NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 3547.

Stav »jiného pomatení smyslů« ve smyslu § 2 c) tr. zák. předpokládá, že vědomí pachatelovo bylo v době páchání skutku zúplna zrušeno nebo alespoň zkaleno tak, že pachatel nepostřehl vůbec neb alespoň nepostřehl úplně a správně skutkové okolnosti, za nichž jednal, a neměl správné představy o tom, k čemu směřuje čin, k němuž ho poháněly pudy v jeho duši se zrodivší.
Podle § 319 tr. ř. jest povinností soudu dáti dodatkovou otázku na onen stav, byly-li buď obžalovaným tvrzeny neb bylo-li aspoň výsledky průvodního řízení poukazováno na skutečnosti, které by opodstatňovaly onen trestnost vylučující důvod.
(Rozh. ze dne 26. června 1929, Zm II 14/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku porotního soudu v Brně ze dne 20. listopadu 1928, pokud jím byl obžalovaný podle § 334 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin zabití podle § 140 tr. zák.
Důvody:
Když byly při hlavním přelíčení podle § 316 tr. ř. přečteny otázky, navrhl veřejný obžalobce, by 2. dodatková otázka, zda obžalovaný spáchal skutek v 1. hlavní otázce uvedený v jiném (t. j. od úplného opilství odlišném) pomatení smyslů, v němž sobě činu svého vědom nebyl, byla škrtnuta (vyloučena). Sborový soud porotní však tento návrh zamítl s odůvodněním, že se obžalovaný dovolával pomatení smyslů a že stav pomatení smyslů je napovězen i jinými výsledky hlavního přelíčení, zejména oněmi výsledky, k nimž bylo obhájcem obžalovaného v tomto směru poukázáno. Veřejný obžalobce vyhradil si, když bylo toto usne- sení sborového soudu porotního vyhlášeno, ihned zmateční stížnost. Porotci odpověděli pak jak na 1. hlavní otázku na zločin zabití podle § 140 tr. zák. tak i na onu 2. dodatkovou otázku k této hlavní otázce kladně, načež byl obžalovaný podle § 334 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin zabití podle § 140 tr. zák. Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek porotního soudu v tomto jeho spřošťujícím výroku, uplatňujíc v tomto směru důvod zmatečnosti podle § 344, čís. 6 tr. ř., jejž shledává v tom, že byl onou 2. dodatkovou otázkou k řečené 1. hlavní otázce porušen předpis § 310 tr. ř. Stížnosti nelze přiznati oprávnění. Stav pomatení smyslů, v němž si pachatel nebyl vědom svého činu, stav uvedený v § 2 c) tr. zák., jenž byl předmětem druhé dodatkové otázky, předpokládá, že vědomí pachatelovo v době páchání skutku bylo zúplna zrušeno neb alespoň zkaleno tak, že pachatel nepostřehl vůbec neb alespoň nepostřehl úplně a správně skutkové okolnosti, za nichž jednal, a neměl správné představy o tom, k čemu směřuje čin, k němuž ho poháněly pudy v jeho duši se zrodivší. Ptáti se porotců dodatkovou otázkou na to, zda obžalovaný spáchal čin jemu za vinu kladený v takovém stavu, bylo podle § 319 tr. ř. povinností soudu, byly-li buď obžalovaným tvrzeny nebo bylo-li aspoň výsledky průvodního řízení poukazováno na skutečnosti, které by opodstatňovaly onen trestnost vylučující důvod. Povinnost, dáti porotcům podle § 319 tr. ř. otázku dodatkovou, není však podmíněna přímým, výslovným tvrzením stavu nebo skutečností trestnost vylučujících neb rušících, stačí, byly-li takový stav nebo takové skutečnosti alespoň positivními výsledky trestního řízení napovězeny. V souzeném případě vynesly pak výsledky trestního řízení, přicházející při posouzení nadhozené otázky v úvahu, na jevo tyto okolnosti: manželka obžalovaného Alžběta N-á potvrdila jako svědkyně při hlavním přelíčení, že obžalovaný dostává, když se opije, záchvaty a křeče a že v takovém stavu kouše a třese se; svědek Čeněk Ch. udal při hlavním přelíčení, že se obžalovaný nechtěl dáti naložiti na nosítka, že bil kolem sebe nohama a rukama a velmi zuřil; svědek Jan R. potvrdil, že se obžalovaný nechtěl dáti položiti na nosítka, že bil kolem sebe rukama a nohama, takže musel býti přivázán na nosítka; svědek Viktor P. a svědkyně Celestína Sch-ová potvrdili při hlavním přelíčení v tomto směru v podstatě totéž jako svědek Jan R.; svědkyně Terezie Sch-ová a Alžběta N-á udaly, že obžalovaný, leže před hostincem na zemi (t. j. krátce před tím, než byl naložen na nosítka), zuřil tak, že měl pěnu u úst, a svědkyně Alžběta N-á potvrdila mimo to, že se obžalovaný kroutil před hostincem bolestí na zemi; svědkyně Terezie Sch-ová a Alžběta N-á potvrdily posléze, že obžalovaný vrávoral a koulel, asi následkem velkých bolestí, očima, když střílel a mohl zastřeliti i někoho jiného než R-a. Dále bylo při hlavním přelíčení ze spisů týkajících se superarbitrace obžalovaného zjištěno, že obžalovaný byl superarbitrován pro samovolné močení na podkladě neuropatickém. Kromě toho vyšlo na jevo, že obžalovaný před činem požil značné množství alkoholu a byla tu posléze okolnost, že obžalovaný byl těžce zraněn, a následkem tohoto zranění, jež považoval za smrtelné, uveden do velkého duševního napětí a rozčilení. Těmito výsledky trest- ního řízení v jejich celistvosti a vzájemné souvislosti a ve spojení se zjištěným neuropatickým zatížením obžalovaného byl napovězen stav, odpovídající pomatení smyslů podle § 2 písm. c) tr. zák. ve smyslu shora vyloženém a byly tu tudíž předpoklady pro druhou dodatkovou otázku. Předpis § 319 tr. ř. nebyl tudíž porušen, naopak byla mu napadenou otázkou dodatkovou zjednána platnost a jen výrokem porotců mohlo býti zjištěno, zda tu bylo skutečně tvrzené přerušení vědomí či nebylo. Není tu proto podkladu pro dovolávání se důvodu zmatečnosti čís. 6 § 344 tr. ř.

Citace:

Čís. 3547.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 417-419.