Čís. 6925.

Pojišťovací smlouva.
Bylo-li předmětem pojištění »auto« a jeho s ním v době škody pevně spojené součástky, nevztahuje se pojištění na součástky rozloženého auta, zničené požárem.
(Rozh. ze dne 23. března 1927, Rv I 1976/(26.)
Žalobce pojistil si automobil proti škodám u žalované pojišťovny. Za požáru v žalobcově garáži byly zničeny demontované součástky automobilu. Žalobní nárok na zaplacení pojistného procesní soud prvé stolice uznal, odvolací soud neuznal důvodem po právu. Důvody: Žalobce pojistil se u žalované na 45000 Kč proti škodám, jež by utrpěl na svém nákladním automobilu, na dobu 10 let, počínajíc dnem 29. září 1925. Pro obsah pojišťovací smlouvy rozhodující jest samozřejmě police vydaná žalovanou dne 10. října 1925 lit. B. orig. — ve spojení s písemným návrhem, jejž učinil žalobce dne 25. září 1925. Otázku, kterou dala žalovaná podle návrhu žalobci, má-li totiž býti pojištěno také risiko z požáru podle čl. 2 a) všeobecných podmínek pojišťovacích, zodpověděl žalobce kladně a praví-li se pak ve »zvláštních podmínkách pojišťovacích«, bez jakéhokoli zvláštního dodatku, že pojištění vztahuje se také na požár, nelze tomuto doslovu podmínek přikládati jiný význam, než že žalovaná vyhověla žalobci a že podle jeho návrhu přistoupila také na pojištění proti škodám z požáru,
34* — Čís. 6925 —
532
rozumí se ovšem, že v rozsahu a za podmínek, jak stanoveny jsou v čl. 2 odst. a) »všeobecných podmínek pojišťovacích« — v úplné shodě s návrhem žalobcovým. V citovaném právě čl. 2 všeobecných podmínek jest nejprve zdůrazněno, že pojištění proti škodám z požáru musí býti výslovně ujednáno a zvláštní premie za ně zaplacena — co se zde skutečně stalo —, načež pak následuje zcela určité ustanovení, že pojišťovna povinna jest i v tom případě hraditi jenom ty škody, které vznikly požárem na vozidle a na jeho součástkách, pokud tyto s ním v době nastalé škody byly pevně spojeny. Z ustanovení toho nutně vyplývá, že z pojištění toho druhu, o jaký se zde jedná, vyloučeny jsou všecky součástky vozidla, jichž spojitost s vozidlem byla v čase škody přerušena bez ohledu na to, jakým způsobem a za jakým účelem přerušení to nastalo a bylo-li trvalým či pouze přechodným. Při výkladu, jaký jest smysl a dosah dotyčné smlouvy pojišťovací, směrodatnými jsou, jak podává se již z přirozené povahy věci samé a jak zvlášť vytýčeno jest i v polici, jednak návrh žalobcův a s ním i zmíněné podmínky »všeobecné« i zvláštní spojené nerozlučně s policí. Skládá-li se suma žalobcem zažalovaná pouze z náhrad za poškozené součástky pojištěného automobilu, jak zřejmě jest patrno ze žaloby, a doznává-li žalobce mimo to, že automobil, když vypukl oheň v garáži, byl tam rozebrán, by na něm mohla býti provedena oprava, a v tom stavu že byly jednotlivé součástky jeho poškozeny ohněm tak, že již nebyly k potřebě, nemůže vzhledem k tomu, co bylo již shora uvedeno, býti ani pochybnosti, že žalobci nepřísluší vůbec nárok, jejž proti žalované snaží se uplatniti, a procesní soud stolice prvé posoudil věc nesprávně po stránce právní, když mu nárok ten přiznal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelův výklad čl. 2. písm. a) všeobecných pojišťovacích podmínek nemůže již proto obstáti, poněvadž dovolatel vsunuje do onoho ustanovení, znějícího doslovně: »Ujednání nevztahuje se, leda, že by to bylo ujednáno výslovně a placena byla prémiová přirážka, na škody způsobené na vozidle a jeho s ním v době škody pevně spojené součástky požárem« — slovo »zpravidla«, čímž je smysl tohoto ustanovení podstatně porušen. Předmětem pojišťovací smlouvy bylo podle police »nákladní auto« nikoli součástky nákladního auta. »Automobilem« vyrozumívá § 1 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. »silniční vozidlo (jízdný silostroj) hnaný živelnou silou na veřejných silnicích a cestách, nikoli na kolejnicích«, což je sice definicí učiněnou s hlediska zvláštního ručení podle řečeného zákona, ale přece jenom lze z této definice odvoditi, že, když auto bylo rozloženo ve své součástky, nelze mluviti o autu, nýbrž jenom o automobilových součástkách. Je zajisté závažno, že nebezpečnostní risiko je u automobilových součástek širší a větší, nežli u auta a »jeho s ním v době škody pevně spojených součástek«, poněvadž v tomto případě jde o jeden předmět, — Čís. 6926 —
533
při němž pojistníkova v čl. 9 odst. 1 všeobecných podmínek pojišťovacích vyslovená povinnost péče o pojištěný a ohněm ohrožený předmět právě při požáru může býti podle okolností snáze splněna, než když jsou automobilové součástky rozloženy v jednotlivé kusy. Dovolatel tvrdí neprávem, že ustanovení čl. 2 písm. a) všeobecných pojišťovacích podmínek je nejasné. Jeho doslov ukazuje naopak, že je velmi jasné, proto se dovolatel zcela nepřípadně odvolává na předpis §u 915 obč. zák., nedopadající v souzeném případě. Také není nejasným smluvní ustanovení, že se »pojištění vztahuje také na oheň« atd., poněvadž je v polici uvedeno výslovně, že se pojišťovací smlouva uzavírá podle připojených všeobecných a případných zvláštních podmínek.

Citace:

Čís. 6925. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 557-559.