Čís. 11933.

Předpis § 54, druhý odstavec, ex. ř. jest právem vížícím.
Má-li býti povolena exekuce na základě výroku trestního soudu o nákladech trestního řízení, musí k exekučnímu návrhu býti připojen nález trestního soudu opatřený potvrzením právní moci, i když trestní soud jest zároveň soudem exekučním.
Potvrzení právní moci trestního nálezu soudní kanceláří nestačí ani, je-li na trestním nálezu, tím méně, je-li jen na exekučním návrhu.
Nebylo-li vyhověno předpisu § 54, druhý odstavec, ex. ř., nejde o formální vadu podání podle §§ 84 a 85 c. ř. s., nýbrž o věcnou vadu exekučního návrhu, jež má v zápětí jeho zamítnutí.
(Rozh. ze dne 29. září 1932, R I 523/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě výroku trestního soudu o útratách trestního řízení. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekučním titulem jest výrok trestního soudu o útratách trestního řízení. K povolení exekuce na základě takovýchto nálezů se vyžaduje, by vymáhající věřitel připojil k exekučnímu návrhu onen nález opatřený doložkou pravomoci, třebas byl trestní soud i exekučním soudem (§ 54 čís. 3 ex. ř., rozh. Gl. U. n. ř. čís. 4173). Ježto vymáhající věřitel tak neučinil, bylo exekuční návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Civilní rozhodnutí XIV. 64 Důvody:
Dovolací rekurs se odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení a podotýká se k jeho vývodům, že nedostatek plné moci právního zástupce povinné strany byl odstraněn tím, že tento dodatečně předložil povšechnou plnou moc, že předpis § 54 druhý odstavec ex. ř. jest právem vížícím, jakž plyne ze slov »musí vymáhající věřitel«, že zákon pro případy vzpomenuté v dovolacím rekursu nečiní výjimky, že potvrzení právní moci trestního nálezu soudní kanceláří by nestačilo ani, kdyby bylo na trestním nálezu, a nestačí tedy tím méně, je-li na exekučním návrhu, a konečně, že, nebylo-li při podání exekučního návrhu vyhověno vížícímu předpisu § 54 druhý odstavec ex. ř., že v případnostech tam uvedených musí vymáhající věřitel předložiti potvrzení příslušného úřadu, že rozhodnutí nebo nařízení není podrobeno opravnému prostředku zastavujícímu jeho vykonatelnost, nejde o formální vadu podání podle §§ 84 a 85 c. ř. s., nýbrž o věcnou vadu exekučního návrhu, jež má v zápětí jeho zamítnutí.

Citace:

č. 11933. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 229-230.