NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1479.

Manžel, jemuž manželka vypověděla správu jmění, jest nadále pouze nezmocněným jednatelem.
Manžel se může domáhati náhrady nákladů, třebas je byl vynaložil ještě za trvání správy, vybočovaly-li z mezí správy jmění.
(Rozh. ze dne 8. února 1922, Rv I 866/21.)
Mezi manželi, kteří byli spoluvlastníky usedlosti, vedl se spor o rozvod manželství od stolu a lože. Již před podáním žaloby o rozvod (v březnu 1920) vypověděla manželka manželi správa svého jmění, manžel však přes to prodal v květnu 1921 několik kusů dobytka a nevyplatil manželce příslušné části strženého peníze, ač ho o to upomínala. Proti žalobě na zaplacení poloviny strženého peníze namítl žalovaný manžel jednak, že žaloba jest předčasnou, ježto vede dosud bez odporu žalobkyně dále společnou správu, takže vydání požadovaného peníze musí předcházeti súčtování, jednak uplatňoval vzájemnou pohledávku ve výši zažalované pohledávky, ježto po prodeji dobytčat v květnu 1921 zaplatil svému otci a švakru dluh, kterým byl jim povinován od roku 1914 za peněžitou a naturální výpomoc při požáru stodoly, náležející ku společné usedlosti. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Důvody: Žalovaný nehledě ku případné své pohledávce vzájemné byl povinen, polovinu peněz za prodaný dobytek žalobkyni vydati hned po přijetí trhové ceny a nemůže se dovolávati toho, že třeba dříve předsevzíti súčtování výnosu a vydání hospodářského roku. Vždyť manžel spravuje podle § 1238 obč. zák. majetek manželčin jen, pokud ona tomu neodporuje. Zde však žalobkyně žalovanému správu svého majetku vůbec vypověděla a nebyl nadále žalovaný ani oprávněn, by společný dobytek o své újmě prodával. Učinil-li tak, ručí podle § 1295 obč. zák. žalobkyni za škodu a má tedy při nejmenším povinnost vydati ji polovinu stržené ceny trhové. Žaloba není tedy nikterak předčasnou. Leč nelze uznati ani jsoucnost navzájem namítané pohledávky žalovaného. Po vypovězení správy majetku žalobkyní neměl žalovaný za manželku ani dluhů platiti a, učinil-li tak, předsevzal jednání to proti výslovné vůli žalující strany. V takovémto případě nemá podle § 1040 obč. zák. vůbec nároku na náhradu nákladu za žalobkyni učiněného a mohl by se hojiti jen tím způsobem, že by to, co za žalobkyni vynaložil, požadoval od příjemce zpět. I kdyby tu však nebylo tohoto zákonného předpisu, nebylo by lze pohledávku žalovaného uznati za dospělou. Soudce sdílí náhled strany žalující, že by mohl žalovaný dluh, který vznikl v době společného hospodaření, pouze tenkráte proti žalobě s úspěchem namítati, kdyby předložil zevrubné účty o příjmech a vydáních za onu dobu a prokázal jimi, že dluh onen z příjmů v té době zapraviti nemohl, nebo že polovinu docíleného přebytku manželce vydal. Podle § 1239 obč. zák. není sice manžel povinen účty za dobu společného hospodaření skládati a platí domněnka, že účty jsou vyrovnány. To však jest právě jen domněnka a manžel, který tvrdí, že nějaký dluh vyrovnán nebyl, musí právě proto dodatečně jej vyúčtovati a měl by nárok na zaplacení polovice oproti manželce jen, kdyby prokázal buď, že tehdejší příjmy naň nestačily, nebo že docílený přebytek byl mezi oba manžely rozdělen. Pokud takové vyúčtování se nestalo, není pohledávka žalovaného z důvodu placení společných dluhů v době správy majetku manželčina dospělou a proto podle § 1439 obč. zák. ku započtení se vůbec nehodí. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Odvolací soud shledává odvolání odůvodněným pokud se týče právního posouzení věci v tom směru, že žalovaným namítaná předčasnost žaloby nebyla v prvé stolici správně posouzena. Dle nesporného přednesu stran vede žalovaný hospodářství na celé usedlosti, kteráž patří každému ze sporujících se stran polovicí, i po výpovědi správy žalovanému ohledně polovice, žalobkyni patřící. Když tedy ve skutečnosti správa dosud se vede a žalobkyně ohledně své polovice neučinila jiného opatření, zejména v tom směru, že by se ustanovil společný správce (§ 836 obč. zák.) a tudíž správu její polovice usedlosti, žalovaným vedenou, trpí, jest správným náhled žalovaného, že nemůže žalobkyně, dokud žalovaný nesloží účtu za hospodářské období, domáhati se jednotlivých výtěžků z hospodářství, pokud připadají na její polovici, neboť bez složení účtu ze správy a vyřízení jeho nelze posouditi, zdali a kolik má žalobkyně ze správy k dobru. Žalobkyně musí se tedy předem domáhati složení účtu na žalovaném po případě sporem, dokud však účet vyřízen není, jest žaloba, o niž tu jde, předčasnou. Žalobkyně sama musela uznati za sporu, že žalovaný kryl i různé výlohy a ku posouzení celého poměru jest potřebí vyčkati uplynulí hospodářského období.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní znovu jednal a ji rozhodl.
