— Čís. 7527 —

Čís. 7527.


V tom, že účastník exekučního řízení pokud se týče jeho právní zástupce nebyl vyrozuměn o rozvrhovém roku, nelze spatřovati zmatečnost, byl-li právní zástupce přítomen u roku v zastoupení jiného účastníka.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1927, R I 826/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, přikázal exekuční soud knihovnímu věřiteli Vavřinci L-ovi sice jistinu, nikoliv však úroky a útraty, poněvadž jich věřitel nepřihlásil před stáním aniž se ku stání dostavil. V rekursu do rozvrhového usnesení uplatňoval Vavřinec L., že nebyl ani on ani jeho právní zástupce vyrozuměn o rozvrhovém roku. Rekursní soud rekursu nevyhověl, zjistiv, že sice obeslání k roku nebylo doručeno právnímu zástupci rekurentovu, že však tento právní zástupce byl přítomen při rozvrhovém roku v zastoupení jiného věřitele.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o to, zda okolnost, že předvolání nebylo doručeno ani straně samé ani jejímu zástupci Dru G-ovi, má v zápětí zmatečnost řízení. Tuto otázku jest v případě, o který jde, zodpověděti záporně. Účelem ustanovení § 477 čís. 4 c. ř. s. jest zachovati zásadu slyšení obou stran. Zmatečnost jest tu jen tehdy, byla-li straně nezákonným postupem odňata možnost jednati na soudě. Není tu proto zmatečnosti řízení, nebyla-li strana přes porušení zákona úplně vyloučena z jednání. Zákonem v § 477 čís. 4 c. ř. s. uvedený příklad chybného doručení předvolání k jednání způsobuje proto zmatečnost toliko tehdy, znemožnilo-li straně včasné dostavení se k jednání (srovnej Klein, Vorlesungen str. 239). Zde však byl Dr. Bedřich G., vykázaný zmocněnec dovolacího rekurenta, zastoupen při rozvrhovém roku svým koncipientem Drem M-em; nebyla mu proto tímto nedoručením předvolání odňata možnost vystupovati a jednati také za tohoto svého mandanta a není tu proto důvodu zmatku podle § 477 č. 5 c. ř. s. Okolnost, že zástupci dovolacího rekurenta, tím spíše jeho koncipientu, následkem nedoručení předvolání — Čís. 7528 —
mohlo ujíti, že má zastupovati při roku také dovolacího rekurenta, jest pro posouzení zde směrodatné otázky bez důležitosti, poněvadž zákon nespojuje s touto skutečností zmatečnost řízení. Že Dr. M. byl Dr. G-em pověřen intervencí při rozvrhovém roku, připouští Dr. G. sám a, že následkem toho byl Dr. M. též oprávněn vystupovati za dovolacího rekurenta, nepotřebuje bližšího odůvodnění. Konečně námitka, že zástupci dovolacího rekurenta nezákonným postupem byla odňata možnost připraviti se dostatečně na jednání, měla by význam toliko tehdy, kdyby nebyl býval o nařízení rozvrhového roku vůbec zpraven anebo tak pozdě, že se nemohl dostaviti k jednání nebo při něm jednati. To však netvrdí dovolací rekurent vůbec, namítá toliko, že jeho zástupce opomenul připraviti se k jednání ohledně jeho nároků, poněvadž neobdržel zvláštního předvolání, přehlédl tudíž zástupce, že má při rozvrhovém roku zastupovati také jeho, — okolnost, která nemá podle zákona v zápětí zmatečnosti řízení.
Citace:
č. 7527. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 534-535.