NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7873.

Za samosoudce, jenž jednání provedl a rozsudek vynesl, ale pro trvalou překážku jej nevyhotovil, může vyhotoviti rozsudek jiný samosoudce. Soudce není povinen udati v rozsudku, na jakém základě jej vyhotovil.
(Rozh. ze dne 15. března 1928, Rv I 824/27.)
Žalobě o zrušení smlouvy bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Zmatečnost podle § 477 čís. 2 c. ř. s. spatřuje odvolatel v tom, že spor byl sice od počátku až do konce projednáván okresním soudcem Drem U-em, který také rozsudek prohlásil, avšak že rozsudek vyhotovil soudce jiný, okresní soudce L., který jednání neprováděl, čímž byla porušena zásada bezprostřednosti řízení. Toto tvrzení odvolatelovo, jak ze spisů patrno, jest pravdivým, nicméně odvolání v tomto směru není odůvodněným, poněvadž odvolatel přehlíží ustanovení cís. nař. ze dne 14. prosince 1915, čís. 372 ř. zák. v § 1, podle něhož, nemůže-li samosoudce pro trvalou překážku písemně vyhotoviti prohlášený rozsudek, může jej vyhotoviti soudce jiný na základě osvědčení v protokolech, jich přílohách a záznamů soudce, jichž nepochybně při prohlášení rozsudku použil. Tento zákonný postup byl v tomto případě přesně zachován, poněvadž projednávající soudce Dr. U. jest těžce nemocen, rozsudek vyhotoviti nemohl, vyhotoviti jej však bylo nutným a proto nelze mluviti o důvodu zmatečnosti podle § 477 čís. 2 c. ř. s., když soudce, projednávající po skončeném jednání rozsudek vyhlásil, takže soud byl řádně obsazen a jde jen o vypracování rozsudku na základě soudních spisů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatečnost rozsudku podle § 477 č. 2 a § 503 č. 1 cřs. spatřuje dovolatel v téže okolnosti, kterou vytýkal již v odvolání, totiž že rozsudek první stolice byl vyhotoven jiným soudcem, než tím, který provedl celé řízení a rozsudek prohlásil. Tím nedoličuje, že a proč nebyl soud první stolice řádně obsazen, neboť netvrdí, že soudce, který rozsudek vynesl, nebyl způsobilým k řádnému obsazení soudu podle předpisu zákona. V úvahu zde přicházejí předpisy §§ 5 až 8 j. n. a §§ 4, 20, 21, 24, 25, 30, 32, 42 zák. o org. s. Vytýká vlastně, že nebyl zachován předpis §§ 418 a 431 c. ř. s. o vyhotovení rozsudku. Odvolací soud právem uznal a správně odůvodnil, že za samosoudce, který sice jednání provedl a rozsudek vynesl, ale pro trvalou překážku jej nevyhotovil, jej mohl vyhotoviti jiný soudce. Tvrzení dovolání, že cís. nař. ze 14. prosince 1915, čís. 372 ř. z. již neplatí, není správné.

Citace:

č. 7873. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 448-449.