Č. 2429.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em. — Veterinářská policie (Slovensko): I. Předpisy zák. čl. XXVII : 1891 o uherském správním soudě zůstaly v platnosti i po vydání zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. o nss-u. — II. Ministr zemědělství není příslušným přezkoumati z moci úřední rozhodnutí prvé stolice, jímž bylo určeno odškodnění za zvířata k úřednímu rozkazu poražená (ve výši přesahující 600 Kč).
(Nález ze dne 29. května 1923 č. 9226.)
Věc: Menhart K. v T. proti ministerstvu zemědělství o odškodnění za koně poražené k úřednímu rozkazu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím služnovského úřadu v Levici ze 7. května 1919 přiznáno bylo Menhartu K. dle bodu a) § 106 zák. čl. VII z r. 1888 a na základě nálezu správního soudu č. 1630/1899, uveřejněného min. nařízením č. 61.100/899 odškodnění na účet čsl. státu za dva koně následkem podezření z nákazy ozhřivkové poražené, polovinou odhadní ceny 15.500 Kč — totiž 7700 Kč.
Rozhodnutí toto předloženo bylo ministerstvu orby k schválení.
Rozhodnutím min. zemědělství v Praze z 8. dubna 1922 byl výměr ze 7. května 1919 zrušen.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá, že žal. úřad nebyl kompetentním ve věci rozhodovati, poněvadž strany opravného prostředku nevznesly a ustanovení § 109 odst. 2 zák. čl. VII z r. 1888 bylo §em 157 zák. čl. XXVI z r. 1896 zrušeno.
Proti rozhodnutí služnovského úřadu v L. ze 7. května 1919 nebyl podán opravný prostředek, zejména státní zvěrolékař se z rozhodnutí toho neodvolal (§ 293 nař. býv. uh. min. orby, průmyslu a obchodu č. 40.000/88).
Vzniká tudíž otázka, mohl-li zde žal. úřad zasáhnout mocí úřední. K tomu by jej opravňovati mohlo toliko ustanovení § 109, odst. 2 zák. čl. VII z r. 1889.
Ze správních spisů vychází, že veterinářské oddělení expositury min. zemědělství v Bratislavě zprávou z 14. března 1922 předložilo spisy min. zemědělství s návrhem, aby rozhodnutí služ. úřadu v L. ze 7. května 1919 nebylo schváleno na základě § 111 zák. čl. VII z r. 1888. Zmíněná expositura měla tu zjevně na mysli odepření schválení, které vyhrazeno bylo ustanovením § 109, odst. 2 zák. čl. VII. z roku 1888 bývalému min. orby, průmyslu a obchodu, jehož kompetence ve věcech veterinářských na základě zák. čl. XVIII z r. 1889 přešla na min. orby tímto zákonem zřízené.
Nař. rozhodnutí vydáno bylo ve smyslu uvedeného návrhu. Z toho plyne, že také žal. úřad opřel své rozhodnutí o ustanovení cit. odst. 2. § 109.
Než § 157 zák. čl. XXVII z r. 1896 o uh. správním soudě stanoví, že ustanovení § 109, odst. 2 zák. čl. VII z r. 1888, dle něhož má býti rozhodnutí I. stolice, jímž se určuje odškodnění za poražená zvířata ve výši 600 K přesahující, vždy předloženo k přezkoumání stolici II a touto ministerstvu orby, pozbývá účinnosti okamžikem, kdy zákon o správním soudě vstoupil v platnost.
Předpisy zák. čl. XXVII z r. 1896 zůstaly v platnosti i po vydání zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. o zřízení nss-u. Tento názor vyslovil nss v četných nálezech, zejména v nálezu Boh. 1016 adm.
Proto si žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí osoboval kompetenci, která mu po zákonu nepříslušela.
Proto příčí se nař. rozhodnutí zákonu i náleželo je dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2429. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 170-171.