NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7705.

Úpadcova manželka může se na důkaz toho, že odevzdala manželi věno, dovolávati jen notářského potvrzení, vydaného v době stanovené v § 55 úp. ř.; jinaké důkazy jsou tu naprosto vyloučeny.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1928, R II 6/28.)
V úpadku Josefa A-а, jehož firma nebyla protokolována, přihlásila jeho manželka, dosud nerozvedená a nerozloučená, avšak odděleně žijící, pohledávku 29750 Kč z toho důvodu, že přinesla Josefu A-ovi věnem 40000 Kč, z čehož si Josef A. podržel na hotovosti 29750 Kč. Při zkušebním roku nebyla pohledávka uznána ani správcem úpadkové podstaty, ani úpadcem ani věřitelem Dr. Jiřím K-em, poněvadž šlo o věno a nebyly splněny podmínky § 55 konk. ř. Domáhala se proto úpadcova manželka na popíratelích, by byla zjištěna pravost její pohledávky 29750 Kč z důvodu věna, by tato pohledávka byla zajištěna složením na soudě kvoty vypadající z úpadkového jmění na žalobkyni a by správce úpadkové podstaty byl uznán povinným souhlasiti, by na průkaz rozluky manželství žalobkyně s úpadcem byla jí vydána částka složená na soudě k zajištění její pohledávky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobkyně řízení, pokud se týkalo úpadce, prohlásil za zmatečné a zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, věc znovu rozhodl. V tomto směru uvedl v důvodech: Napadený rozsudek zamítl žalobu proti správci úpadkové podstaty a popírajícímu úpadkovému věřiteli jedině z toho důvodu, že důkaz o přijetí věna manželem lze podle § 5 konk. ř. zjednati jen písemným potvrzením ve formě notářského spisu, kterýžto důkaz žalující strana nepodala. Názor ten jest pochybeným. Ustanovení § 1226 obč. zák. nevylučuje kromě písemného neb ústního potvrzení manželova jiné důkazy. Stanoví pouze materielní průvodní moc takovéhoto potvrzení z doby před vyhlášením úpadku, pravíc, že soudce je tímto důkazem plně vázán a že tím je prokázáno, že manžel věno obdržel. Pozdějším zákonem ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák., — Čís. 7705 —
bylo v § 1 písm. a) stanoveno, že k platnosti potvrzení o přijetí věna se vyžaduje forma notářského spisu, což značí jen tolik, že plný důkaz o přijetí věna ve smyslu § 1226 obč. zák. tvoří jen takové potvrzení, které má formu notářského spisu. Tím však není řečeno, že jiné důkazy o přijetí věna jsou vůbec nepřípustny. Otázka, zda nastala zavedením civilního soudního řádu vzhledem k § 272 с. ř. s. změna v materielní průvodní moci soukromé listiny či zda soudce je vzhledem k čl. VII. čís. 2 uvoz. zák. k с. ř. s. na materielní průvodní moc listiny vázán, jest vedlejší a otázka ta nespadá sem, poněvadž se jedná jen o to, zda jsou i důkazy jiného druhu (zejména svědecké) přípustny, a nikoliv o to, zda je soudce potvrzením o přijetí věna ve formě notářského spisu vázán, či zda je oprávněn listinu tu volně posouditi. V dosavadní možnosti vésti důkaz i jiným způsobem nežli písemným potvrzením ve formě notářského spisu nenastala civilním soudním řádem žádná změna. Rovněž tak nic na tom nezměnil ani starý úpadkový řád (§ 49) ani nový úpadkový řád, jenž v § 55 převzal ustanovení starého úpadkového řádu až na to, že prodloužil lhůtu k vystavení potvrzení na dvě léta před vyhlášením úpadku. Ani tato dvě ustanovení nevylučovala jiné důkazy o přijetí věna, nýbrž stanovila, že manželka se může odvolávati