Čís. 4085.

K pojmu hromadné věci (§ 302 obč. zák). Jest jí hotelové stříbro, opatřené značkou hotelu. Zajišťovací převlastnění jest platným důvodem k nabytí vlastnictví.
(Rozh. ze dne 6. srpna 1924, Rv I 1139/24).
Žalobě o zjištění vlastnictví k hotelovému stolnímu stříbru, označenému jménem hotelu, a o vydání stříbra bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Nesprávné právní posouzení spatřují dovolatelé též v tom, že odvolací soud usoudil, že odevzdání uskutečnilo se po zákonu. V té příčině poukazují dovolatelé, že podle žaloby šlo o tělesné odevzdání a že žalobce teprve v odvolacím řízení osvojil si právní názor soudu prvé stolice, podle kterého šlo o odevzdání prohlášením a vedle toho také o symbolické oduznání. Dovolatelé míní, že se neuskutečnilo žádné z nich, že možné by bylo pouze tělesné odevzdání z ruky do ruky, poněvadž jde o věci takové oduznání dopouštějící. Souvisí to s právním názorem dovolatelů, že nejde o hromadnou věc. Nelze ho však schváliti. Podle §u 302 obč. zák. tvoří hromadnou věc a pokládá se za celek soubor několika věcí zvláštních, které se počítají za jednu věc a označují se společným jménem. Význam hromadné věci vyčerpává se tím, že užívajíce souborného označení můžeme se obejíti bez výpočtu individuálních věcí, majících sdíleti společný osud právní. Proto věci hotelové, podnikovou značkou označené, stříbro, jemuž dovolatelé se snažili vtisknouti dokonce karaktér hotelového příslušenství (»Maxhof«), sluší vzhledem k tomu, co bylo právě vyloženo, považovati za hromadnou věc. Poněvadž bylo zjištěno, že se odevzdání uskutečnilo v ten způsob, že byl podle inventáře kus po kuse vyňat ze stříbrníku a pak opětně vložen do něho, sluší to považovati za zákonité odevzdání stříbra, nehledí-li se ani k tomu, že to bylo vyjádřeno také záznamem v inventáři »do vlastnictví odevzdáno a půjčkou předáno«, při čemž nesejde na tom, zda-li byl tento záznam učiněn před, anebo až po skutečném odevzdání; vůli účastníků vyjadřuje jasně a srozumitelně. Pokud jde o námitku, že odvolací soud nerozpoznal, že sporným jednáním právním šlo mezi stranami o zajišťovací převlastnění, není tato vzhledem k tomu, že šlo o dokonalou smlouvu kupní, opodstatněna, ale také by jí dovolatelům nebylo nijak pomoženo, neboť nelze sdíleti právního názoru dovolatelů, že by zajišťovacím převlastněním nebylo žalobcem nabyto vlastnictví, poněvadž zajišťovací převlastnění není způsobilé založiti platný nabývací titul vlastnictví. Jeť toto, jak z předpisu §u 10 konk. řádu vyplývá, platným titulem takovým.

Citace:

č. 4085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 146-147.