Čís. 6626.

Závazek vlastníka zatížené nemovitosti, nahraditi knihovnímu věřiteli útraty kvitance, nevztahuje se na útraty postupu pohledávky. Nebyla-li pro útraty kvitance vložena do knih jistota, nepřechází závazek k jich náhradě na nabyvatele nemovitosti jako hypotekárního dlužníka.
Nárok vymáhajícího věřitele na odměnu za to, že k žádosti dlužníka pořídil sestavení vymáhané pohledávky, nepatří k exekučním útratám.
Přijal-li věřitel částečné placení, jest povinen vydati na ně kvitanci.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1926, Rv I 449/26.)
Manželé Alois a Anna K-ovi prodali Marii H-ové dům čp. 311 kupní smlouvou ze dne 17./31. července 1923 za 40000 Kč. Na kupní cenu zaplatila jim Marie H-ová 15500 Kč hotově a zavázala se zbytek 25000 Kč 5% úrokovati a dala prodaný dům do zástavy pro zbývající pohledávku 25000 Kč s 5% úroky. Podle kupní smlouvy bylo vloženo na dům čp. 311 právo vlastnické pro Marii H-ovou a právo zástavní pro pohledávku Aloise a Anny K-ových 25000 Kč s 5% úroky. Manželé Alois a Anna K-ovi postoupili svou pohledávku 25000 Kč s 5% úroky žalovanému Vendelínu K-ovi a na základě postupu ze dne 13. srpna 1923 byl vložen postup této pohledávky s úroky na žalovaného. Žalobce zaplatil žalovanému na tuto jeho pohledávku 16250 Kč a na to postoupil žalovaný postupní smlouvou ze dne 10. března 1925 žalobci část 16250 Kč s 5% úroky ze své pohledávky výš uvedené, tuto postupní smlouvu vyhotovil zástupce žalovaného Dr. Josef K. k žádosti žalobcově. Smlouvou kupní ze dne 6. února 1925 koupil žalobce od Marie H-ové dům čp. 311 a bylo pro něho 7. května 1925 vloženo právo vlastnické. Žalobce vyhotovil výmazné prohlášení ze dne 6. května 1925 a dal vymazati v pozemkové knize část pohledávky žalovaným jemu postoupené 16250 Kč, takže vázl na domě pro žalovaného zbytek pohledávky 8750 Kč s 5% úroky. Žalovaný vedl exekuci na dům čp. 311, před dražbou žádal zástupce strany žalující Dr. В. zástupce strany žalované Dr. K-a, by mu oznámil výši pohledávky žalovaného, pro niž byla exekuce vedena, Dr. K. vyhověl této žádosti, zaslal Dru B-ovi účet vymáhané pohledávky a návrh na zrušení dražebního řízení a účtoval za sestavení účtu s dopisem 20 Kč a za návrh na zrušení dražebního řízení 9110 Kč. Žalobce zaplatil žalovanému jistinu 8750 Kč s úroky i útratami celkem 14520 Kč 70 h a domáhal se na žalovaném vydání výmazné kvitance ohledně zaplacení zbytku pohledávky, což žalovaný odepřel. Žalobu, by bylo uznáno právem, že pohledávka 8750 Kč váznoucí pro žalovaného na domě čp. 311 — Čís. 6626 —
1952
zanikla zaplacením a že může býti na základě rozsudku o této žalobě vložen výmaz zástavního práva pro tuto pohledávku, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: V tomto sporu bylo vysvětliti a zjistiti, zda pohledávka 8750 Kč, jejíhož výmazu se žalobce domáhá, skutečně s úroky a ostatním příslušenstvím byla zaplacena. K otázce jest přisvědčiti. Jest nesporno, že žalobce žalovanému k vyrovnání pohledávky 8750 Kč s přísl. zaslal 14520 Kč 70 h prostřednictvím svého zástupce Dra В-a. Podle rozvrhu zaslaného zástupcem žalovaného žalobci vypočítává žalovaný