Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4638.


Administrativní řízení. — Vyvlastnění: Pachtýř pozemku vyvlastněného podle zák. o stav. ruchu, jehož právo pachtovní není v pozemkové knize zapsáno, není legitimován k rekursu do vyvlastňovacího nálezu.
(Nález ze dne 23. dubna 1925 č. 1578).
Věc: Jan M. v B. proti zemské správě politické v Praze stran legitimace rekursní v řízení vyvlastňovacím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v J. vyslovila nálezem z 3. října 1923 dle zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. vyvlastnění pozemku .... patřícího obci B. pro Jaroslava St. ke stavbě rodinného domku. Z tohoto nálezu odvolal se pachtýř vyvlastněného pozemku Jan M. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu, že Jan M. nemá věcného práva a jako pouhý pachtýř není legitimován k podání odvolání z vyvlastňovacího nálezu co do otázky přípustnosti vyvlastnění, nýbrž mohl by vyvlastňovací nález bráti v odpor pouze potud, pokud se týče otázky náhrady škody, jež mu vyvlastněním vznikla. V odpor vzatý nález však o vyvlastňovací náhradě nerozhodl, nýbrž vyhradil rozhodnutí této otázky době pozdější.
O stížnosti podané Janem M. do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že st-l jest pachtýřem vyvlastněného pozemku a že pachtovní právo jeho není v knihách pozemkových za- psáno. Má tedy st-l vůči vlastníku pouze osobní nárok rázu obligačního, aby mu užívání vyvlastněného pozemku bylo přenecháno (§ 1090 o. z. o.). Na základě takového oprávnění nemohl by se st-l brániti proti dobrovolnému zcizení pachtovního předmětu a musil by ustoupiti novému vlastníku, třeba pachtovní lhůta dosud neuplynula, neboť právo jeho proti zcizení pachtovního předmětu zákonem chráněno není (§ 1120 o. z. o.). Nemůže-li se pachtýř brániti proti dobrovolnému zcizení, tím méně se může brániti proti zcizení nucenému, jež se děje v zájmu veřejném, t. j. proti vyvlastnění. Ze svého práva pachtovního samotného nemůže tedy st-l dovozovati pro sebe nějaký právní nárok na to, aby předmět vyvlastněn nebyl. Zákon o stavebním ruchu rovněž nárok takový mu nedává; nemá-li však pachtýř nároku na to, aby předmět pachtovní zůstal zachován dosavadnímu vlastníku, pak není zájemníkem ve smyslu § 5 cit. zák. a nemůže se proti vyvlastnění brániti. Právem mu tedy žal. úřad odepřel legitimaci odvolati se proti vyvlastnění samému.
Zda by st-l mohl vystoupiti ve vyvlastňovacím řízení jako zájemník v příčině svých požadavků na náhradu škody, nemusil soud zkoumati, ježto v daném případě nešlo o otázku odškodnění, nýbrž pouze o přípustnost vyvlastnění samého.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 4371. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 314-317.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).