NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2278.

Jde-li ve sporu o rozřešení otázky, zda byt, o jehož vyklizení se žaluje, byl užíván na základě smlouvy služební či smlouvy nájemní, nemůže soud, dospěje-li k tomuto náhledu, žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva (§ 477 čís. 6 c. ř. s.), nýbrž má ji zamítnouti.
(Rozh. ze dne 13. února 1923, R II 20/23.) Žalovaní, jimž jako poddůstojníkům v činné službě vojenská správa (pluk, u něhož sloužili) přidělila obytné místnosti jako naturální byt za určitou úplatu, podrželi i po svém vystoupení z vojenské služby za souhlasu téhož orgánu vojenského (velitelství pluku) tytéž obytné místnosti za původních podmínek. O žalobě československého eráru na vyklizení těchto místností rozhodl soud prvé stolice ve věci, odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu, dospěv k názoru, že šlo o poměr nájemní.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k domnělé zmatečnosti dále ve věci jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením jako zmatečné a odmítl žalobu jako nehodící se k spornému soudnictví, neuvedl však důvodů, proč pokládá pořad práva za nepřípustný a dosavadní řízení za zmatečné. Z poslední věty důvodů, že nájemní byty jsou pod ochranou zákona o ochraně nájemníků, lze však souditi, ze odvolací soud má na zřeteli § 1 a 4 zákona ze dne 27. dubna 1922 čís. 130 sb. z. а n. o výpovědi smlouvy nájemní. Je-li tomu tak, přehlíží odvolací soud, že se žalobce nedomáhá výpovědi smlouvy nájemní, nýbrž že podal žalobu na vyklizení bytu z toho důvodu, že žalovaný používá bytu bez právního důvodu. O tom, zda je tato žaloba odůvodněna, čí užívá-li žalovaný bytu na základě smlouvy nájemní — a o to jen ve sporu běží — nemůže býti rozhodováno v řízení nesporném, nýbrž v řízení sporném rozsudkem a nikoli usnesením. Stanovisko odvolacího soudu, že žalovaný užívá bytu na základě smlouvy nájemní, nemůže tudíž vésti ke zrušení rozsudku prvého soudu a celého předchozího řízení, а k odmítnutí žaloby, nýbrž jen ke změně tohoto rozsudku, а k zamítnutí žaloby, když by odvolací soud na základě ústního jednání odvolacího dospěl k přesvědčení, vyslovenému v napadeném usnesení.

Citace:

Čís. 2278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 269-270.