celkovou pohledávku na 14916 Kč 20 h. Rozdíl má příčinu v tom, že žalovaný mimo žalobcem přiznanou a zaplacenou pohledávku 8750 Kč s úroky a útratami zaúčtoval též 111 Kč 10 h za sepsání návrhu na zastavení exekuce a za sestavení pohledávky, dále 284 Kč 40 h za listinu o postupu pokud se týká pohledávky 16250 Kč dne 9. března 1925 přenesené. Žalovaný opírá ovšem tvrzení, že pohledávka, jež se má vymazati, nebyla úplně zaplacena, pouze o to, že těchto 111 Kč 10 h a 284 Kč 40 h nebylo zaplaceno. Žalovaný však přehlíží, že se v souzeném sporu jedná pouze o to, zda hypotekární pohledávka s úroky a příslušenstvím, jež má býti vymazána, byla zaplacena, nikoliv však o to, zda měl žalovaný ještě ostatní pohledávky za žalobcem. Útraty za listinu o postupu nevztahují se na hypotekární pohledávku, jež má býti vymazána, nýbrž na postup provedený v březnu 1925 pohledávky od té doby zaniklé penízem 16250 Kč, tedy na samostatný právní obchod. S pohledávkou 8750 Kč nemají útraty nic co činiti a nemůže útratová pohledávka dle náhledu žalovaného výmazu hypotekárního dluhu překážeti, pokud jen hypotekární dluh byl vyrovnán. Na tom nemění ničeho okolnost, že obě částky 8750 Kč a 16250 Kč kdysi tvořily celkovou pohledávku žalovaného. Poněvadž dále zástupce žalovaného učinil použití žalobci sděleného návrhu na zastavení exekuce vedené pro hypotekární dluh 8750 Kč, závislým na tom, že žalobce zaplatí peníz 284 Kč 40 h za listinu o postupu, tedy pohledávku, jež není v souvislosti s pohledávkou v cestě exekuční uplatňovanou, znemožnil sám použití návrhu, tedy návrh pro žalobce učinil bezcenným. Nelze tudíž spravedlivě též požadovati, by žalobce mu útraty téhož nahradil. Konečně připočítal žalovaný žalobci též nespravedlivě položku 20 Kč za sestavení své pohledávky, poněvadž byl jako věřitel povinen žalobci, jenž chtěl platiti, oznámiti výši své pohledávky. Hypotekární pohledávka 8750 Kč sama s úroky a útratami jest tedy zaplacena a bylo tudíž žalobní žádosti vyhověti. Námitka, že žalobce útraty kvitance nezapravil, nepřichází pro věc samu v úvahu, byla by opodstatněnou, kdyby žalovaný žalobci vystavil kvitanci, neb kdyby o vystavení kvitance bylo žalováno, nikoli však v tomto sporu, v němž se jedná pouze o to, zda hypotekární pohledávka byla zaplacena a zanikla. Významnou jest v tomto sporu námitka ta pouze ohledně otázky, zda žalobce k této žalobě byl nucen, tedy zda též byl oprávněn požadovati náhradu útrat sporu, zda tedy žalovaný směl oprávněně odepříti kvitanci. V tomto případě bylo uvažovati, že žalovaný sám, kdyby na rozdíl od ustanovení §u 1426 poslední věty obč. zák. náhradu útrat kvitance byl oprávněn požadovati, na tak dlouho neměl nároku na tyto útraty, pokud mu nevzešly — Čís. 6626 —
1953
