NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 694.

Poklop, uzavírající sklepní otvor do ulice, jest dílem na pozemku zřízeným po rozumu § 1319 obč. zák. Ručení dle tohoto zákonného ustanovení jest ručením za vinu, nikoliv za výsledek.
(Rozh. ze dne 5. října 1920, Rv I 399/20.)
Když žalobce, kráčeje po chodníku podél domu žalované, vstoupil na poklop, uzavírající otvor do sklepa, deska poklopu povolila a žalobce, sřítiv se do hlubiny, utrpěl úraz. Žaloba jeho o náhradu škody byla soudy všech tří stolic zamítnuta, nejvyšším soudem
z těchto důvodů:
Především nutno řešiti otázku, nespadá-li případ, o který se jedná, pod ustanovení § 1319 obč. zák. V této příčině je dovolací soud názoru, že v tomto případě nutno použíti zmíněného zákonného ustanovení. Že žalobce se nedovolával přímo § 1319 obč. zák., nevadí, stačí, že se opírá o děj, který předpisu onomu je podřaděn. Zmíněný § ustanovuje mezi jiným: Utrpěl-li kdo úraz zřícením se díla na pozemku zřízeného neb odloučením jeho části, je držitel díla povinen k náhradě, má-li příhoda svou příčinu ve vadné povaze díla a držitel nedokáže, že užil veškeré péče, jíž bylo k odvrácení nebezpečí třeba. V případě, o nějž jde, má se věc takto: Jak nesporno, je před palácem žalované strany na chodníku a tudíž na pozemku uličním zdviž pro dopravu uhlí do sklepa paláce, jejíž otvor, jsoucí v úrovni chodníku, uzavírá se dvojdílným železným poklopem. Jest to tedy dílo zřízené na pozemku. Jak rovněž bezesporno, šel žalobce dne 20. března 1919 k 5. hodině odpolední po chodníku tom procházkou, poklop na zdviži byl uzavřen, neboli jak žalovaná v odpovědi praví, zdviž řádně uzamčena, ale když žalobce na poklop šlápl, povolila deska a on se sřítil do hloubky, při čemž utrpěl úraz, jak on praví, v obličeji a na ruce a silný otřes nervů, a jak žalovaná praví, jen lehké odřeniny. Jest tedy dána i druhá podmínka, že žalobce sřícením se části díla utrpěl úraz. Jak důkazem znaleckým zjištěno, stal se úraz tím, že poklep se při došlápnutí žalobcově ze závěsu vyvlekl, což způsobeno bylo vadnou konstrukcí díla, a jest tedy dána i další podmínka, že totiž příhoda měla příčinu ve vadné povaze díla. Spadá tudíž tento případ pod předpis § 1319 obč. zák. Jde nyní o zodpovědění otázky, zda vynaložila žalovaná strana všemožnou péči, by nebezpečí hrozící z vadnosti díla odvrátila. Předpis § 1319 obč. zák. předpokládá, že majitel díla vadné jeho zřízení neb udržování zavinil, a dle znění zákona, jakož i dle materialií k III. novele občanského zákona lze o vině majitele díla mluviti jen tehdá, opomenul-li učiniti opatření vhodná, která dle poměrů a stavu věci lze rozumně očekávati. Jde tu tedy o ručení založené na vině majitele díla, nikoli o ručení za výsledek, jak, zdá se, že dovolatel se domnívá. Jest ovšem povinností žalované strany, aby provedla důkaz o tom, že povinnosti zákonem jí uložené plně vyhověla. Po této stránce bylo zjištěno souhlasně oběma nižšími soudy jednak, že zdviž chodníková, i pokud se jejího příklopu týče, byla provedena přesně dle plánů předložených a schválených městským stavebním úřadem, jenž také kollaudaci hotového díla provedl, jednak že žalovaný se zdviží zkoušky prováděl častěji, nežli bylo stavebním úřadem předepsáno a při poslední revisi buď koncem ledna nebo počátkem února 1919 zjistil, že bezvadně fungovala; konečně pak zjištěno správné fungování zdviže v den, kterého se žalobci úraz přihodil. Z těchto zjištěných okolností vyplývá, že žalovaná strana jak ohledně zřízení, tak i ohledně udržování zdviže vynaložila veškerou péči potřebnou k tomu, aby možné nebezpečí bylo odvráceno.

Citace:

č. 694. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 569-570.