Čís. 1920.
Sudiště podle § 99 odstavec třetí j. n. nelze se dovolávati vůči cizozemské firmě, jež má v tuzemsku generální zastupitelství.
(Rozh. ze dne 17. října 1922, R I 1075/22.) Žalobu proti akciové pojišťovací společnosti, jejíž hlavní sídlo bylo v Berlíně a generální zastupitelství v Praze, zadal žalobce na krajském soudě v Liberci, kdež měla žalovaná samostatné zastupitelství, založiv místní příslušnost na ustanovení § 99, odstavec třetí j. n. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud jí vyhověl a žalobu odmítl,
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Podmínkou použití sudiště jmění ve smyslu § 99 j. n. jest, že žalovaná strana v tuzemsku nemá bydliště ani sídla ve smyslu § 75 j. n. Že tato podmínka se vztahuje i na ústavy a společnosti uvedené v třetím odstavci § 99 j. n., jest zřejmo z účelu tohoto zákonného ustanovení, chrániti zájmy věřitelů, již mají v tuzemsku své bydlišitě, a jim umožniti snažší vymáhání jejich práv proti povinným, majícím bydliště v cizině, tak, aby tuzemský žalobce nebyl nucen domáhati se svého práva před cizozemským soudem. Nutnost této ochrany odpadá, jedná-li se o společnost, která vedle cizozemského sídla má druhé sídlo v tuzemsku. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje i doslov třetího odstavce § 99 j. n.: »cizozemské ústavy, majetkové podstaty, společnosti, společenstva a jiná sdružení osob mohou mimo to žalována býti u toho tuzemského soudu, v jehož obvodě jest jejich stálé zastupitelství pro tuzemsko neb orgán, jemuž svěřeno jest obstarávání obchodů takových ústavů a společností«. Slovy »mimo to« poukazuje se k prvému odstavci, který upravuje sudiště jmění všeobecně proti osobám, jež v tuzemsku nemají bydliště. V tomto případě není sporno, že žalovaná pojišťovací společnost má své sídlo v Berlíně, a generální, protokolované zastupitelství v Praze. Toto zastupitelství jest dle čl. 4. cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. a dle § 2 zákona ze dne 29. března 1873, čís. 42 ř. zák. povoláno, zastupovati žalovanou společnost jak vůči státní správě, tak i vůči třetím osobám soudně i mimosoudně v tuzemsku s neobmezenou plnou mocí ve všech záležitostech, které mají svůj základ v provozování obchodů v tuzemsku. Z § 6 vlád. nař. ze dne 10. června 1919, čís. 321 sb. z. a n. jest zřejmo, že zmíněné předpisy v uvedených směrech nedoznaly v podstatě žádných změn. Nechtěli-li tedy v tomto případě žalobci žalovati v Německu, mohli v tuzemsku podati žalobu dle § 75 j. n. jedině v sídle zastupitelství žalované společnosti v Praze a nikoliv v Liberci, kde, jak vychází z přednesu stran, takového zastupitelství není. Ustanovení odstavce třetího § 99 j. n. nepřichází, jak výše uvedeno, v úvahu, jelikož tu není předpoklad prvého odstavce tohoto §, že žalovaná strana v tuzemsku nemá ani bydliště ani sídla.