— Č. 8373 —

Č. 8373.

Váleční poškozenci:* Ustanovení § 9 zák. č. 142/20 nezakládá pro válečného poškozence nárok na zvýšení důchodu v paragrafu tom uvedené.
(Nález ze dne 21. ledna 1930 č. 772).
Věc: Rudolf M. v C. (adv. Dr. V. Radimský z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. V. Elsnic) o invalidní důchod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. úřad pro péči o vál. poškozence v Praze přiznal výměrem ze 4. října 1927 Rudolfu M. dle zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 požitky invalidní — — — — —.
Tímto výměrem pozměnil zem. úřad pro vál. poškozence svůj původní výměr z 8. března 1927 potud, že na místo plného 100%ního zvýšení základního invalidního důchodu 2 400 Kč přiznal invalidovi pouze částky odpovídající přiznanému základnímu invalidnímu důchodu.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání Rudolfa M. — —
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — — —
Stížnost napadá výrok žal. úřadu, vztahující se na 100%ní zvýšení důchodu po rozumu § 9 zákona požitkového. Ač stížnost výslovně nemluví o zvýšení důchodu, lze námitku stíhající výrok úřadu po této stránce spatřovati ve výtce, že »zákonný nárok st-lův nemůže býti obmezován žádnými výnosy resp. nějakými oběžníky min. soc. péče« a že je výrok úřadu vadným proto, že »místo podle zákona vypočítává mu důchod podle neznámých mu a nepublikovaných oběžníků«.
Námitku tuto nemohl však nss shledati odůvodněnou.
Především přehlíží st-1, pokud běží o zvýšení invalidního důchodu po rozumu § 9 zák. č. 142/20 resp. č. 39/22, jehož sluší obdobně použíti i na invalidu poválečného, o něhož jde v daném případě (sr. § 2 zák. č. 41/22), že invalidům nepřísluší právní nárok na přiznání zvýšení dle cit. § 9. To vyplývá zřejmě z textace tohoto předpisu, podle něhož invalidům tam blíže vytčeným může min. soc. péče v dohodě s min. fin. zvýšiti základní invalidní důchod o 50%, pokud se týče až o 100%. V daném případě se tak stalo výnosem min. soc. péče z 25. srpna 1924, který povolil v dohodě s min. fin. st-li počínaje dnem 1. května 1924 prozatím na dobu 3 let 100%ní zvýšení, připojil však zároveň, že se tak děje jen za podmínek a předpokladů uvedených ve výn. min. fin. z 27. dubna 1923, jak byl intimován zem. úřadu výnosem z 19. června 1923.
Je sice pravda, že zem. úřad podle spisů správních neintimoval st-li obsah shora cit. výnosů, obmeziv se na pouhou citaci výnosu min. soc. péče z 25. srpna 1924. Žal. ministerstvo však sdělilo st-li v podstatě — Č. 8374 —
obsah posléz cit. výnosu min. soc. péče, jakož i obsah podmínek vyslovených min. fin. a pro tento spor směrodatných, zejména podmínky, že invalidům, kteří mají propůjčenou trafiku, bude od zvýšeného důchodu odečtena v době od 1. února 1922 nadále ona částka čistého výnosu, o niž tento převyšuje základní invalidní důchod s příslušnou drah. přirážkou a příplatky.
St-li dostalo se tedy žal. úřadem dostatečného sdělení o obsahu a rozsahu povoleného zvýšení dle § 9 zák. a bylo mu tak umožněno, aby ve stížnosti k nss-u své námitky uplatnil. Neobstojí tedy výtka vadnosti řízení.
Neobstojí však ani výtka nezákonnosti. Nemá-li podle hořejších výkladů invalida ex lege právního nároku na přiznání zvýšení dle § 9 zák., nemůže se cítit zkrácen ve svých subj. právech tím, že zúčastněná min.-a rozhodující o tomto zvýšení připojila k povolení určité podmínky a modifikace, jak jsou uvedeny v nař. rozhodnutí. Tu neběží o libovolné obmezování zákonného nároku, jak mylně se domnívá stížnost, nýbrž o oprávnění úřadu, pohybující se v mezích předpisu § 9.
Mohlo proto povolené zvýšení základního invalidního důchodu býti učiněno závislým také na podmínce uvedené v nař. rozhodnutí pod čís. 2, aniž tím bylo zasaženo do nějakého nároku, st-li zákonnou normou přiznaného. Důsledkem toho nelze shledati ani nezákonnou aplikaci této podmínky na daný případ, přiznal-li žal. úřad ex titulo zvýšení nikoli celý peníz 2 400 Kč, odpovídající základnímu invalidnímu důchodu, nýbrž částky nižší, vypočtené po rozumu podmínky pod č. 2 vytčené, při čemž bylo uváženo, že stížnost ani nevytýká, že výnos trafiky st-li propůjčené byl za sporná léta zjištěn nesprávně, naopak sama vychází z čistého příjmu z trafiky úřadem zjištěného.

Citace:

č. 8373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 264-265.