NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 6972.

Státní zaměstnanci: I. * I když úředník je jmenován do určité hodnostní třídy podle § 49 služ. pragm. z roku 1914, je postup do vyššího platového stupně této hodnostní třídy postupem časovým podle § 51, odst. 1. a nikoli postupem platovým podle § 50 služ. pragm., jestliže základem postupu toho a terminu jeho není nárok nabytý jmenováním, nýbrž nárok nabytý časovým postupem. — II. O vlivu nepříznivé kvalifikace úředníka na časový postup podle § 51, odst. 4. služ. pragm.
(Nález ze dne 16. prosince 1927 č. 22378).
Věc: František H. v L. proti ministerstvu vnitra stran postupu do vyšších stupňů služného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem zsp-é v Praze z 12. března 1921 byla st-li, tehdy okr. heitmanu VII hodn. třídy úředníků státních, podle zák. č. 222/20 propočtena celková doba služební ke dni 1. ledna 1921 23 lety 7 měsíci 10 dny a přiznán mu 1. platový stupeň VI. hodn. tř. stát. úředníků. — Dekretem presidenta republiky z 31. srpna 1921 byl st-l jmenován místodržitelským radou VI. hodn. tř. — Výnosem zsp-é z 12. května 1922 byly mu přiznány dne 1. června 1921 požitky 2 plat. stupně VI. hod. tř. — Podle obsahu správních spisů vyzněl kvalifikační posudek st-le za rok 1922 a 1923 jako »méně uspokojivý« a za rok 1924 jako »neuspokojivý.«
Podáním z 25. března 1925 požádal st-l o přiznán 3. plat. stupně VI. hodn. tř. od 1. září 1924. Tuto žádost zsp výnosem z 22 června 1925 zamítla. — — —
Rekurs proti tomu podaný zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost ve dvojím směru, 1.) jednak poněvadž prý v daném případě nejde o postup časový podle § 51 služ. pragmatiky, nýbrž o postup platový podle § 50 služ. pragm., při čemž však diskvalifikace nemá významu, jaký jí je přiznáván stran postupu časového § 51 odstavcem 4. služ. pragmatiky, 2.) jednak, poněvadž st-l byl o diskvalifikaci oné vyrozuměn po prvé až 19. ledna 1923, takže diskvalifikace tato působíc ex nunc, nemůže míti takový vliv na platový postup cd 1. června 1924, jaký jí přikládá úřad.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Ad 1.) Služ. pragmatika z r. 1914, podle níž nutno sporný případ posuzovati, rozeznává jednak v § 49 povýšení do vyšších hodn. tříd, jednak v §§ 50 a násl. postup do vyšších požitků. Postup do vyšších hodn. tříd děje se podle § 49 cit. zák. nezávisle na lhůtách pro časový postup propůjčením služ. místa vyšší hodn. třídy. Postup do vyšších požitků se děje dvojím způsobem: jednak postupem do vyšších stupňů služného téže hodn. třídy (§ 50), jednak postupem časovým; při tom definuje § 51 odst. 1 služ. pragmatiky postup časový jakožto postup do požitků nejblíže vyšší hodn. třídy — beze změny postavení v hodn. třídě — a postup do dalších platových stupňů této hodn. třídy.
Z těchto předpisů jde, že postup do dalších stupňů služného té které hodn. třídy může býti buď postupem platovým podle § 50 anebo postupem časovým podle § 51 služ. pragm.
Zda postup do vyšších platových stupňů téže hodn. třídy jest postupem platovým podle § 50, či postupem časovým podle § 51 služ. pragm., řídí se podle znění cit. předpisů dle toho, co je základem nároku na uvedený postup, zda jmenování do určité hodn. třídy, nebo nabytí požitků určité hodn. třídy postupem časovým.
V daném případě je ovšem pravda, že st-l byl do VI. hodn. třídy jmenován podle § 49 služ. pragm. dekretem presidenta republiky z 31. srpna 1921; tímto jmenováním však nabyl st-l toliko nároku na požitky prvého plat. stupně VI. hodn. třídy od 1. září 1921 a tudíž nároku na platový postup podle § 50 služ. pragm. teprve dnem 1. září 1924 do 2. plat. stupně a teprve dnem 1. září 1927 (kdyby mezi tím nebylo došlo k nové úpravě požitků stát. zaměstnanců zákonem č. 103/1926, resp. k pensionování st-lovu) na postup do 3. plat. stupně VI. hodn třídy. Jen takto terminovaný postup byl by tedy postupem podle § 50 služ. pragm.
Tento postup byl však u st-le předstižen tím, že propočtením služ. doby podle zák. č. 222/20 nabyl »postupem časovým« — jsa ještě jmenovaným úředníkem VII. hodn. třídy — již od 1. ledna 1921 požitků vyšší (VI.) hodn. třídy a to nejprve prvého stupně této hodn. třídy a pak od 1. června 1921 druhého stupně VI. hodn. třídy. — Základem tvrzeného nároku st-lova na postup do 3. plat. stupně VI. hodn. třídy od 1. září 1924 — jak st-l původně žádal — resp. již od 1. června 1924 ne- byla tedy skutečnost, že st-1 byl 31. srpna 1921 jmenován do VI. hodn. třídy, nýbrž skutečnost, že nabyl požitků VI. hodn. třídy časovým postupem již mnohem dříve. — Postup do 3. plat stupně VI. hodn. třídy od 1. září, resp. 1. června 1924 byl by tedy rovněž jen postupem časovým podle § 51, odst. 1 in fine služ. pragmatiky. Proto vztahuje se však na tento postup také předpis § 51, odst. 4 služ. pragm. a je námitka stížnosti uvedená shora ad 1.) bezdůvodná.
Ad 2.) Podle § 51, odst. 4 služ. pragm. brání časovému postupu kvalifikace »méně uspokojivá« a »neuspokojivá« a »nejsou léta, pro která kvalifikace ta byla udělena, pro časový postup započítatelná.« — Tento předpis je dán zcela striktně a bez výhrad a znamená tudíž jednak, že nemůže nastati časový postup, je-li úředník kvalifikován uvedeným způsobem, jednak, že se do lhůt nutných pro časový postup — tedy podle toho, co řečeno sub 1.), také do lhůt nutných k dosažení vyšších stupňů služného na základě časového postupu —, nečítají roky, za které byla úředníku dána ona nižší kvalifikace. V daném případě je nesporno, že st-l v době, kdy žádal za postup do 3. stupně VI. hodn. třídy a kdy o této žádosti bylo rozhodováno (podání z 25. března 1925, resp. rozhodnutí zsp-é z 22. června 1925), již o své diskvalifikaci věděl (sám uvádí, že byl o prvé diskvalifikaci zpraven 19. ledna 1923) a že dále za léta 1922, 1923 a 1924, která by pro dovršení lhůty tříleté pro časový postup z 2. do 3. stupně platového VI. hodn. třídy byla směrodatná, byl kvalifikován známkami uvedenými v § 51, odst. 4 služ. pragm.
Neměl tudíž nss za daného stavu ani příčiny zkoumati, zda kvalifikační posudek má povahu deklaratorní nebo konstitutivní a zda působí ex nunc nebo ex trouc; pokud pak stížnost se tu dovolává nál. Boh. 4497/25 adm., stačí uvésti, že nález ten nezabýval se otázkou v daném případě spornou, nýbrž otázkou, zda lze přiznané již započtení vál. pololetí, resp. propočtení služ. doby zrušiti dodatečně pro později provedenou kvalifikaci.
Je tedy i námitka ad 2.) bezdůvodná a bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 6972. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 634-636.