na ustanovení § 1226 obč. zák. jen tehdy, když se potvrzení o přijetí věna stalo v listině odpovídající zákonné formě (t. j. notářský spis) a když byla vystavena buď v době přijetí věna nebo nejpozději dva roky před vyhlášením úpadku. Úpadkový řád zostřil tedy ustanovení § 1226 obč. zák. jedině co do doby vystavení listiny, ale opětně nevyloučil přípustnost jiných důkazů. Že tomu tak, vyplývá posléze z účelu, jejž sledují ustanovení § 1226 obč. zák. a § 55 konk. ř. Chtějí zameziti vybájené a snadno opatřitelné potvrzení věna manželem. Proto mu vymezují přesně dobu a formu. Má-li to býti jakousi zárukou věřitelů proti možným úskokům manželovým, není pochopitelno, proč by byly nepřípustny důkazy podané naprosto cizími nepředpojatými důkazními prostředky, zejména svědky, když stačí i potvrzení manželovo, sepsané ovšem v zákonné formě a v zákonné době. (Téhož názoru je i literatura: Tilsch: Der Einfluss der Zivilprozessgesetze auf das materielle Recht str. 282 a zejména str. 284, Stubenrauch: při § 1226 obč. zák., Krainz: Systém z roku 1924 str. 144, Ogonovski: Ehegüterrecht str. 229; rovněž i judikatura viz i celou řadu rozhodnutí nejvyššího soudu otisknutých při § 1226 obč. zák. Manzova vydání z roku 1916). Nelze proto pochybovati, že důkaz svědkem Rudolfem V-ou o přijetí věna manželem, je důkazem přípustným.
Nejvyšší soud k rekursu správce úpadkové podstaty zrušil usnesení odvolacího soudu v napadené části a nařídil mu, by v rozsahu zrušení znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Podle § 55 úp. ř. může se úpadcova manželka dovolávati ustanovení § 1226 obč. zák. o důkazu, že bylo věno odevzdáno, jen, když listina o přijetí věna, zřízená v zákonné formě, byla vydána v době tam blíže uvedené. Jest tedy potřebí nejen by byla zachována doba, nýbrž i, by byla listina zřízena ve formě notářského spisu (§ 1 zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák.). Nelze souhlasiti s odvolacím soudem, že § 55 úp. ř. klade důraz jen na dobu vystavení listiny, najmě, když se uváží, že v § 49 úp. ř. z roku 1868 slovo »jen« ještě nepřicházelo a že podle stylisace § 55 nynějšího úp. ř. slůvko toto zřejmě se vztahuje jak na formu notářského spisu, tak na dobu jeho zřízení (tak též Bartsch-Pollak, vydání 1916, prvý svazek, str. 402 a vydání 1927, str. 375 při § 55 úp. ř., poznámka 5, a Lehmann, vydání 1916, str. 426, pak rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 3746). Úpadcova manželka může se tudíž na důkaz toho, že bylo věno odevzdáno, dovolávati jen notářského potvrzení, vydaného v době, uvedené v § 55 úp. ř., jinaké důkazy jsou naprosto vyloučeny. Míní-li odvolací soud, že nelze seznati, proč by byly nepřípustny důkazy podané »naprosto cizími nepředpojatými důkazními prostředky, zejména svědky«, postačí poznámka, že v případech, o něž jde, zpravidla nevystupují svědci cizí a nepředpojatí, nýbrž naopak nejbližší členové úpadcovy rodiny, jak tomu jest i v tomto případě, a že právě proto nelze výklad, jaký dává § 55 úp. ř. odvolací soud, v soulad uvésti se smyslem a účelem zákona, chrániti věřitele před různými pletichami, vyskytujícími se nejčastěji mezi členy úpadcovy rodiny, čítajíc k nim i jeho manželku. Nemusel se tudíž prvý soud obírati svědectvím Rudolfa V-a a bylo proto vyhověno rekursu a rozhodnuto, jak uvedeno.

Citace:

č. 7705. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 79-81.