Čís. 4104.

Zaručil-li se rukojmí za splátky vyrovnacího dlužníka, neručí za celý původní dluh, jenž se stal splatným nedodržením vyrovnacích lhůt dlužníkem.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1924, Rv II 413/24.)
Samuel H. zavázal se ve vyrovnání zaplatiti svým věřitelům 33% jich pohledávek a Lota H-ová zaručila se za tento jeho závazek. Ježto Samuel H. vyrovnacích splátek nedodržel, domáhal se žalobce zaplacení celé své pohledávky na Samueli H-ovi i Lotě H-ové. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud zamítl žalobu ohledně Loty H-ové. Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání
Důvody:
Dovolatel vytýká, že odvolací soud nesprávně posoudil po stránce právní obsah soudního vyrovnání, uzavřeného žalovaným Samuelem H-em s jeho věřiteli, k němuž jako rukojmí a plátkyně přistoupila Lota H-ová. Neprávem. Dle vyrovnání splatiti má dlužník Samuel H. věřitelům 35% jejich pohledávek ve 3 lhůtách, splatných 15. srpna 1923, 15. listopadu 1923 a 15. ledna 1924. Za tento závazek ručí Lota H-ová. K tomuto ujednání připojeno další ustanovení, že, nezaplatí-li dlužník splátku během 8 dní po splatnosti, nejen splátky, nýbrž celý původní dluh bude splatným. Výklad, který dovolatel snaží se dáti této úmluvě pro ručení Loty H-ové, že se zaručila nejen za 35% kvótu, nýbrž za celý dluh v případě prodlení se splátkami, nelze udržeti. V úmluvě jasně je řečeno, že Lota H-ová ručí za »tento« závazek a zřejmě je míněn závazek v předešlé větě uvedený, tedy závazek k zaplacení 35%ní kvóty. Témuž svědčí i ustanovení, že, nezaplatí-li dlužník do osmi dnů jednu lhůtu, bude splatný celý »původní« dluh. Původní dluh byl jen dluhem Samuela H-a a tedy jen tento oživl, když o tom, že Lota H-ová i v tomto případu za celý dluh ručí, v dohodě nic obsaženo není, a původní dluh ani jejím dluhem nebyl. I kdyby se považoval obsah ujednání o objemu ručení Loty H-ové za nejasný, slušelo by ho vyložiti ve prospěch její, protože dle §u 915 prvé věty obč. zák. při jednostranně závazných smlouvách má se nejasný výraz vyložiti tak, že dlužník chtěl převzíti závazek menší. Neprávem dovolává se žalobce vykládacího pravidla druhé věty §u 915 obč. zák., že sluší stať o zaručení vyložiti v neprospěch Loty H-ové proto, že ona použila nejasného výrazu. Vždyť jednak ani nebylo tvrzeno v první stolici, a je tedy nedovolenou novotou, že Lota H-ová použila onoho výrazu, když nebylo vůbec na přetřes vzato, od koho doslov vyrovnacího návrhu pochází, a s druhé strany vykládací pravidlo druhé věty §u 915 obč. zák. platí jen pro smlouvy dvoustranně závazné, jakou záruční úmluva není. Není také správno, že zástupce Loty H-ové při jednání doznal, že přistoupila k dluhu svého manžela jako rukojmí a plátkyně. Doznal jen doslov narovnání a že ve smyslu tohoto vyrovnání Lota H-ová k dluhu Samuela H-a jako rukojmí a plátkyně přistoupila. Ale nebylo nijak doznáno, že přistoupila k dluhu v původní výši, protože doslov narovnání toho neobsahoval.

Citace:

č. 4104. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 170-171.