Čís. 15268.


Závodník musí při řízení silostroje i na závodní dráze vynaložiti zvýšenou opatrnost podle § 1299 obč. zák., aby se vyvaroval všeho, co by mohlo diváky ohroziti na zdraví a životu.
Jde při automobilových závodech o spoluzavinění diváka, stojícího na místě, kde může závodní stroj ze závodní dráhy snadno vyjeti a bezpečnost diváka ohroziti.

(Rozh. ze dne 9. června 1936, Rv II 232/36.)
Žalobce přihlížeje jako divák motocyklovým závodům, pořádaným žalovaným Moto- Autoklubem v M., byl těžce zraněn při havarii, která postihla při závodě žalovaného závodníka Arnošta V. Z toho důvodu domáhá se na obou žalovaných náhrady škody. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud částkou 60000 Kč, neuznav na spoluvinu žalobcovu na úraze. Nejvyšší soud uznal na spoluvinu žalobcovu na úraze a přiznal mu proto z titulu požadované náhrady škody polovici uvedené částky.
Důvody:
Pokud jde o otázku zavinění a ručení spolužalovaného Arnošta V., třeba poznamenati toto: I když jest snahou závodníka vyvinouti na závodní dráze co největší rychlost, aby dojel co možná nejdříve k cíli, nelze jej i při této jeho snaze po docílení nejvyšší rychlosti zprostiti povinnosti, vynaložiti při řízení silostroje i na závodní dráze zvýšenou opatrnost předpokládanou v § 1299 obč. zák., aby se vyvaroval všeho, co by mohlo při závodní dráze stojící diváky ohroziti na zdraví a životech. Byla-li žalovanému V. povaha zatáčky známa, poněvadž tam den před tím trainoval, a bylo-li mu známo, že jeden závodník se na tomtéž místě zabil a že jiný závodník z dráhy vyjel, tedy byla rychlost 100 km, kterou žalovaný na tomto místě jel, rychlostí přespřílišnou, podle průměrů nepřípustnou, a ona právě přivodila, že žalovaný nedovedl silostroj ovládnouti, vjel do příkopu a konečně i do diváků. Nižší soudy proto nepochybily, když uznaly i na zavinění spolužalovaného Arnošta V. Otázku spoluzavinění žalobcova neposoudily však nižší soudy správně. Nesejde na tom, že místo, na němž žalobce stál a závodům přihlížel, nebylo označeno pořadatelstvem závodů jako nebezpečné a že z toho místa diváci nebyli vyklizování, když jinak místo to bylo skutečně nebezpečné. Žalobce zúčastnil se několika automobilových závodů a musilo mu proto býti známo, že státi v místech před zatáčkou nebo za ní, ať už to bylo v »jakési«, či v »jisté« vzdálenosti od ní, je nebezpečné. Žalobce věděl a věděti musil, že jde o rychlostní závod a že státi poblíže zatáček je vždy nebezpečné, poněvadž silostroj může v zatáčce snadno z jízdní dráhy vyjeti a bezpečnost stojícího tam diváka ohroziti. Nehledě ani k tomu, že policejní ředitelství v M. vyhláškou zakázalo obecenstvu státi a přihlížeti závodům na nebezpečných zatáčkách a zdržovati se na místech uzavřených lany nebo vstoupiti do jízdní dráhy, káže již rozumná opatrnost každému diváku, přihlížejícímu automobilovým silničním závodům, nestavěti se na místa, kde může závodní stroj ze závodní dráhy snadno vyjeti a bezpečnost diváka ohroziti. Žalobce musil při náležité pozornosti seznati nebezpečnost svého stanoviště, takže postavil-li se přes to na ono místo, učinil tak na vlastní nebezpečenství a není tedy jeho spoluvina na škodné události o nic menší než zavinění žalovaných. Bylo proto podle § 1304 obč. zák. uznati, že škodu mají nésti obě strany stejným dílem.
Citace:
Čís. 8072. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 784-787.