Podle §u 1052 obč. zák. musí ten, kdo usiluje o předání, svůj závazek míti splněný neb býti ochoten jej splniti. Zástupce žalobcův prohlásil ve svém dopisu ze dne 11. května 1925 ochotu zaplatiti útraty kvitance: žalovaný neuvedl tedy důvodu k odepření vystaveni kvitance, k jejímuž vystavení jest podle §u 1426 obč. zák. povinen a nebyl oprávněn plnění, t. j. náhradu útrat kvitance od žalobce požadovati, pokud této své povinnosti nedostál, když ve sporu neprokázal, že tu jest předpoklad §u 1052 obč. zák., že tedy jest oprávněn požadovati zajištění vzájemného plnění a že poplatek kvitanční v souzeném případě teprve z vystavení kvitance bude lze vyměřiti a zapraviti. Žalobce nemohl tedy své právo na výmaz hypotekární pohledávky jinak prosaditi, než žalobou, o niž tu jde, a jest proto žalovaný též povinen nahraditi žalobci procesní útraty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud jde o útraty postupní listiny 284 Kč 40 h, lze ponechati stranou, zda jest správným mínění odvolacího soudu, že útraty ty nemají nic společného s pohledávkou 8750 Kč, poněvadž se vztahují na zaniknuvší již druhou část 16250 Kč původní celkové pohledávky 25000 Kč. Neboť, i kdyby tento názor nebyl správným, nelze dovolateli dáti za pravdu. Není sporno, že žalobce zaplatil žalovanému část pohledávky 16250 Kč, dokud ještě nebyl vlastníkem zavázané nemovitosti. Podle § 1422 obč. zák. byl oprávněn žádati, by mu žalovaný postoupil svá práva ohledně této části; žalovaný, přijav placení, byl povinen mu svou pohledávku postoupiti, pokud ji zaplatil, a byl tudíž povinen též nésti náklady postupní listiny. Tehdejší vlastnice domu, Marie H-ová byla ovšem zavázána, nahraditi žalovanému útraty kvitance, než nehledíc k tomu, že tento závazek nelze rozšířiti na útraty postupu, nepřešel ani tento závazek s vlastnictvím nemovitosti na nynějšího žalobce jako hypotekárního dlužníka, poněvadž se právo zástavní za pohledávku nevztahuje na útraty, které nejsou útratami sporu a exekuce (§ 17 knih. zák.) a poněvadž pro útraty kvitance nebyla do knih vložena jistota. Co se týče 20 Kč za sestavení vymáhané pohledávky, lze sice přisvědčiti žalovanému, že nebyl povinen, by pro žalobce sestavil, kolik vymáhaná pohledávka činí, poněvadž se žalobce mohl o tom přesvědčiti z exekučních spisů. Vykonal-li žalovaný pro žalobce na jeho požádání tuto práci, může snad míti nárok na odměnu za ni, avšak tento nárok není příslušenstvím vymáhané pohledávky, nepatří k exekučním útratám, poněvadž nesloužil k vymáhání pohledávky. Důsledkem toho nebyl žalovaný oprávněn, učiniti použití návrhu na zastavení exekuce závislým na zaplacení útrat 284 Kč 40 h a nemůže proto žádati náhradu útrat tohoto návrhu, když žalobce ho nepoužil а k soudu nepodal. Že žalovaný nebyl oprávněn, odepříti podepsání kvitance, protože nebyla kolkovaná, vyložil již správně odvolací soud. Nelze žalovanému přisvědčiti ani v tom, že nebylo žaloby zapotřebí, poněvadž by byl stačil návrh na zrušení exekuce a výmaz zástavního práva, a že by teprve, kdyby tomu byl odporoval, byla by žaloba na místě, neboť výmaz smluvního práva zástavního nebylo lze dosíci návrhem na zastavení exekuce. Lichá jest námitka, že žalobce žádal na žalovaném dvě kvitance, jednu na 16250 Kč a druhou na 8750 Kč. Žalovaný nebyl ovšem povinen, přijmouti částečné placení své pohledávky, přijal-li je však, byl povinen vydati na ně kvitanci (§ 1426 obč. zák.). Dovolání nebylo tudíž lze vyhověti.

Citace:

č. 6626. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 915-918.