Důvody:
Dovolání jest oprávněno z uplatněného dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. Dle § 1238 obč. zák. platí domněnka, že manželka, pokud neprojevila odporu, svěřila manželi jako svému zákonnému zástupci správu svého volného jmění, a pokládá se dle § 1239 obč. zák. manžel v tom případě sice za zmocněnce, ručí však jen za kmenové jmění nebo jistinu o užitcích, za této správy přijatých, nemusí však není-li tak výslovně vymíněno — účty klásti a má se za to, že jsou tyto až na den zrušení správy vyrovnány. V tomto případě vypověděla, jak nesporno, žalobkyně žalovanému správu majetku dne 8. března 1920, od té doby přestala tudíž oprávnění, manželi v cit. §§ propůjčená, a pokračuje-li žalovaný přes to ve správě jmění manželčina, jest pouhým jednatelem bez příkazu, který proti vůli manželky osobuje si správu jejích záležitostí. Nelze souhlasiti s odvolacím soudem, že žalobkyně, když nadále trpí tuto správu žalovaným a když neučinila návrhu na zřízení správce společné věci (§ 836 obč. zák.), žalovanému správu jmění nadále ponechává, neboť tím by se přezírala skutečnost, že žalobkyně jemu správu skutečně vypověděla; více, než odpor takto projevený, zákon nežádá a není zajisté třeba, by manželka učinila ještě další opatření, by manželi správa taková byla skutečně také odňata. Jako nezmocněný jednatel byl by žalovaný stejně jako každý zmocněnec povinen, složiti účet dle § 1012 obč. zák., jestliže odpůrkyně vypověděvši správu jmění, by za to žádala a vydati zároveň žalobkyni veškerý z jednání vyplynuvší užitek. V tomto případě jde o prodej několika kusů dobytka, jež oběma stranám společně patřily a jest nárok žalobkyně na vydání jejího podílu z docíleného výtěžku odůvodněn i v ustanoveních §§ 830, 837 a 839 obč. zák. Žalovaný může si ovšem sraziti nutný a užitečně učiněný náklad (§§ 837 a 1014 obč. zák.), musí jej však účtem, náležitě složeným, vykázati a správnost účtu prokázati; k tomu pak podává dostatečný podnět i příležitost tento spor o vydání spoluvlastnického podílu na výtěžku a nesrovnává se ani se zákonem ani se zásadou procesní ekonomie odkazovati žalobkyni, by předem žalovala o složení účtu a na ten způsob místo jednoho vedla několik sporů, když žalovaný může a vlastně i má za současného složení účtu svůj protinárok z tohoto důvodu uplatniti obranou proti žalobě této. Důvod, že účet složiti lze teprve po uplynutí hospodářského období, které ostatně od výpovědi správy již podruhé uplynulo, tomu vaditi nemůže. Pokud jde o protinárok, jejž žalovaný uplatňuje se kompensací nárok ze zaplacení společného dluhu u otce zorem soudu prvé stolice, že bez zvláštního zmocnění žalobkyně k placení dluhů za ni oprávněn není a že mu z toho proti ní nemůže nárok vzejíti, leda že by zaplatil dluh její, za který by však i on osobně neb s určitou majetností ručil (§ 1358 obč. zák.), anebo že by věřitel žalobkyně, jemuž platil, nárok svůj postoupil (§§ 1422 a 1423 obč. zák.). V tomto případě uplatňuje se kompensací nárok ze zaplacení společného dluhu u otce za žalovaného Antonína P-а a švakra Josefa K-a, vzešlého znovuzřízením shořelé stodoly a opatřením náhrady za shořelé zásoby obilí. Ve skutečnosti jde sice o náklad, spadající ještě do doby, kdy žalovaný za souhlasu žalobkyně spravoval její jmění. Tu dlužno však zjistiti a rozhodnouti, zda-li tento náklad byl učiněn v mezích správy jmění, či zda vybočoval z mezí těchto a týkal se jmění kmenového. Neboť manžel může se domáhati náhrady těch nákladů, které vybočovaly z mezí správy jmění, poněvadž dle § 1239 obč. zák. byl povinen, zapravovati z požitků jmění tohoto pouze náklady spojené se správou jmění. V novostavbě shořelé stodoly nelze spatřovati jednání v mezích správy jmění; jím rozmnoženo bylo jmění kmenové, jehož polovička náležela žalobkyni, neboť požár, následkem něhož stodola shořela, dlužno dle § 1311 obč. zák. pokládati za náhodu, jež co do manželčiny polovičky stihla manželku, a tedy manžel nebyl povinen, náklad na novostavbu co do manželčiny polovičky hraditi z vý- nosu jmění tohoto. V těchto směrech jest tudíž dovolání oprávněno, přes to však nebylo lze vyhověti návrhu dovolacímu na změnu rozsudku soudu odvolacího a obnovu rozsudku první stolice, ježto nebyly s uvedených hledisek probrány a zjištěny shora naznačené, pro spor důležité okolnosti.

Citace:

č. 1610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 374-377.