláště při exekuci ku zajištění (§§ 370, 371 ex. ř.). Návrh na povolení exekuce ku zajištění nebyl učiněn a jest proto usnesení rekursního soudu zákonem odůvodněno.

Citace:

Čís. 1311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 824-824.