Č. 901.

Nemocenské pojišťování dělníků: Kdy lze mluviti o pracovním poměru v podniku.
(Nález ze dne 22. června 1921 č. 8249.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Ch. proti býv. c. k. ministerstvu sociální péče ve Vídni o náhradu léčebného za J. S.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ― ―
Souhlasným udáním Josefa L. a Josefa S. jest zjištěno, že Josef S. u Josefa L. v době od 8. do 24. února 1915 dva dny po půl dni nakládal uhlí. Oba souhlasí dále v tom, že Jos. S. nestál u L. v pracovním poměru a S. dodává, že vůbec po tuto dobu nebyl v takovém stálém poměru, nýbrž že vykonával pouze práce příležitostné, aniž může udati, u kterých stran a po jakou dobu v době kritické pracoval... Jos. L. udává dále, že k nakládání uhlí přijal do práce Františka L., jemuž také jedině odměnu za tuto práci vypadající odevzdal. L. dovolil pouze S., aby spolupracoval.
Jde zde nesporně o podnik, spadající pod živnostenský řád a následkem toho dělníci v podniku zaměstnaní podrobeni jsou dle § 1, odst. 2 zák. o nem. pojištění ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. povinnosti pojistné; sporné však jest, zda Josef S. v živnostenském podniku Josefa L. ve smyslu tohoto ustanovení byl zaměstnán, t. j. zdali byl v pracovním poměru k němu.
Aby poměr takový ve smyslu § 1 cit. zákona byl založen, jest třeba na straně dělníkově projevu jeho fysické pohotovosti k vykonávání určité činnosti a na straně zaměstnavatelově, že buďto sám nebo svým zástupcem onu pohotovost béře na vědomí a to buď výslovně anebo (dle § 863 o. z. o.) mlčky. Teprve tímto souhlasným projevem nastává pracovní poměr ve smyslu § 1 nem. zák. pojistnou povinnost podmiňující. Pouhá faktická činnost dělníka v podniku bez vědomí a vůle nebo dokonce proti vůli podnikatele nebo jeho zástupce nestačí, aby založeno bylo zaměstnání ve smyslu zákona.
Stěžovatelka již v rekursu na ministerstvo tvrdila, že pracovní výkon S. se stal proti vůli podnikatele Josefa L., ano tvrdila dokonce, že L., když se dozvěděl o přítomnosti S. na pracovním místě, vyhnal jej, poněvadž mu je S. znám jako tulák a simulant nemocniční.
O této okolnosti, která by vylučovala souhlas na straně zaměstnavatele Josefa L. k založení pracovního poměru se S., jakož i o další okolnosti, zda František L. byl vůbec zaměstnavatelem Josefem L. zmocněn, přijmouti vedle sebe do zaměstnání ještě jiné pracovní síly, nebylo však konáno šetření a nebyl obzvlášť o těchto okolnostech František L. vyslýchán.
V těchto směrech zůstalo tudíž šetření neúplným a poněvadž tyto nedostatky znemožňují přesné zodpovědění sporného bodu stižného v této záležitosti, bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o správ. soudě zrušiti.

Citace:

č. 901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 661-662.