NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4807.

Složení na soudě jest tradiční ofertou. Byl-li oblát o složení vyrozuměn, jest oferent vázán ofertou do té míry, že nemůže jednostranně požadovati vrácení toho, co složil. Bylo-li více oblátů, nemůže se oferent domáhati, by věc byla vydána jednomu oblátu bez souhlasu ostatních, s nimiž dosud rozepře nebyla provedena.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, R I 146/25.)
Akciová společnost S. složila ve věci Josefa Š-a proti bance P. na soudě cenné papíry. Žádosti banky P. o vydání těchto cenných papírů soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud k rekursu inž. Josefa Š-a žádost pro tentokráte zamítl. Důvody: Cenné papíry, jichž vydání se banka P. domáhá, složeny byly akciovou společností S. pro podstatu »Alois Š. proti bance P.« Vydáním papírů těch byly by tedy dotčeny zájmy jak inž. Josefa Š-a, jenž akcie u ukladatelky upsal, tak i banky P., které dle původního poukazu akciové společnosti S. měly býti vydány. Jelikož Josef Š. původní poukaz odvolal a dosud nesvolil k vydání cenných papírů, rozsudky, kterými banka P. žádost o vydání jich opírá, působí právoplatností jen oproti akciové společnosti S., nikoli však také proti inž. Josefu Š-ovi, který žadatelkou žalován nebyl, nelze na ten čas vydání papírů povoliti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu akciové společnosti S. Důvody:
Složení podle §u 1425 obč. zák. je v podstatě tradiční ofertou. V nesporném řízení může deponent, co složil, nazpět požadovati jenom tehda, když podle spisů jest jeho oprávnění k tomu nepochybno, tedy když si vrácení vyhradil, nebo když oblát svolil ku vrácení nebo když je právoplatným rozsudkem zjištěno jeho právo, složené nazpět požadovati. Proto, když byl oblát vyrozuměn o složení, jest deponent tradiční ofertou vázán do té míry, že nemůže jednostranně požadovati vrácení složeného. Pro otázku vlastnictví k tomu, co bylo složeno, je v prvé řadě rozhodujícím obsah tradiční oferty, ve druhé řadě pak je rozhodujícím, zda-li byla tradiční oferta, tak jak byla učiněna, oblátem přijata. Právní posouzení rekursního soudu nijak neuchýlilo se od těchto právních pravidel. Podle tradiční oferty deponentky, podavší dovolací rekurs, složila tato z té příčiny, poněvadž si na 500 kusů akcií její vlastní emise činil nárok ing. Alois Š. s jedné a banka P. s druhé strany, a uvedla deponentka ve svém oznámení o učiněním složení výslovně, že žádá, by tyto složené akcie byly vydány jejich pravému majiteli. Na tomto skutkovém základě uvádí rekursní soud zcela správně, poukázav k tomu, že akcie byly složeny pro podstatu »Alois Š. proti bance P.«, že nelze bráti zřetel na rozsudky, o které stěžovatelka opírá svou žádost o vydání těchto akcií, poněvadž rozsudky tyto se netýkají rozepře mezi Aloisem Š-em s jedné a bankou P. s druhé strany, tedy, že spornost vlastnictví ku těmto akciím nebyla vyřízena oněmi rozsudky mezi těmi účastníky, pro které je deponentka složila, nýbrž, že byla rozepře provedena mezi deponentkou a bankou P. Nejde, jak tvrdí v dovolací stížnosti deponentka, o pouhou formalitu na věci ničeho neměnící, nýbrž o to jde, že druhý oblát ing. Alois Š. má býti jednostranným vydáním deposita spoluoblátu bance P. z tradiční oferty deponentčiny bez jakéhokoliv právního důvodu vyřazen, a že má jednostranně býti zbaven práv, tradiční ofertou deponentčinou nabytých. Proto rekursní soud právem rozhodl o žádosti na vydání deposita na ten čas zamítavě, ježto při žádaném vydání deposita nebyl prokázán souhlas spoluobláta ing. Aloise Š-a.

Citace:

č. 4807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 539-540.