NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 16108.

Provozovatel autobusu neodpovídá podle zák. č. 162/1908 ř. z. za škodu vzniklou sklouznutím cestujícího na podlaze autobusu kluzké následkem naneseného sněhu, škoda ta není v příčinné souvislosti s provozem motorového vozidla.
(Rozh. ze dne 19. května 1937, Rv I 2102/35.)
Žalobkyně, která utrpěla úraz sklouznutím na kluzké podlaze autobusu následkem toho, že byl na podlaze vozu nanesen jinými cestujícími sníh, se na žalovaném majiteli autobusu domáhá náhrady škody. Na podlaze autobusu byly jen dřevěné mříže, jichž účelem je zabezpečiti chůzi cestujícího obecenstva. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy správně vyslovily, že žalobkyně nemůže důvodně opříti svůj nárok o ustanovení autom. zákona č. 162/1908 ř. z. Jde o to, zda lze v souzeném případě uznati, že škoda byla způsobena provozem (»durch den Betrieb«), poněvadž podle ustanovení § 1 řeč. zákona nestačí, povstala-li škoda sice při provozu, ale bez příčinné souvislosti s ním, a je-li tomu tak, zda se může žalovaný zprostiti odpovědnosti podle § 2 uved. zákona proto, že škodná událost ani nemůže býti vyvozována z vadné povahy silostroje, nebo ze zvláštního způsobu jeho výkonu. Žalobkyně tvrdí, že když chtěla z autobusu vystoupiti, uklouzla na jeho kluzké podlaze, poněvadž do autobusu nastupující cestující nanosili mnoho sněhu. Žalovaný namítl, že na podlaze autobusu byly položeny dřevěné mříže, aby cestující nemohli uklouznouti, že toto vnitřní zařízení autobusu bylo v tom stavu, v jakém byl vůz dodán továrnou, a že vnitřní zařízení to nepatří k provozním opatřením autobusu, za které by majitel autobusu odpovídal. V rozhodnutí č. 13264 Sb. n. s., na něž se odkazuje, bylo vyloženo, že o provoz ve smyslu § 1 autom. zák. jde tehda, jsou-li síly určené k pohonu silostroje v činnosti, třebas by se silostroj nepohyboval. Přeruší-li autobus na chvíli v zastávce jízdu, aby z něho cestující vystoupili nebo do něho nastoupili, nebyl tím jeho provoz přerušen. V souzeném případě nebylo sice zjištěno, byl-li chod motoru při zastavení ve stanici E. zastaven a zůstaly-li sily určené k jeho pohonu v činnosti, než toho v souzeném případě ani není třeba, poněvadž z věci samé je zřejmé, že přerušením jízdy na zastávce nebyl provoz sám přerušen, když cestující z autobusu vystupovali. Jest tedy zkoumati, zda škodná událost v souzeném případě byla v příčinné souvislosti s provozem autobusu, totiž s jeho vadnou povahou, nebo se zvláštním způsobem jeho výkonu. Není pochybné, že škodná událost, totiž sklouznutí na podlaze autobusu pro nanesený sníh kluzké nebo na dřevěné mříži tam položené, nenastala následkem vadné povahy autobusu, neboť tím jest míněna vadná povaha jízdnímu silostroji vlastní, to jest jeho technicky vadná povaha. Že žalobkynin úraz není v souzeném případě v příčinné souvislosti ani se zvláštním způsobem výkonu autobusu, vysvítá z toho, že zvláštní způsob výkonu silostroje záleží v tom, že je poháněn živelní silou. V souzeném případě netřeba ani řešiti otázku, zda dřevěná mříž v autobusu patří k jeho vnitřnímu zařízení, poněvadž by zařízení to musilo býti vadné, aby nastala odpovědnost provozovatele jízdy podle automobilového zákona, což však v souzeném případě zjištěno nebylo. Nárok žalobní, pokud jej lze opříti o ustanovení automobilového zákona, není tedy odůvodněn. Pokud by jej bylo posuzovali podle předpisů práva občanského, bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala zavinění žalovaného. Přednes žalobkynin v tom směru však nestačí, aby se jím soudy mohly blíže zabývali, jak na to správně poukázal již prvý soud.

Citace:

Čís. 15686.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1199-1201.