Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 361.


Zabírání bytů: Pro výrok o zabrání místností jest rozhodný jedině stav jejich bezprostředně v době zabrání.
(Nález ze dne 19. března 1920 č. 2005.)
Prejudikatura: nález ze dne 28. června 1919 č. 3286, sbírky č. 150.
Věc: Theodor a Amalie Schmidtovi na Král. Vinohradech (adv. Dr. Katz z Prahy) a Karel Janecký na Král. Vinohradech (adv. Dr. Taussig
z Prahy) proti společnému bytovému úřadu v Praze stran zabrání místností restauračních.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zabral společný bytový úřad v Praze dle usnesení senátu ze dne 18. listopadu 1919 na základě § 6 vl. nař. ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n. velkou restaurační místnost najatou Karlem Janeckým v domě Amalie Schmidtové čp. 35 v Král. Vinohradech, Jungmanova tř. čís. 25 v přízemí, poněvadž »jest prokázáno, že místnosti té není po delší dobu používáno«.
Rozklad do tohoto rozhodnutí Karlem Janeckým podaný byl zamítnut usnesením ze dne 15. prosince 1919 čís. 59903.
O stížnostech do těchto rozhodnutí vznesených uvážil nejvyšší správní soud toto:
V tom, že o rozhodnutí společného bytového úřadu nebyla zpravena majitelka domu, nýbrž její manžel Theodor Schmidt, neshledal nejvyšší správní soud podstatnou vadu řízení, když majitelce domu nebylo tímto porušením předpisu § 8 cit. nař. znemožněno, aby se proti naříkanému rozhodnutí v čas bránila.
Nález v odporu vzatý o zabrání místnosti sice neuvádí výslovně, o který specielní předpis § 6 cit. nař. se opírá, avšak z toho, že vyslovuje zabrání restaurační místnosti z důvodu, že jí není po delší dobu používáno, nutno souditi, že má na mysli předpis čís. 7 § 6 cit. nař., dle kterého lze zabrati nepoužívané živnostenské místnosti anebo nepoužívané místnosti určené k provozování jakéhokoliv jiného zaměstnání. Místnosti takové se pokládají za nepoužívané, jsou-li prázdné, nebo používá-li se jich toliko k uložení věcí, které majitel může uložiti jinde (§ 1, odst. 1, č. 7 1. c).
V té příčině vyšetřil žalovaný úřad výslechem Karla Janeckého dne 2. října 1919 předsevzatým, že tento stěžovatel má dvě restaurační místnosti. Velký sál jest užíván vojenskou stanicí pro 200 vojáků. Prohlídkou místností pak dne 9. října 1919 vykonanou bylo zjištěno, že ze dvou restauračních místností menší jest restauračně zařízena, druhá větší dosud zařízena není, ale bude prý zařízena v několika dnech, jakmile budou spravena okna.
Tím byl sice zjištěn stav a způsob užívání místností v době na několik týdnů před zabráním, avšak nebylo zjištěno, jaký stav byl v době zabrání místnosti, který jest pro výrok o zabrání jedině rozhodný. V tom spočívá podstatná vada řízení, která tím více padá na váhu, že stěžovatelé jednak již v rozkladu, jednak ve stížnostech svých kladou důraz na to, že dne 10. listopadu 1919, tudíž ještě před zabráním a dříve, nežli nastala ztráta volné disposice s místností (§ 7 1. c), pronajata byla zabíraná místnost ředitelství pošt a telegrafů v Praze k pořádání kursu pro montéry a pro tento účel po 8 hodin denních jest používána, kdežto v hodinách večerních slouží k pořádání schůzí, přednášek, hostin a j. Bylo-li v době, kdy naříkané zabrání bylo usneseno, oné místnosti takovýmto způsobem užíváno, nebylo by ji lze pokládati za nepoužívanou místnost živnostenskou a tím by zmizel zákonný důvod pro její zabrání.
Poněvadž, jak právě vysvětleno, chybí vyšetření o používání nebo nepoužívání zabrané místnosti v době jejího zabrání, jeví se nutným skutkovou podstatu v tom směru doplniti a bylo proto naříkané rozhodnutí po rozumu § 6, odst. 2 zákona o správním soudě zrušiti.
Tím minula potřeba, aby se nejvyšší správní soud zabýval ostatními námitkami stížnosti.
Citace:
č. 361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 209-210.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).