Čís. 12761.Pojišťovací smlouva.Při pojištění proti povinnému ručení nemůže pojistník žalobu na pojišťovnu o plnění pojistného nároku podati dříve, než bylo o žalobě třetího proti němu právoplatně rozhodnuto. Teprve tímto okamžikem určuje se běh promlčecích lhůt podle § 19 poj. ř. Pojistník může i dříve, než je o žalobě třetího proti němu právoplatně rozhodnuto, žalovati o určení, že pojišťovna jest povinna ho odškodniti, popírá-li svou povinnost, není však povinen tak učiniti.Nárok pojistníka, by mu pojišťovna poskytovala rentu jako náhradu renty placené jím třetímu, promlčuje se podle § 19 poj. ř. v desíti létech.(Rozh. ze dne 1. září 1933, Rv I 1026/32.)Žalobce uzavřel se žalovanou pojišťovnou pojištění proti následkům povinného ručení jako majitel automobilové drožky. Dne 25. února 1923 byl zachycen automobilem, patřícím žalobci a řízeným šoférem Karlem Sch-em, Jakub K., jenž na úraz ten zemřel. Proti Karlu Sch-ovi zahájeno bylo trestní řízení, které skončilo tím, že byl rozsudkem z obžaloby sproštěn. Žalobce oznámil pojistnou příhodu žalované straně, ta však odmítla poskytnout! mu právní ochranu a hraditi mu škodu. Ve sporu vedeném proti žalobci Marií K-ovou, vdovou po Jakubu K-ovi, byl žalobce uznán povinným k placení renty. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na pojišťovně náhrady toho, co zaplatil Marii K-ové, a náhrady útrat sporu vedeného proti němu Marií K-ovou. Procesní soud prvé stolice uznal žalovanou pojišťovnu povinnou složiti zažalovaný peníz k soudu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, vdůvodech:Pokud dovolatelka vytýká napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení v otázce promlčení žalobního nároku, nelze s jejími vývody ani po té stránce souhlasit!. Jako počátek promlčecí lhůty stanoví § 19 zák. o poj. sml. konec roku, v němž bylo lze žádati plnění. Podle ustanovení § 125 zák. o poj. sml. jest pojišťovatel povinen nahraditi škodu do osmi dnů po tom, kdy nárok třetí osoby byl pojistníkem uspokojen, nebo zjištěn smírem, uznáním nebo právoplatným rozsudkem. V souzeném případě byl nárok Marie K-ové na placení měsíční renty, právo¬ platně zjištěn teprve rozsudkem tohoto soudu z 19. března 1928, takže tříletá promlčecí lhůta počala běžeti od 1. ledna 1929 a končila 31. prosince 1931, kdežto žaloba byla podána 10. července 1928, tedy včas. Poukazuje-li se ve vývodech dovolání k tomu, že žalobce mohl již v roce 1923 požadovati od pojišťovny náhradu útrat obhajoby řidiče v trestním řízení, takže promlčecí lhůta § 19 cit. zák. počala běžeti již od 1. ledna 1924 a končila koncem roku 1926, že žalobce mohl žalovati již před tímto termínem o splnění smlouvy, aniž by se byl musel uchýliti k žalobě určovací a že žalobce měl mimo to i možnost podati žalobu určovací, že však tak učinil teprve při roku dne 4. února 1930 ve formě mezitímního návrhu určovacího, padají tyto vývody tím, že žalobce nemohl žalobu na pojišťovnu dříve podati, pokud nebylo o žalobě K-ové proti němu právoplatně rozhodnuto, poněvadž by mu žalovaná mohla s úspěchem namítati předčasnost žaloby, an nebyl zjištěn nárok K-ové proti žalobci ani právoplatným rozsudkem, ani uznáním, ani smírem. Jest sice pravda, že podle právní zásady vyslovené v rozh. čís. 9934 sb. n. s. mohl žalobce žalovati o určení, že pojišťovna jest povinna ho odškodniti, popírá-li svou povinnost, než podle zásady tam vyslovené jest sice pojistník oprávněn žalobu určovací podati, není však k podání jejímu povinen. Nehledě však k těmto důvodům, není žaloba promlčena také z toho důvodu, že jde v souzeném případě o lhůtu desetiletou. Žalobce byl totiž odsouzen platiti Marii K-ové měsíční rentu a podle pojišťovací smlouvy jest žalovaná povinna zprostiti žalobce tohoto plnění, tedy poskytovati žalobci rentu jako náhradu renty placené K-ové. Jde tu tedy o právo na důchod, které se podle ustanovení § 19 zák. o poj. sml. promlčuje v deseti letech.