Čís. 122 dis.

Jde o poškození cti a vážnosti stavu, nabízel-li advokát opětně insercemi v časopisech zastoupení nemajetným osobám a setrval při tom, ač byl kolegy upozorněn na nepřípustnost takového postupu.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1930., Ds I 25/30)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze, jímž byl odvolatel uznán vinným kárným přečinem poškození cti a vážnosti stavu, jehož se dopustil tím, že opětovně insercemi v časopisech nabízel zastoupení nemajetným osobám, a setrval při tom, ač byl kolegy upozorněn na nepřípustnost takového postupu, mimo jiné z těchto
důvodů:
Odvolání, hájícímu stanovisko, že veřejné nabízení se advokáta (inseráty) k převzetí zastupování nemajetných osob jest jednáním eticky vysoce cenitelným, a že proto nemůže býti porušením vážnosti a cti stavovské, nelze přisvědčiti. Jest ustálenou zásadou nazírání stavu advokátského, že není slučitelné se ctí a vážností stavu, získávati klienty použitím prostředků, které, třebaže jsou v obchodním životě právem pokládány za bezvadné, jsou nedůstojné pro advokáta, poněvadž se jeho povolání zakládá na důvěře, důvěra však musí býti advokátovi přinášena, a nesmí býti získána reklamou a nadháněním klientů. Tuto zásadu jest přísně a důsledně zachovávati a netrpěti z ní výjimky neb odchylky; kdyby jednou byla prolomena, třebas i jen v jednom směru, mohlo by to brzy a snadno vésti k naprostému jejímu zřícení a tak k nezřízenému konkurenčnímu boji reklamou, který by se příkře příčil úkolům povolání advokátského a důstojnosti celého stavu. Právem proto spatřuje kárná rada i v inserování pod rouškou převzetí zastupování nemajetných kárný poklesek, zdůrazňujíc jednak, že obviněný nenabízel své služby z pohnutek čistě altruistických, že mu šlo naopak, jak sám připouští, o to, by si tímto způsobem zjednal zdroj příjmů, a poukazujíc dále vhodně k tomu, že pojem »nemajetných« je neurčitý a nelze jej jasně ohraničili proti pojmu osob »majetných«, a že vlastně rozhodnutí o tom by tak bylo zůstaveno volnému uvážení obviněného. Obviněný byl po prvních inserátech na nepřípustnost jednání ú-ckými advokáty prostřednictvím Dr. M-e upozorněn, a jest proto na snadě závadnost jeho jednání s hlediska kárného přes zdůrazňování šlechetných pohnutek, jimiž prý byl při inserci veden.

Citace:

Čís. 122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 740-741.