Čís. 16009.

Zřídil-li Státní pozemkový úřad podle §§ 19 a 23 příděl. zák. č. 81/1920 Sb. z. a n. pozemkovou služebnost na přiděleném pozemku ve prospěch jiných pozemků, jest vlastník těchto nemovitostí oprávněn uplatňovati své právo žalobou podle § 523 obč. zák., třebaže dotčená služebnost není dosud zapsána v pozemkové knize a služebný pozemek jest lesem. V případě § 19 zák. příděl. nelze užíti patentu z 5. července 1853, č. 130 ř. z. V žalobě na ochranu pozemkové služebnosti jest služebný pozemek uvésti v žalobní žádosti, přesně tak, aby bylo pro každého poznatelné, o který určitý pozemek ve skutečnosti jde.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1937, Rv I 882/35.)
Žalobci, Jan a Marie R-ovi, Antonín a Anastazie Č-ovi, Jan a Marie S-ovi a František J., se v žalobě domáhají, aby bylo zjištěno, že jim jako vlastníkům pozemků p. č. 1194/3, 1194/5 a 1194/6 v N. V. u Ch. a všem jejich právním nástupcům v držení uvedených parcel jako statku panujícího přísluší proti žalovanému jako vlastníku parcely č. 3536 v Ch. a proti každému majiteli této parcely jako statku služebného právo služebnosti přejezdu a přechodu v době senoseče a hnojení po sklizení otav přes parcelu č. p. 3536 v Ch. po její severní části, a aby žalovaný byl uznán povinným to uznati, výkon uvedené služebnosti trpěti a zdržeti se jakéhokoli zabraňování výkonu řečené služebnosti. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby stran žalobců Jana a Marie B-ových, Jana a Marie S-ových a Františka J., stran žalobců Antonína a Anastazie Č-ových potvrdil rozsudek soudu prvé stolice.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice stran žalobců Jana a Marie B-ových, Jana a Marie S-ových a Františka J. další jednání a opětné rozhodnutí.
Důvody:
Žalobní nárok jest opřen jedině o přídělové rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. V ověřeném opise přídělové listiny Státního pozemkového úřadu, č. j. 44592/32-I/2-82, jest mimo jiné uvedeno a odvolací soud to také zjistil, že se podle §§ 19 a 23 zák. č. 81/1920 Sb. z. a n. zřizuje ve prospěch parcel č. 1194/3, 1194/5 a 1194/6 v N. V. služebnost přejezdu a přechodu v době senoseče a hnojení po sklizení otav přes parcelu č. 3536/1 v Ch. Jde tedy o diktát, který Státní pozemkový úřad podle § 19 zák. č. 81/1920 Sb. z. a n. zřídil ve prospěch žalobců uvedenou služebnost (rozh. č. 9186 Sb. n. s.), a oni jsou oprávněni uplatňovati své právo žalobou podle § 523 obč. zák., třebaže služebnost ta není ještě zapsána do veřejných knih, nejen proto, že žalovanému jako vlastníku služebné parcely č. 3536/1 bylo trpění výkonu služebnosti té přímo uloženo, ale i proto, že na základě rozsudku žalobě vyhovujícího může býti služebnost ta do veřejných knih vložena (srv. Neumannův komentář k § 350 ex. ř., rozh. Gl. U. n. ř. č. 2796). Námitka žalovaného, že s ním Státní pozemkový úřad o zřízení dotčené služebnosti nejednal, jest bez významu, ježto se zřízení služebnosti, o niž jde, nezakládá na smlouvě, nýbrž na diktátu Státního pozemkového úřadu. To, že služebný pozemek je lesem, není vzniku služebnosti v souzeném případě nijak na závadu. Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 5652 Sb. n. s., na jehož podrobné odůvodnění se odkazuje, vyslovil, že patentu ze dne 5. července 1853, č. 130 ř. z. nelze užíti, jde-li o cestu nezbytnou, aniž v případě § 2 zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. n. s. o zajištění půdy drobným pachtýřům, a totéž má zajisté platnost i v případě § 19 příděl. zák. č. 81/1920 Sb. z. a n., kde jest Státnímu pozemkovému úřadu přímo zákonem uloženo, aby učinil potřebná opatření, a bude-li toho třeba, zřídil služebnosti vodní i cestné, aby bylo zajištěno řádné hospodaření jak na půdě přidělené, tak na půdě ze záboru propuštěné. V tom všem má tedy odvolací soud pravdu. Závada, pro niž nelze spor nyní ještě rozhodnouti, záleží však v tom, že v řečeném ověřeném opise přídělové listiny jest pro žalobce zřízena služebnost přejezdu a přechodu přes služebný pozemek p. č. 3536/1 v Ch., kdežto v žalobě a žalobní prosbě jest uvedena jako služebný pozemek
28* parcela č. 3536 tamtéž s bližším označením »po její severní části«. Názor odvolacího soudu, že označení to není rozhodující, ježto žalovaný ví, o kterou část parcely č. 3536 jde, dav v místech, kde žalobci jezdili, vykonati příkop, jest mylný, neboť pouhá vědomost žalovaného v té příčině nestačí, nýbrž předmět žalobní v žalobě a v žalobní prosbě vyznačený musí býti pro každého poznatelný a musí odpovídati skutečnému stavu. Podle potvrzení úřadu desk zemských a knih pozemkových v P. ze dne 24. září 1934 není ve vložce č. 395 desk zemských do té doby vyznačeno rozdělení parcely č. kat. 3536 v Ch. Ze spisu nejde nijak najevo, zdali označení parcely č. 3536 »po její severní části« odpovídá skutečně parcele č. 3536/1, přes niž byla sporná služebnost v přídělové listině zřízena. V té příčině zůstalo řízení kusé. V přídělové listině, jejíž ověřený opis byl předložen, jest uvedeno, že se služebnost, o niž jde, zřizuje podle plánu. Jest tedy situační plán součástí přídělové listiny, nebyl však nižšími soudy k spisům opatřen, ač opatřen býti měl. Také se v žalobě poukazuje výslovně na situační plán de dato v R. 8. srpna 1925, č. j. 71/25 B. Prvý soud se však, vycházeje z nesprávného právního stanoviska, touto otázkou vůbec nezabýval a odvolací soud vadu tu nenapravil. Ježto vada ta zasahuje již řízení v první stolici, bylo nutno zrušiti rozsudky obou nižších stolic a vrátiti věc prvému soudu, jehož úkolem bude řádně a spolehlivě za pomoci situačního plánu a po případě i místního ohledání nebo jiným vhodným způsobem vyšetřiti, zda služebný pozemek tak, jak jest v žalobě označen, odpovídá skutečně parcele č. 3536/1 v Ch., či zda potřebí v té příčině jiné úpravy prosby žalobní, zejména kdyby mezitím bylo rozdělení pozemku p. č. 3536 ve veřejných knihách již vyznačeno, v kterémžto případě by stačilo označiti služebný pozemek v žalobní prosbě číslem 3536/1. Žalovaný v prvé stolici tvrdil, že neobdržel žádného výměru o zřízení sporné služebnosti. Odvolací soud uvedl, že to je bezvýznamné, poněvadž žalovaný podle protokolu o roku ze dne 11. září 1934 doznal, že přídělovou listinu, na které se služebnost zakládá, podepsal. V té příčině však jde o patrnou chybu v psaní uvedeného protokolu a okolnost tu tvrdila ve skutečnosti strana žalující a nikoli žalovaný, jak jde najevo i z rozsudku prvního soudu. První soud se námitkou tou vůbec nezabýval a bude proto jeho úkolem, aby dotazem u ministerstva zemědělství po případě i jiným vhodným prostředkem zjistil, zdali přídělová listina, na které se sporná služebnost zakládá, nebo jiný výměr o zřízení služebnosti té byly žalovanému doručeny, nebo zdali byl žalovaný jiným způsobem o zřízení sporné služebnosti uvědoměn, a aby pak výsledky tohoto zjištění s hlediska právního posoudil.

Citace:

Čís. 16009.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 466-468.