Čís. 4002.

Na dlužníkův spoluvlastnický podíl na hmotné věci movité jest vésti exekuci, je-li věc ve výlučné moci dlužníka (§ 253, 262 ex. ř.) dle §u 249 a násl. ex. ř., jinak dle §u 331 a násl. ex. ř.
(Plenární usnesení ze dne 24. června 1924, čís. pres. 15/24.)
V praxi Nejvyššího soudu vyskytl se rozpor v řešení otázky, jakým způsobem jest vésti exekuci na dlužníkův podíl na hmotné věci movité. Kdežto jedni měli za to, že jest tu výlučně postupovati dle §u 331 a násl. ex. ř., připouštěli druzí exekuci dle §u 249 a násl. ex. ř. Plenární senát, jemuž byla věc pro různost nálezů předložena k rozhodnutí, zodpověděl ji, jak shora uvedeno.
Důvody:
Otázka, o niž tu jde, jest spornou nejen v praxi, nýbrž i v literatuře. Tak zejména Neumann (System der Exekutionsordnung 1900 str. 177 č. 2 a poz. 6 a 7 s uvedenou tam další literaturou a Kommentar zur Exekutionsordnung 1910 str. 726 odst. 3 a ροz. 12) zastává náhled, že na spoluvlastnický podíl lze vésti exekuci jenom podle §u 331 a sl. ex. ř.; podobně patrně i Fürstl die österr. ZPG. 2 В. Exekutionsordnung str. 103, kdežto Stubenrauch: Kommentar zum A. B. G. B. 1902 str. 1020 k §u 829 odst. 2. a str. 1021, poz. 1 hájí stanovisko, že na spoluvlastnický podíl je vésti exekuci dle §u 249 a sl. ex. ř.; podobně i Krainz-Ehrenzweig: System des österr. allg. Privatrechtes str. 152 odst. 2 a ροz. 6 (z roku 1923) a Heller-Trenkwalder: Die österr. Exekutionsordnung in ihrer praktischen Anwendung 1912, str. 707, odvolávajíce se na nález rep. č. 200 (rozh. ze dne 21. ledna 1908 č. 15011/7, uveř. v úř. sb. víd. pod čís. 1068, a ve sbírce Glaser-Unger pod čís. 4084 n. řada). Exekuční řád neobsahuje výslovného předpisu o způsobu exekuce na podíly hmotných věcí movitých, dlužno se proto poohlédnouti po obdobných předpisech exekučního řádu. Přicházejí tu v úvahu předpisy o exekuci na podíly nemovitostí. Zákon stanoví výslovně (§ 87, 92 odstavec druhý, 131, 238 ex. ř.), že zákonných předpisů o exekuci na nemovitosti jest užiti i ohledně exekuce na podíly na nemovitostech. Opačné mínění dovozuje, že tu jde o zvláštní předpisy, obmezené pouze na nemovitosti, jichž nelze rozšiřovati také na exekuci na podíly na věcech movitých, majíc za to, že zákonodárce úmyslně nepojal do zákona obdobného předpisu při exekuci na věci movité. Leč s tímto stanoviskem nelze souhlasiti. Důvod, proč zákonodárce výslovně poukazuje ohledně exekuce na nemovitostní podíly na předpisy o exekuci na nemovitosti, spočívá jednak v tom, že chtěl uvésti v soulad předpisy exekučního řádu s předpisy knihovního zákona (najmě § 13 knih. zák.), jednak v tom, že při složitosti a mnohotvárnosti exekuce na nemovitosti bylo učiniti jisté výhrady (»pokud zákon nestanoví jinak« v §u 131, 238 ex. ř.), nikterak však nemělo býti opomenutím obdobných ustanovení při exekuci na movitosti zabráněno tomu, by předpisů o exekuci na movité věci nebylo obdobně použito i na exekuci na movitostní podíly. Další námitka opačného mínění spočívá v tom, že exekuce dle §u 249 a násl. ex. ř. na spoluvlastnický podíl dlužníkův na movité věci musela by selhati ohledně věcí, kterých dlužník ve své moci nemá (§ 253, 262 ex. ř.), takže by bezvýslednost exekuce dle §u 249 a násl. ex. ř. vedla nutně ku exekuci dle §u 331 a násl. ex. ř., což prý lze zjednodušiti tím, že exekuce na movitostní podíl bude vedena v každém případě hned z počátku dle §u 331 ex. ř. Námitka tato jest bezpodstatnou, ježto totéž, co uvádí o podílu na movité věci, platí i ohledně movité věci, jež náleží dlužníku celá. Není třeba zabývati se zde blíže právní konstrukcí spoluvlastnictví, jak to činí rozhodnutí bývalého c. k. nejvyššího soudu (repertorium nálezů čís. 200). Vždyť právní pojem spoluvlastnictví k věcem movitým i nemovitým jest týž, pro oba druhy věcí platí předpisy §u 825 a násl. obč. zák. a když, jak dovoděno, dlužno tu užíti obdoby ustanovení o exekuci na podíly nemovitostní, možno se již s tohoto hlediska vysloviti pro přípustnost exekuce dle §u 249 a násl. ex. ř. Exekuce dle §u 249 a násl. ex. ř. povede k cíli ovšem pouze tehdy, má-li dlužník věc ve své moci, nebo když věc je v moci vymáhajícího věřitele nebo třetí osoby k vydání věci ochotné. Na vymáhajícím věřiteli bude, by zásadně domáhal se exekuce dle §u 249 ex. ř. a, pakli by pro nedostatek podmínek §u 253, 262 ex. ř. nevedla k cíli, by nastoupil cestu dle §u 331 ex. ř. Podán-li však hned z prvopočátku návrh na exekuci dle §u 331 ex. ř., bude jej zamítnouti pro nevhodnou volbu exekučního prostředku, leč že by navrhovatel již v návrhu uvedl (§ 54 čís. 3 ex. ř.) a osvědčil (§ 55 odstavec druhý ex. ř.), že dlužník nemá v moci věci, na níž mu přísluší spoluvlastnický podíl.

Citace:

č. 4002. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 9-11.