NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 15290.

Soudy jsou vázány pravoplatnými výměry správních úřadů, že zaměstnanec nepodléhá pojistné povinnosti.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, Rv I 708/36.)
Žalobce tvrdě, že byl u žalovaného zaměstnán, domáhá se na něm placení důchodu ve výši renty, již by dostával od Všeobecného pensijního ústavu, kdyby byl zaměstnavatelem řádně k pojištění přihlášen. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Proti žalobnímu nároku učinil žalovaný mimo jiné námitku, že se žalobce sám přihlásil k pensijnímu pojištění, že však nebyl přijat, a že odvolání žalobcovo proti zamítavému rozhodnutí o jeho pojistné povinnosti bylo zamítnuto. Prvý soud také zjistil, že žalobce byl u Všeobecného pensijního ústavu odmítnut proto, že nebyl k žalovanému ve služebním poměru. Toto zjištění se stalo závazným pro rozhodnutí soudu odvolacího, který připustil ještě důkaz výnosem ministerstva sociální péče č...., z něhož plyne, že Zemský úřad v P. zamítl odvolání žalobcovo proti výměru úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu v P. o neuznání jeho pojistné povinnosti v zaměstnání u žalovaného jako opožděně podané a že ministerstvo sociální péče zamítlo odvolání
Civilní rozhodnutí XVIII. 42 žalobcovo proti rozhodnutí zemského úřadu. Bylo tedy podle toho ve správním řízení pravoplatně rozhodnuto, že žalobce nepodléhal pojistné povinnosti, všemi stolicemi, ke kterým si mohl žalobce ve správním řízení stěžovati, takže jde o rozhodnutí konečné. Soudy jsou vázány pravoplatnými rozhodnutími, která vydaly správní úřady ve věcech pensijního pojištění v mezích své působnosti, nemohouce se obírati materielním obsahem nálezů správních úřadů ani tenkráte, kdyby se příčily zákonu (Sb. n. s. civ. čís. 2198, 2222, 4690, 8279). Byla tedy pro soudy závazně rozřešena otázka, že žalobce v době, na kterou se vztahuje rozhodnutí úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu v P., nepodléhal pojistné povinnosti podle zákonů čís. 89/20 a 26/29 Sb. z. a n., které přicházejí v úvahu (Sb. n. s. civ. čís. 5804, 8286, 8643). Dobu tu nebylo třeba přesně zjišťovati, ježto žalobce nepřednesl, že za trvání svého smluvního poměru k žalovanému nastaly v jeho výkonech nějaké změny, nýbrž jednotně vylíčil své zaměstnání u žalovaného po celých 11 roků, po které byl prý u něho zaměstnán, takže již pravoplatné rozhodnutí správních úřadů svrchu uvedené a vlastní přednes žalobcův opodstatňují závěr učiněný soudem odvolacím, že žalobce nebyl k žalovanému ve služebním poměru, který by zakládal povinnost žalovaného, by přihlásil žalobce k pensijnímu pojištění. Tím ovšem pozbyl právního podkladu žalobní nárok, pokud právě byl opřen o opominutí žalovaného, že nepřihlásil žalobce k pensijnímu pojištění, ač podle zákona měl tak učiniti.

Citace:

Čís. 15290.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 683-684.