NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3703.

Stačí, když daně a poplatky, které do dne dražby ještě vyměřeny nebyly (býti nemohly), oznámí se exekučnímu soudu a uvedou na vědomost účastníkům takovým způsobem, aby k nim při dražbě a při rozhodnutí o odporu proti příklepu mohlo býti přihlíženo.
Poplatku z čisté pozůstalosti lze přiznati na vydražené nemovitosti zákonné právo zástavní jen tehdy, pokud nemovitost jest sama čistou pozůstalostní hodnotou a poplatek ten může býti přikázán z nejvyššího podání jen tehdy, je-li vymáhající věřitel úplně kryt; poplatek nemovitostní však požívá přednostního pořadí přede všemi právy soukromými.
Útraty, vzniklé v rozvrhovém řízení, nelze vymáhajícímu věřiteli proti dlužníku přisouditi.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1924, R I 261/24.) K rozvrhu výtěžku za exekučně vydraženou nemovitost přihlásil úřad pro vyměřování poplatků ve výsadním pořadí úhrnným penízem veškeré poplatky, vyměřené z dlužníkovy pozůstalosti. Oba nižší soudy přiznaly poplatky v požadovaném pořadí. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele potud, že zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by provedl šetření v důvodech naznačené a pak o nároku úřadu pro vyměřování poplatků na přikázání poplatků vyměřených z dlužníkovy pozůstalosti znova rozhodl; účtované rekursní útraty nebyly přisouzeny.
Důvody:
Nejvyšší soud uvažoval předem, zda přikázání poplatků, vyměřených z dlužníkovy pozůstalosti, v přednostním pořadí před vymáhajícím věřitelem nepřekáží okolnost, že nebyly podle §u 172 ex. ř. přihlášeny do dne dražby. Otázku tuto slušelo rozhodnouti záporně, neboť úřad pro vyměřování poplatků obrátil se již před dražbou přípisem ze dne 11. července 1923 na exekuční soud se žádostí za vhodné opatření, by poplatky, které budou z pozůstalosti vyměřeny, byly z nejvyššího podáni zajištěny. Vyhovuje i doslovu i účelu předpisu §u 172 ex. ř., když daně a poplatky, které do dne dražby ještě vyměřeny nebyly, po případě vyměřeny býti nemohly, takovým způsobem se oznámí exekučnímu soudu a uvedou na vědomost účastníkům (§ 178 čís. 1 ex. ř.), aby k nim při dražbě a při rozhodnutí o odporu proti příklepu opírajícím se o § 184 čís. 8 ex. ř. bylo přihlíženo.
Ve věci samé nelze dovolacímu rekursu upříti částečně oprávněnosti. Poplatkový úřad uvedl ve své přihlášce veškeré poplatky, vyměřené z dlužníkovy pozůstalosti úhrnnou částkou, nerozeznávaje, kolik z nich připadá na poplatek čisté pozůstalosti (daň dědickou) s poplatky vedlejšími a kolik na reální převodní poplatek z vydražené nemovitosti. Toto rozeznávání jest však pro posouzení, zda a pokud přísluší přihlášeným poplatkům přednostní zákonné právo zástavní, podstatné. Pokud jde o poplatek z čisté pozůstalosti, může mu býti přiznáno zákonné právo zástavní na vydražené nemovitosti jen potud, pokud tato nemovitost jest sama čistou pozůstalostní hodnotou, pokud totiž nebyla v den úmrtí dlužníkova dle §u 57 popl. zák. po odečtení břemen na ní váznoucích předlužena. Při vyčerpání ceny nemovitosti břemeny na ní váznoucími nelze mluviti o čisté její ceně, která jedině jest předmětem dědické daně, a důsledně ani o zástavním právu vyhraženém pro dědickou daň. V tomto případě byla pohledávka vymáhajícího věřitele již v den dlužníkovy smrti pojištěna na vydražené nemovitosti právem zástavním, poplatek z čisté pozůstalosti může býti proto přikázán ku zaplacení po případě zajištění z nejvyššího podání jenom, bude-li vymáhající věřitel úplně kryt. Jinak jest tomu s poplatkem nemovitostním. Podle §u 72 popl. zák. vázne týž na nemovitosti, z jejíhož převodu jest bez ohledu na její zadlužení vyměřen, v pořadí přednostním přede všemi právy soukromými, z posledního odstavce §u 1 zákona ze dne 18. června 1901, čís. 74 ve spojení se současným zrušením §u 5 cís. nařízení ze dne 19. března 1853, čís. 53 ř. zák. pak plyne, že podnětem ku vyměření tohoto poplatku jest již nápad dědický bez ohledu na pozdější odevzdání neb dřívější exekuční prodej. Následkem toho jest nutno přiznati reálnímu převodnímu poplatku vyměřenému z nápadu dědického přednostní zákonné právo zástavní, a nelze dovolacímu rekursu ohledně tohoto poplatku vyhověti. Na exekučním soudu bude, by dotazem u poplatkového úřadu zjistil, z jakých položek se skládají přihlášené poplatky, vyměřené z dlužníkovy pozůstalosti, a podle výsledku tohoto dotazu o nich a o pohledávce vymáhajícího věřitele znova rozhodl.
Na náhradu účtovaných útrat rekursů nemá vymáhající věřitel nároku, i když budou míti částečný úspěch, neboť není osoby, jež by mohla býti odsouzena k jejich zaplacení. Jmenovitě nemohou býti uloženy dlužníkovi dle §u 74 ex. ř. Udělením příklepu bylo vlastní exekuční řízení, v němž dlužník byl stranou, skončeno, následující řízení rozvrhové má povahu řízení nesporného, v němž osoba dlužníkova ustupuje do pozadí, takže nelze útraty vzniklé vymáhajícímu věřiteli v tomto řízení, pokládati za způsobené dlužníkem. (Srovnej rozhodnutí ze dne 4. února 1913, kniha judikátů čís. 201.)

Citace:

č. 3703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 517-519.