NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2326.

Ustanovení třetího odstavce článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 má místo jen při urážkách tiskem.
Obžaloba pro zločin §u 209 tr. zák. nezahrnuje v sobě soukromou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti (§ 495 odstavec prvý tr. zák.).
(Rozh. ze dne 24. března 1926, Zm II 560/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem státního zastupitelství a obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. září 1925, jímž byl obžalovaný Gabriel R. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 a přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 491 tr. zák., pokud napadly výrok prvé stolice, jímž byl obžalovaný Gabriel R. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, zrušil napadený rozsudek v této části jako zmatečný a sprostil obžalovaného podle §u 259 čís. 1 a 3 tr. ř. z obžaloby, že v podáni ze dne 18. května 1924 na zemský trestní soud v Brně a při výslechu u téhož soudu dne 11. října 1924 ředitele zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně Dra Jana S-u pro vymyšlený naň zločin zneužití moci úřední a křivého svědectví u vrchnosti udal a že tím spáchal zločin utrhání na cti podle §u 209 tr. zák. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Na obžalovaného byla podána obžaloba pro zločin podle §u 209 tr. zák. spáchaný tím, že v podání ze dne 18. května 1924 na zemský trestní soud v Brně a při výslechu u téhož soudu dne 11. října 1924 ředitele zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně Dra Jana S-u u vrchnosti udal pro vymyšlený naň zločin zneužití moci úřední a křivého svědectví. Nalézací soud neshledal v zažalovaném jednání skutkovou podstatu zločinu podle §u 209 tr. zák. v subjektivním směru a uznal obžalovaného vinným pouze přestupkem proti bezpečnosti cti ve smyslu §u 487 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, jehož se dopustil tím, že v podání ze dne 18. května 1924 na zemský trestní soud v Brně a při svém výslechu u téhož soudu dne 11. října 1924 ředitele zemského úřadu pro péci o válečné poškozence v Brně Dra Jana S-u křivě vinil ze zločinů zneužití moci úřední a křivého svědectví, aniž by obviňování bylo šlo tak daleko, by nabylo vlastností, které tu podle §u 209 tr. zák. býti musí, by se stalo zločinem utrhání na cti. K odůvodnění tohoto odsouzení uvedl soud v procesuálním ohledu, že podle třetího odstavce článku V. zákona vyžadovaná obžaloba je v tomto případě dána, jsouc obsažena v obžalobě pro zločin podle §u 209 tr. zák. Tento názor a založený na něm odsuzující výrok napadá zmateční stížností jak státní zástupce, tak i obžalovaný, dovolávajíce se důvodů zmatečnosti čís. 9 c) §u 281 tr. ř. a to vším právem. Po rozumu prvého odstavce §u 495 tr. zák. jest ve všech v §§ech 487 až 494 tr. zák. naznačených případech přípustno vyšetřování a potrestání jen k žádosti uražené osoby. § 45 tr. ř. stanoví, že, jde-li o přečin, který podle zákonů trestních pořadem práva trestního může býti stíhán jen k žádosti toho, komu bylo v jeho právech ublíženo, má tento právo, by u trestního soudu jako soukromý obžalobce písemně neb ústně žádal za trestní stíhání. V úvahu přichází dále, že ustanovení §u 46 tr. ř. má vzhledem k předpisu §u 447 tr. ř. platnost i pro řízení ve věcech přestupkových a že podle prvého odstavce §u 451 tr. ř. stačí v řízení před okresními soudy, učiní-li se povšechný písemný neb ústní návrh na zákonné potrestání. Z těchto ustanovení plyne nezvratně, že odsouzení obžalovaného pro přestupek §u 487 tr. zák. mohlo se státi jen k žádosti uraženého Dra Jana S-y, projevené ať již způsobem §u 46 odst. prvý neb §u 451 odst. prvý tr. ř. Takovýto projev, stíhati trestný čin, neučinil však Dr. S. za celého trestního řízení a spisy neskytají podkladu pro to, že k žádosti jeho převzal jeho zastupování státní zástupce, jak to připouští poslední odstavec §u 46 tr. ř. Poukaz nalézacího soudu na třetí odstavec článku V. jest pochybeným, ježto ustanovení to má podle svého jasného doslovu místo jen při přečinech podle §u 493 tr. zák. trestných, tudíž při urážkách na cti spáchaných tiskem; o takovouto urážku tu však nejde, ježto byla spáchána v písemném podání na zemský trestní soud v Brně a pak při výslechu u tohoto soudu. Z toho vychází, že, byly-li osoby v třetím odstavci článku V. označené uraženy na cti způsobem, zakládajícím jen přestupek trestný podle §u 493 tr. zák., může stíhání (potrestání) vinníkovo, i když se útok vztahoval na jejich úřední výkony, nastati jen k soukromé obžalobě a může zastupování uraženého převzíti státní zástupce jen podle posledního odstavce §u 46 tr. ř., tudíž jen k žádosti uraženého. Názor nalézacího soudu, že obžaloba pro zločin podle §u 209 tr. zák. zahrnuje v sobě také soukromou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti, neodpovídá tudíž zákonu. Odsouzení obžalovaného pro přestupek podle §u 487 tr. zák. stalo se proto neprávem, ježto schází obžaloba podle zákona potřebná, totiž obžaloba soukromá a byl proto výrokem, že takováto obžaloba tu jest, porušen zákon. Důvod zmatečnosti čís. 9 c) §u 281 tr. ř. je tudíž dán, důsledkem čehož bylo již z této příčiny zmatečním stížnostem vyhověti.

Citace:

č. 2326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 211-213.